Nový pilotní program VZP, který umožňuje lidem zemřít doma, je vymezen lhůtou třiceti dní. Jednatřicátý den přestává pojišťovna péči hradit a hospice musejí shánět finance jinde. Dá se vůbec něco takového jako umírání vměstnat do nějaké jasně ohraničené třicetidenní časové lhůty?
Pilotní program funguje od roku 2015. Pacientovi, který je do pilotního programu VZP zařazen je podle slov pojišťovny zajištěna veškerá výhradní péče. Domácí hospic umožňuje pacientovi být doma ve své vlastní posteli, obklopen blízkými lidmi s tím, že personál za pacientem dochází dle potřeby. Péče o umírajícího je pro rodinu velmi časově, finančně, ale i emočně náročná. Program, do kterého se VZP jako jediná zapojila, tak dává větší naději splnit přání těm lidem, kteří si přejí dožít doma, což je podle výzkumu neziskové organizace Cesta domů až 78 % lidí. Ochota jiných zdravotních pojišťoven podporovat rozvoj ambulantní a domácí paliativní péče je však v Česku velmi nízká.
Domácí prostředí přitom působí blahodárně i na psychiku pacienta. Problém je, že část pacientů se do třicetidenní lhůty, která je péči v této chvíli vyhrazena, nevejde – nezemře. Místo radosti, že blízký člověk je stále s námi se tak dostaví vystřízlivění v podobě shánění financí na další péči, kterou již pojišťovna přestala hradit. Prezident Asociace poskytovatelů hospicové a paliativní péče Robert Huneš uvedl v rozhovoru pro Radiožurnál, že vidí ve lhůtě možnou hrozbu otevření cesty k euthanasii z ekonomických důvodů. Umírání stejně jako porod přeci nelze naordinovat.
Ministerstvo zdravotnictví si tuto problematickou situaci uvědomuje, podle ministra Miloslava Ludvíka (ČSSD) by se třicetidenní lhůta nemohla uvést ani ve vyhlášce, protože by mohla být protiústavní.
Všeobecná zdravotní pojišťovna ve třicetidenní lhůtě naopak žádný problém nevidí, vychází se svých dat a zkušenosti lékařů, kteří se zaměřují na paliativní péči.
Nastavení pevné lhůty má zabránit tomu, aby zařízení délku péče uměle nenatahovala. Podle psychologa a ředitele Centra paliativní péče Martina Loučka však pilotní projekt neprokázal, že by hospice měly tendenci podvádět, a lhůta třiceti dní mu připadá v mnoha ohledech neobhajitelná, uvedl to pro Aktuálně.cz. Robert Huneš ke zmiňované lhůtě dodává, že péče má být poskytována podle potřeby pacienta a ne technokraticky od stolu pojišťovny.
