Po nedávné helsinské eskapádě Donalda Trumpa je na místě mít vážné obavy o reálnou kondici našeho klíčového partnera a spojence – USA. I Česká republika potřebuje silné, srozumitelné, uchopitelné a nevydíratelné vedení Spojených států. Především proto, abychom nebyli tak snadným soustem pro ruského medvěda a čínského draka. O tom, že je Západ terčem hybridní války ze strany Ruska, nemůže být pochyb. Co to tedy je ta ruská hybridní válka neboli Gerasimova doktrína?

V únoru 2013 publikoval generál Valerij Gerasimov v ruském týdeníku Vojensko-průmyslový kurýr článek pod názvem „Hodnota vědy pro předvídání“, v němž nastínil novou teorii moderního válčení, v níž se řeší spíše hacking nepřátelské společnosti než přímočarý útok. Nevojenské prostředky jsou v této taktice zcela zásadní při dosahování politických a strategických cílů. Nevojenská taktika není jen pomocným prvkem, nýbrž je již skutečnou válkou. Nevojenské výsadky dokáží rozleptávat společnosti v zemích zásahu. Připomínají guerillu – hackeři, média, vlivní byznysmeni, fake news apod. Internet, a sociální sítě, jsou pro tento způsob rafinovaného boje živnou půdou, o kterých kdysi bývalí náčelníci KGB a GRU mohli jen snít. Do arzenálu prostředků hybridní války patří pochopitelně i praxí osvědčené složky kompromateriálů na vybrané elity v místech zasažení.

Hlavním protivníkem ruských bezpečnostních struktur byly a jsou Spojené státy. Rusové se již bláhově nesnaží Američany porážet ve vyzbrojování konvenčními a jadernými zbraněmi, ale snaží se je cíleně oslabovat a destabilizovat, především vměšováním a ovlivňováním různých celospolečenských a politických procesů. Podobnou taktiku používá Rusko i v jiných zemích. Stačí umně relativizovat fakta a spouštět nové a nové pochybnosti. Cíle hybridní války jsou dávkovány v etapách. Tou první je demoralizace cílové společnosti, následuje destabilizace, vyvolání krize a poté převzetí kontroly nad cílovou společností vnitřními silami napojenými na útočníka. Nástroje jsou různé – propaganda, dezinformační kampaně, kybernetická válka, podpora místních extremistických sil, vyvolávání nacionalistických vášní, skrytý ekonomický vliv, atomizace společnosti, převaha věřitelů nad dlužníky (a jiné formy závislostí), marginalizace a dehonestace kritických postojů, které odhalují zákulisní aktivity oněch guerill, podněcování nepokojů a svárů mezi spojenci protivníka, vyhledávání nových domnělých nepřátel, vnějších i vnitřních, atd. Tato taktika útočí zejména na lidské emoce a pudy, a vytváří nové umělé antagonismy. V tu chvíli přichází dobře vybraný místní „spasitel“ a boří základy liberální demokracie a právního státu. Vzorem se stávají východní režimy s řízenou, regulovanou, autoritářskou, fasádní (jakože) demokracii. Tam je ten klid na práci, pořádek a opravdové vlastenectví. Dílo je pak dokonáno.

Záměrně jsem použil množné číslo (východní režimy), neboť Rusko je inspirováno Čínou a Čína Ruskem. Příkladem může být i válečná strategie podle starých čínských vzorů.

Ve starověké Číně se proslavili dva mistři, poradci císaře – Sun-c‘ byl autorem knihy Umění války (5. stol. př. n. l.), Sun-Pin (4. stol. př. n. l.) napsal knihu Způsoby boje.

Jejich strategické moudro bývá v průběhu staletí střídavě zapomínáno a znovu nalézáno.

Přečtěte si pozorně rady Sun-c‘ panovníkovi a vojevůdcům:

• Ten, kdo důkladně studuje svého nepřítele, nebude v nebezpečí, ani kdyby svedl sto bitev.
• Ovládej mysl svého nepřítele, veď ho za svými potřebami, čiň tak, ať dělá, co potřebuješ ty.
• To, co pomohlo osvíceným vládcům a schopným generálům k vítězství, co jim umožnilo předstihnout tisíce dalších, byly včasné informace.
• Sebelépe připravená léčka není k ničemu, nedokáže-li armáda skrýt své plány a popírat je.
• V bitvě je třeba ovládat na prvním místě mysl nepřítele, aktivně si vytvořit příležitost ke snadnému vítězství.
• Kráčej tam, kde tě nečekají, útoč tam, kde nejsou na útok připraveni.
• Pravým znakem vynikajícího vojevůdce je podrobeni nepřítele bez boje.
• Vojevůdce mění způsob svého vedení i své postupy, aby jej ostatní nemohli poznat, aby nepoznali jeho plány. Kráčí nepřímými cestami, aby ostatní nemohli uhodnout, kam míří.

Sun-Pin dodává:

• Zvítězit můžeme, když předstíráme neschopnost, destabilizujeme nepřítele, přimějeme nepřítele k pohybu tím, že ohrozíme něco, co je pro něj důležité.
• Extrémy jsou samy o sobě nestabilní. Je-li nepřítel silný a jeho vojsko velké, učiň jej ještě silnějším a ještě větším – to, co je příliš silné, se samo náhle zlomí, to, co je příliš velké, bude náhle plné vad.
• Zná-li kdo povahu tekoucí vody, může po ní pouštět kameny a rozbíjet lodě. Zná-li kdo povahu lidí, budou jeho rozkazy vykonávat s plynulostí tekoucí vody, aniž si toho ovládaní všimnou.

(Válečná strategie podle Sun-Tzu a Sun-Pin z knihy Alexandry Alvarové „Průmysl lži“, více k tématu naleznete i v knize Víta Vojty „Umění války“)

Podle Gerasimovy doktríny hybridní války z roku 2013 lze usuzovat, že staří čínští mistři přišli znovu ke slovu.

Ale co hůře, ruské tajné služby se uvedeným učením řídí už celá desetiletí.