Nápadů, jak změnit svět k lepšímu, není v rukou snaživých aktivistů nikdy dost. Rodina je okovem patriarchátu, a tak je třeba s ní trochu zamávat.

Kritizovat radikální feministky je docela jednoduché. Nabízejí nám totiž pravidelně takřka nekonečnou studnici inspirace. Teď se třeba terčem kritiky stala nevinná slabikářová básnička Jiřího Žáčka Maminka. Prohlubuje prý genderové stereotypy. K čemu jsou holky na světě? Aby z nich byly maminky, říká. Něco tak hrozného jste jistě už dlouho nečetli.

Škola je vůbec místem, kde se zjevně genderovým stereotypům daří. Všimli jste si, že při focení tříd kluci stojí, zatímco holky (pod nimi) sedí na lavici? Jasný příklad mužské mocenské dominance… A co teprve čeština. Jak je možné, že v učebnici jsou věty jako „Kluci dováděli v řece a děvčata se slunila na sluníčku“? Děvčata jsou vykreslována pasivně a neprůbojně, zatímco chlapi dominantně a dravě. A to nemluvím o tom, že v legendární sbírce úloh z matematiky od Františka Bělouna (ještě teď se mi dělá špatně, když si na ní vzpomenu) vystupují ženy jen v osmi příkladech!

Máma, táta, další táta…

Potíž je, když se aktivistky, které se dosud vyžívaly v pořádání seminářů, kde vysvětlují, jak je film „Jak vytrhnout velrybě stoličku“ sexistický, dostanou do pozic, kde opravdu ovlivňují naše životy. Jednou z těch, kterým se to podařilo, je bývalá ředitelka Gender studies Michaela Marksová-Tominová, která se stala ministryní práce a sociálních věcí. A díky tomu, že to po ní nikdo nechtěl vzít, přežila i poslední výměny ve vládě. Marksová-Tominová (přezdívaná Marxová-Engelsová) nyní připravila koncepci rodinné politiky. Tedy rodinné… Spíše protirodinné.  Nesmíme zapomínat, že rodina je okovem patriarchátu, a tak je třeba s ní trochu zamávat. Třeba tím, že jí rozředíme. V pojetí paní ministryně je nyní rodina doslova cokoliv. Dokonce i jednotlivec. A pak samozřejmě jakákoliv skupina jakýchkoliv osob jakéhokoliv pohlaví. Chybí snad už jen pejsek. Anebo kočička.

Klíčovým principem má být „svoboda volby“, blaho dítěte je až další v pořadí. Poprvé se tu dozvídáme, že existuje něco jako „právo na dítě“, podle kterého každý, kdo dítě chce mít, ho prostě mít bude. Takže už to nebude tak, že asistovaná reprodukce je tu pro nešťastný pár, který má zdravotní problém. Ale když se rozhodne padesátiletá žena, dva (nebo tři) homosexuálové či osamocený starší muž, reprodukční klinika tu (za peníze ze zdravotního pojištění) bude vždy k dispozici. Tady zastříhal ušima Andrej Babiš, který vlastní většinu reprodukčního byznysu v ČR. Asi nestříhal dost, protože jeho vlastní úředníci koncepci kritizovali, že bude stát moc peněz. V tomhle bývá na „finance“ v připomínkovém řízení obvykle spoleh – mají instinktivní nedůvěru k jakýmkoliv iniciativám, které mohou stát peníze. A správě tuší, že každá iniciativa peníze stát bude, i když se její autoři zaklínají opakem.

Změnit svět k lepšímu

Co v koncepci najdeme dále? Místo odečtů z daní, které podporovaly ty pracovité, zavádí plošné dávky pro všechny. A protože stát má mít vše pod palcem, vadí dokonce i chůvy a neformální hlídání dětí, protože ty mají být přece hezky v jeslích a ve školkách pod dozorem. A navíc státu unikají (jistě ohromné) příjmy z daní a sociálního pojištění. Až budu příště sestře hlídat děti, asi bych se měl nahlásit na finanční úřad. A protože cílem jsou ženy v zaměstnání a děti v jeslích, je nutno ženy nějak motivovat – a to tím, že se zruší sleva na manželku. V koncepci tomu říkají, že „současný systém odrazuje méně vydělávajícího partnera od výdělečné činnosti“. Přeloženo do lidštiny to znamená, že matky by neměly dostávat moc velkou podporu, a měly by šupem mazat do práce. Místo toho dostanete vyšší porodné a státem garantovaný spotřební úvěr do výše 300 000 Kč. Nevím, koho to při dnešních nízkých úrokových sazbách ohromí…

Ale nápadů, jak změnit svět k lepšímu, není v rukou snaživých aktivistů nikdy dost. Takže v koncepci najdeme ještě návrh na hormonální antikoncepci pro ženy zdarma (tedy zdarma… on to zaplatí daňový poplatník). Tady zastříhal ušima pro změnu farmaceutický průmysl. A aby si to třeba děvčata nerozmyslela, tak je nutno posílit sexuální výchovu. A rázem budou mít všechny holky od patnácti „hormonálku“ hrazenou pojištěním. Zbývá jen doufat, že to dělá paní ministryně proto, aby zbytek života strávila na Bahamách za peníze farmaceutických firem. Ale ona to snad opravdu dělá z přesvědčení.

A něco by se taky mělo provést s tím, že muži tráví péčí o děti jen deset hodin týdně, zatímco ženy 16,5. A taky kojení by se mělo rozdělit spravedlivě. Půl na půl…