Zatím to vypadá jako taková nezávazná teoretická debata. Peníze nejsou. Dají se tedy buď půjčit, nebo neutratit ty, co ještě zbyly, nebo někomu sebrat. Jen se prostý lid nikdy nedozví, co by se tedy mělo konkrétně škrtnout. Prostor pro takový chirurgický zákrok velký není.
Ta debata vypadá třeba tak, jak ji ve stručnosti předvedli Jan Skopeček (ODS) a Miroslav Kalousek na twitteru:
Jan Skopeček: „Jsem liberální ekonom. Proto budu vždy proti tomu, abychom brali lidem a firmám z kapes více peněz, které poté necháme státní moloch přerozdělovat. Je dobře, že se superhrubá mzda zrušila. Deficit se musí řešit především snížením výdajů.“
Miroslav Kalousek: „Dobrá. Tak je ale snižujte. Doposud jste nesnížili strukturální deficit ani o korunu. A neexistuje ani žádný kompetentní plán, jak to udělat. Existují jenom plky o ‚zeštíhlování státu‘ bez praktických výstupů. A jenom plky to nezachrání, sorry.“
Jan Skopeček: „Mirku, já bych škrtal… A každému ministrovi, který místo úspor přijde s dalšími požadavky pro svůj resort (v současné situaci snad kromě obrany a specifických sociálních výdajů), má hrozit vyhazov z vlády…“
V samostatném příspěvku na jiném místě Miroslav Kalousek píše: „Strukturální deficit vznikl tak, že se zvyšovaly povinné výdaje, aniž někoho zajímalo, že na ně nejsou příjmy, a snižovaly se daně, aniž by se snižovaly výdaje. Léčit se to dá jen zpětným chodem: Někdo méně dostane a někdo více zaplatí. Když ne, jednou se všichni nedoplatíme.“
Uživatel twitteru M-S.: „Co kdyby prostě namísto 1x méně dostane a 1x více zaplatí raději někdo 2x méně dostal? Znám spoustu nadšenců, kteří budou více platit děsně rádi, ale osobně nemám chuť dávat byť jedinou korunu navíc za stále stejně špatné služby, které stát nabízí.“
Miroslav Kalousek: „Proč ne? Technicky to možné je. Osobně se ale domnívám, že likvidace strukturálního deficitu 220 mld. bez zvýšení daňové zátěže reálně možná nebude.“
Uživatel T.U.T: „Pane Kalousku, respektuji Vaše názory a chybíte mi v politice, ale proč pořád na inflaci kamenujete hnutí ANO? Primární příčinou celosvětové inflace je bezprecedentní nárůst ceny elektřiny, za poslední rok 6x!!!, plynu a na to je navázáno vše.“
Miroslav Kalousek: „To je jistě velká příčina, která zasáhla všechny. Ale všichni tak velkou inflaci nemají. Polovinu příčin jsme si vyrobili doma sami.“
Je z toho někdo moudrý? Ale ano, může být. Jsme zadlužení a doba je těžká. V době ekonomického růstu vláda Andreje Babiše nejen nevytvořila žádnou rezervu, ale zbyl ohromný dluh. Babišovci a s nimi vládnoucí ČSSD (která už nikoho moc nezajímá) to svedli na covid. Pak se ukázalo, že většina toho dluhu vznikla zbytečně, jenže s tím už nikdo nic nenadělá. Ceny energií vzrostly ještě před vypuknutím války na Ukrajině na konci letošního února. Důvodem, jak se experti shodují, byla především zvýšená pocovidová poptávka v Asii. Do toho válka, která přinesla to, že ruské dodávky ropy plynu, ropy a uhlí pro Evropu jednak znamenají, že platíme Putinovo vraždění, jednak že energie, protože jsou nástrojem ruského vydírání, má v rukou nespolehlivý stát. Přišlo to ve špatnou dobu, skoro by se dalo říct, že o samé „vyšší moci“ přímo zakopáváme. Jenže žijeme v takovém světě, jaký je, a nic s tím nenaděláme.
Velký prostor pro manévry s penězi není. Dohromady podíl mandatorních a quasi mandatorních výdajů ve státním rozpočtu České republiky dosahuje kolem 80 procent. Mandatorní jsou ty výdaje, které stát podle zákona zaplatit musí. Quasi mandatorní nejsou sice stanoveny zákonem či jinou právní normou, ale jako mandatorní se chovají. Považují se za nezbytné pro chod státu. Patří k nim třeba mzdy organizačních složek státu a příspěvkových organizací, kapitola ministerstva obrany, aktivní politika zaměstnanosti. Je jasné, co by zásah do této oblasti znamenal. Boj o změnu zákonů ohledně povinných výdajů a řezání do organismu státu i tam, kde by to snad bylo bez změn zákona možné, ale pak je třeba vědět, co bude ještě fungovat.
Předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS řekla: „Prozradím něco z naší debaty, která se odehrávala za zavřenými dveřmi při jednání o rozpočtu na rok 2022, kdy jsme přípravu převzali prakticky v běhu. Kalousek na těchto interních jednáních doporučoval, ať zmrazíme důchody a nezvyšujeme je ani o zákonnou valorizaci, která už byla předem schválena na 21 miliard korun.“
To vypadá drsně. Vzhledem k inflaci nepřidat znamená sebrat.
Je pravda, že Miroslav Kalousek nešetřil ani rozhazovačnou Alenu Schillerovou. Ta napsala na twitteru: „Češi se obávají propadu své životní úrovně, většina kvůli zdražování šetří a omezuje své potřeby. Vláda nedělá dostatečné kroky, aby zabránila propadu životní úrovně. Lidé nejsou s prací vlády spokojeni. To není dobré vysvědčení pro vládu.“
Kalousek (11. července) ji hned uzemnil: „V Evropě teď neexistuje vláda, která by byla schopna zabránit propadu životní úrovně svých obyvatel. Nejsou toho schopny ani země, kterým nebyly vyplundrovány rozpočty tak, jako se to povedlo Vám, Aleno Schillerová. Tak nenaříkejte nad nemožným a přestaňte lhát.“
My, prostý lid, který se snaží porozumět (na rozdíl od té části lidu, která se porozumět nesnaží, či není schopna), se na to díváme jako na spory tajemných zasvěcenců ohledně jemností jejich oboru. Někteří tedy vypadají méně zasvěceně než jiní a spíš působí dojmem pachatelů, co zapálili dům a teď si stěžují, že se nezachraňuje z plamenů dost rychle střecha a skříně. Po nějaké době jsou nám ale základní rysy už jasné, asi jako když se ve vývojce kdysi postupně vynořovala fotografie.
Peníze nejsou a hned tak nebudou. Z dlouhodobého hlediska se dá bohatství vytvořit, ale to zabere čas na celé roky a není to předmětem této debaty. Teď jde o to, komu peníze sebrat, nebo kde si je půjčit, nejspíš obojí. Sebrat se dají prostřednictvím daní, nebo že se někomu bude méně platit. Zbytek jsou fantasmagorie. Je zajímavé, že ještě nikdo nevytáhl ten kopec plný lithia, který byl zachráněn pro národ a měl přinést blahobyt. Jen se ozývají některé typy, které navrhují žmoulat čepici v Putinově předpokoji, hezky odprosit a požádat panovníka, aby vzal náš národ pod svou ochranu. Tak tudy ne.
Debatu by pročistilo, kdyby po každé zmínce o štíhlém státu a snižování výdajů následoval seznam, kde se to konkrétně provede. Nebo aspoň odhad, kdy by takový seznam mohl být na světě.