Miloš Zeman by zestátnil doly a nově i veřejnoprávní Českou televizi. S „bolšój“ pompou to oznámily proruské Parlamentní listy, jejichž fraucimor se tetelí radostí. Prezidentova záliba v gottwaldovských manýrách narůstá úměrně iluzorní představě, že může všechno. Zda jde o inspiraci z legendární scénky padesátých let, v níž chtěl komunistický prezident Novotný osobně zatýkat politické odpůrce s ujistěním ministra vnitra „Toníčku, ty jsi prezident, ty můžeš všechno!“, se zatím neví.

Po lánské bohoslužbě, kterou za okázalého ateistu Zemana odsloužil sám kardinál nejspíš po vzoru Beranova Tedea za Gottwalda, se zdálo, že tu už nic nepřekvapí. Chyba lávky, hradní suita totiž čte v Putinových očích i ta nejsmělejší přání.

Zestátněná Česká televize se zprávami a publicistikou podle partitury vlády, resp. ministra financí, Hradu a tudíž Kremlu, jím určitě je. Pod záminkou, že občana zbaví koncesionářského poplatku v ceně jednoho, navíc mizerného oběda v levném bufetu, rozjíždí Zeman svoji další hru o svobodu slova.

Jakoby nestačilo povýšení policejních špiček jen chvíli po zásahu jejich uniforem ve prospěch čínské klaky a proti svobodnému projevu vlastních spolubčanů, přichází na řadu Česká televize. Její zestátnění a závislost na státním rozpočtu z dílny ministra financí a politických stran totiž zjevně kalkuluje s její obsahovou poslušností. A nikde ani slovo o statisícových protestech Poláků proti zestátnění jejich veřejnoprávní televize. Zato ruská propaganda nadšeně tleská.

Česká televize je podle Miloše Zemana v rukou TOP 09. Že jde o populistickou manipulaci s fakty, je přitom jasné na první pohled. Už systém demokratické volby generálního ředitele stejně demokraticky a parlamentem tajně volenou televizní radou to jednoduše vylučuje.

Jde tu ale o jiné mety. O promyšlený odklon naší pozornosti od snah Hradu a jemu blízkých partají, jejichž populisty by Zeman tak rád viděl v příští vládě, umlčet televizní zpravodajství. O přecházení jejich prokremelského lokajství. O televizní ticho nad fašistickými trendy a bezpečnostním rizikem, uvelebeným hned vedle prezidentské pracovny. O toleranci televize k papalášskému zneužívání funkcí a postupnému prodeji země na Východ za bakšiš na volební kampaň. O zapírání nelichotivého obrazu hlavy státu na Západě a zneužívání dotací v Čapích hnízdech, stejně jako nehynoucího estébáckého vlivu na řízení státu. O přecházení klientelismu v nejvyšších sférách a střetu zájmů politiky s byznysem a médii…

Miloš Zeman vypustil pokusný balónek, jak nás připravit o poslední svobodnou televizi v zemi. Zda budeme znovu po sté sedět u majora Zemana nebo u repríz Sedláčkova dokumentu „Miloš Zeman a oslava Vysočiny“, sledovat každou přehlídku na Rudém náměstí a Putinovy či Ovčáčkovy tiskovky o genialitě jeho chlebodárce místo Reportérů ČT, Událostí a kometářů, 168, Otázek Václava Moravce, Devadesátky a Hyde parku či Interwiev, je teď na politicích.

Ti z nich, kteří ještě nezapomněli na listopad 1989, mají dnes šanci předvést své svaly a odvahu. Teprve potom to bude na nás.

Zdeněk Šarapatka
Autor je členem Rady ČT.