Prezidentské volby budou až za bezmála dva roky, ale Demokratům už se hlásí kandidáti, kteří se chtějí ucházet o jejich nominaci do souboje proti stávajícímu prezidentovi. Může se to zdát brzo, vždyť i samotné primárky začnou až za zhruba rok. Amerika ale taková v posledních letech je. Volební kampaň tam probíhá v podstatě neustále. Vyzývatelky současného nájemníka Bílého domu se v liberálním táboře zvedly zatím dvě. Zatímco Elizabeth Warrenová je i díky svému mediálnímu škádlení s Trumpem alespoň trochu známá i u nás, jméno druhé z nich, Tulsi Gabbardové, uslyší větší část lidí v našich končinách. 

Gabbardová v současné době zastává pozici členky Sněmovny reprezentantů za druhý Havajský obvod. Je členkou dvou významných sněmovních výborů pro ozbrojené složky a zahraniční vztahy. Ve většině věcí zastává pozice levicové, byť už od roku 2013, kdy do svého křesla poprvé usedla, poměrně spolehlivě hlasuje se svými demokratickými kolegy. V roce 2016 byla jedna z mála vysoce postavených Demokratů, kteří se postavili za Bernieho Sanderse. Dokonce na protest proti protěžování Clintonové rezignovala na svou funkci místopředsedkyně národní organizace strany, DNC. 

Zároveň ale prezidentovi Obamovi a svým spolustraníkům obecně vyčítala, že odmítají používat sousloví „radikální islám.“ Stala se proto i oblíbenkyní konzervativní a Republikánům nakloněné televizní stanice Fox News. Vždy byla tak trochu neřízenou střelou, což pro ni v politickém klimatu nepřátelském vůči tradičním stranám a straníkům může znamenat jistou výhodu. 

Na jejích stránkách  zatím není žádný ucelený program, který by šlo hodnotit. Najdeme tam jen obecné a krátké pojednání o některých klíčových otázkách. Přesto je ale možné si alespoň základní obrázek o jejích prioritách udělat. V domácí politice bude zřejmě prosazovat věci blízké levicové platformě strany. Prosazuje například federální minimální mzdu ve výši 15 dolarů na hodinu a zavedení systému všeobecné zdravotní péče. Podporuje reformu trestního soudnictví a vězeňství. Pro naši zemi budou ale důležitější její vztah k zahraniční politice. 

Přes to, že je členkou think thanku Council on Foreign Relations, o některých oblastech se příliš nevyjadřuje. Podle stránky votesmart.org, na které lze dohledat veřejná vyjádření politiků k různým tématům, například sice v roce 2014 pevně podporovala sankce proti Rusku v reakci na jeho agresi vůči Ukrajině, ale téma Evropy a transatlantické vazby jinak příliš neakcentuje. Její hlavní zahraničněpolitickou prioritou je boj proti terorismu. Ten je jistě nezbytnou, ale rozhodně ne tou nejdůležitější součástí programů v oblasti národní bezpečnosti Spojených států. Můžeme se tak dočkat pokračování snahy současné administrativy o vyvázání ze současných spojeneckých vztahů, více krátkodobých a účelových intervencí a ad hoc koalic. To pro stabilitu v naší části světa není dobrá zpráva. 

Ještě horší je ale jiná věc. Gabbardová ve shodě s Trumpem volá po okamžitém odchodu amerických jednotek ze Sýrie. Na rozdíl od prezidenta, který sám tvrdí, že se rozhoduje spíše instinktivně, je ale její stanovisko součástí širšího pohledu na svět. Její jednostranné vnímání hrozby terorismu ji v roce 2017 přivedlo až do Sýrie na setkání s Bašárem Assadem. Členka sněmovního výboru pro zahraniční politiku, která má z titulu své funkce přístup k informacím tajných služeb, si za diktátorem vyjela údajně na zjišťovací cestu, v angličtině Fact-Finding Mission.

Těžko říci, jaká fakta doufala, že zjistí. Výsledek nicméně nápadně připomínal podobné výlety některých západních levicových intelektuálů do Sovětského svazu ve 30. letech minulého století. Směs naivity a pokrytectví, se kterou se Gabbardová ochotně stala nástrojem propagandy syrského režimu je zarážející. Zároveň nutně vzbuzuje otázku, ve kterých jiných oblastech ještě bude více spoléhat na poznávací zájezdy organizované místními samovládci než na informace z vlastních tajných služeb.