Dočkáme se zřejmě další opoziční komedie, na které nebude nic k smíchu. To už je takový nový žánr. Poslanci se mají ve čtvrtek odpoledne sejít na schůzi k vyslovení nedůvěry koaliční vládě Petra Fialy (ODS). Babišovci a okamurovci jako důvod uváděli kauzu kontaktů ředitele civilní rozvědky Petra Mlejnka s podnikatelem Michalem Redlem obviněným v korupčním případu Dozimetr a složitou hospodářskou situaci, kterou kabinet údajně neřeší. Mlejnek už odstoupil a vláda situaci řeší.
Naděje na svržení vlády je mizivá. Zatím se to v historii Česka povedlo jen Jiřímu Paroubkovi, který shodil vládu Mirka Topolánka během našeho předsednictví Evropské unie v březnu 2009. Tehdy se proti vládě přidali čtyři koaliční poslanci. Paroubek byl svým „úspěchem“ nejspíš sám poněkud zaskočen. Asi mu to bylo jedno, protože tato osoba myslela vždycky spíš jen na sebe. Ačkoliv se sám zřejmě pokládá za významného státníka, zachoval se jako politikář nejnižší úrovně. Státník by se svrháváním vlády těch pár měsíců počkal, protože k tomu nebyl (stejně jako dnes) žádný důvod, natož akutní.
Andrej Babiš je politická hyena podobného typu jako umaštěný funkcionář Paroubek. Činovníci ANO sice slibovali, že v době českého předsednictví v Radě Evropské unie se vládě vyslovit důvěru nepokusí, ale pomohli si obvyklým kejklem, který se dá použít vždycky, totiž že skandál kolem Mlejnka nemá obdoby a vláda nezvládá energetickou krizi.
Skandálem ale je, že mnohokrát usvědčený lhář Babiš, momentálně obžalovaný a čekající na soud, něco vykládá o skandálech. Kdyby byl z Božího dopuštění Babiš dnes premiérem, už by byl stranický tisk Mafry plný zpráv, komu telefonoval a jak se zasloužil o pokles cen energií na burze z pondělka na čtvrtek.
Skandálem je, že za ANO na pražský magistrát kandiduje Radmila Kleslová, kterou naverbovala v roce 1988 komunistická rozvědka.
Skandálem je, že hnutí ANO vyslalo do boje o senátní křeslo Janu Nagyovou, která je obžalovaná v kauze Čapí hnízdo.
Madam Alena Schillerová ještě nevrátila peníze, co nechala utratit za propagaci své osoby, a exdvojministr Karel Havlíček zapomněl na zvláštní zákruty svého někdejšího „podnikání“. Ryby z Bečvy odpočívají v pokoji, byť už jako kostřičky.
To je jen trocha z té tuny másla, které má Babiš a jeho útvar ANO na hlavě. Šéf a majitel své „strany“ a pán svých stranických nevolníků ale vsadil na jednoduchou strategii. Točí se jako prasklá gramofonová deska a opakuje kolem dokola své fantasmagorické bludy. Určitá část veřejnosti nakonec podlehla představě+, že místo opakovaného praskajícího záznamu poslouchá Beethovena, tedy vlastně Bedřicha Smetanu, ANO přece vedou nezištní vlastenci.
Ale schůzovat se musí. Andrej Babiš se aspoň trochu pomstí za pocit křivdy, že místo cest na evropská jednání musí objíždět kdejakou náves se svým obytňákem, ve kterém nebydlí, a Tomio Okamura si bude léčit frustraci z toho, že ještě nebyl v žádné vládě a navíc měl těžké dětství.
Je to dost drahá terapie, kterou si jednak nezaplatí sami, jednak nebude mít na aktéry v jejich bídném stavu žádný blahodárný účinek.