I když je letos mezi kandidáty na rakouského prezidenta i šéf tamní Strany přátel piva, už dopředu je jasné, že nedělní volby příliš vzrušení nenabídnou. Čeká se, že současný prezident Alexander Van der Bellen funkci obhájí, a to dost možná už v prvním kole. Minulé volby v roce 2016 se přitom i kvůli formálním chybám při sčítání korespondenčních hlasů musely opakovat. Někteří čeští odpůrci hlasování poštou to jako argument proti korespondenční volbě berou dodnes.

Když rakouský ústavní soud v červenci 2016 rozhodl o tom, že se 2. kolo prezidentských voleb, v němž nakonec i díky korespondenčním hlasům Alexander Van der Bellen těsně porazil Norberta Hofera, musí opakovat, například Tomio Okamura si to vyložil svérázně – jako důkaz volebního podvodu.

„Rakouské prezidentské volby byly zmanipulované a ústavní soud rozhodl, že se budou opakovat. Vyjadřuji v prvé řadě upřímnou soustrast probruselské lobby, které ani zfalšované korespondenční hlasy nepomohly k vítězství v rakouských prezidentských volbách,“ psal v roce 2016 Okamura na facebooku a Hoferovi, jehož strana Svobodných je partnerskou partají SPD, přál v opakovaných volbách hodně štěstí.

VIDEO ZDE

To se nepodařilo a Van der Bellen porazil Norberta Hofera v opakované volbě jasně o sedm procent hlasů. Legenda v táboře „vlasteneckých“ stran o ukradeném volebním vítězství z první volby už ale byla na světě. Rakousko ostatně Tomio Okamura v debatě o zavedení korespondenční volby používá jako odstrašující příklad dodnes.

Soud: Žádné skutečné manipulace

Co na tom, že šéf rakouského ústavního soudu v roce 2016 naopak řekl, že žádný ze svědků, kteří se tehdy řízení zúčastnili, „nevnímal důkazy o skutečné manipulaci“. Čeští odpůrci korespondenční volby to vidí jinak, faktům navzdory.

„Také je problém, že nad tím lístkem ztratíte kontrolu během dopravy poštou. To vedlo k nepokojům v USA nebo se kvůli tomu opakovaly volby v Rakousku,“ tvrdil třeba letos poslanec za ANO Radek Vondráček. I Babišovo hnutí se staví proti korespondenční volbě.

Ani Vondráček však šest let staré rakouské události „nečetl“ správně. Ve skutečnosti volební komise ve 14 rakouských okrscích v roce 2016 porušily formální pravidla pro sčítání hlasů, například je začaly sčítat dřív než předepisuje zákon, nebo u sčítání nebyly jen oprávněné osoby.

Možné pochybnosti se dotkly asi 77 tisíc odevzdaných hlasů, náskok Van der Bellena na Hofera byl tehdy jen 30 tisíc hlasů. Ústavní soud chtěl proto zabránit jakýmkoli pochybnostem o volebním výsledků a nařídil rozhodující kolo voleb opakovat. Důkazy o manipulacích však, jak bylo zmíněno, nezjistil.

Pokud se rakouské volební komise tentokrát budou striktně držet volebních pravidel a vyvarují se výše zmíněných formálních pochybení – i s vědomím toho, že jakoukoli chybu znovu využijí populisté a označí ji za falšování voleb – nemělo by právoplatnost výsledku voleb nic ohrozit.

Bez Trumpa, migrantů i brexitu

Van der Bellen, kterému v lednu bude už 79 let, se uchází i o druhý šestiletý mandát. A cestu k obhajobě si ničím „nekomplikuje“ – například se neúčastní žádných předvolebních debat s ostatními kandidáty. Těch je šest a v rakouských volbách hlavy státu jde o historicky nejvyšší počet. Mezi kandidáty však letos chybí těžká váha, která by byla pro úřadujícího prezidenta skutečným vyzyvatelem.

Oproti minulým volbám tak ty letošní připomínají plavbu klidnými vodami, jakkoli se to při pohledu na válku na Ukrajině, energetickou krizi a inflaci může zdát paradoxní.

Když Van der Bellen zvítězil poprvé, dozníval v Evropě ještě šok z referenda o brexitu, čerstvě zvoleným prezidentem USA byl Donald Trump a v rakouských městech a vesnicích se ještě stále usazovaly desetitisíce uprchlíků, kteří dorazili při migrační vlně o rok dřív.

Průzkumy dávají Van der Bellenovi šanci zvítězit už v prvním kole voleb, ostatně i to je v případě obhajujících prezidentů v Rakousku obvyklé.

Z českého pohledu je zajímavá i Van der Bellenova budoucí spolupráce s novým českým prezidentem nebo prezidentkou, který (případně která) vzejde z voleb na začátku příštího roku. S Milošem Zemanem si rozuměl maximálně v tom, že oba byli silní kuřáci. Zeman i směrem k Rakousku vytrvale lobboval za projekt kanálu Dunaj-Odra-Labe, což Van der Bellenovi coby bývalému šéfovi strany Zelených příliš dobře neznělo.

Proruské experimenty? Raději ne

Zeman navíc ve volbách v roce 2016 otevřeně podpořil Van der Bellenova protikandidáta Norberta Hofera a přijal ho i na Pražském hradě. Zemanovi, vzhledem k jeho prezidentskému stylu, také nepochybně konvenoval Hoferův výrok v předvolební debatě, kdy s odkazem na „testování hranic“ pravomocí prezidenta v případě svého zvolení prohlásil: „Budete se ještě divit, co všechno je možné.“

Rakušané se v následujících skutečně nakonec divili, „co všechno je možné“, i když úplně jinak, než jak to Norbert Hofer myslel. V roce 2019 smetla rakouskou vládu i s Hoferovou stranou Svobodných kauza Ibiza.

Německý deník Süddeutsche Zeitung a magazín Der Spiegel tehdy zveřejnily video, na kterém tehdejší rakouský vicekancléř a šéf Svobodných Heinz-Christian Strache vypadal jako korupčník.

Strache totiž na nahrávce z vily na španělském ostrově Ibiza nabízel údajné příbuzné ruského oligarchy například lukrativní státní zakázky výměnou za finanční nebo mediální podporu jeho strany před volbami. I když šlo o past a bohatá Ruska nebyla tím, za koho se vydávala, Strache na videu působil dojmem, že by za vítězství ve volbách Rakousko klidně prodal i do ruské sféry vlivu.

Ostatně, Rusko velmi okrajově promluvilo i do letošní prezidentské kampaně. To když jeden z kandidátů-outsiderů Michael Brunner za stranu MFG (vznikla jako strana sdružující odpůrce očkování proti covidu, pozn. red.) vzkázal, že jeho první cesta v případě zvolení by vedla právě do Ruska.

Podle průzkumů se ale zdá, že Rakušané po podobných experimentech vůbec netouží. A že v Hofburgu, vídeňském sídle prezidenta, zůstane i dalších šest let vše při starém.

Vyšlo na webu HlídacíPes.org