Šidala uvedl, že si spolu s Babišem v roce 1990 ve Vaduzu ukládali peníze. Ty pravděpodobně získali jako provize z obchodů domlouvaných pro československý stát v Maroku. Zde působili oba před rokem 1989 jako obchodní delegáti podniku zahraničního obchodu Petrimex. Šidala tvrdí, že šlo o peníze „z podnikání“. Podle námi oslovených expertů lze Babišovo jednání hodnotit jako praní špinavých peněz, neboť nebyly zdaněny. Nicméně dnes už je jeho čin promlčený. Šidalova výpověď poskytuje také odpověď na otázku, kde vzal expremiér a oligarcha Andrej Babiš „první milion“ na své podnikání.

Dále čtěte

Babiš ani Okamura nezmizeli. Řekněte jim svůj názor v originálním tričku

I přesto, že v prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, populisté v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury nikam nezmizeli. Nyní…

Společné pátrání Týdeníku FORUM a časopisu Reportér prokázalo, že Andrej Babiš byl držitelem diplomatického pasu, a to již před rokem 1989. Předseda vlády se ke zjištěním odmítl vyjádřit. „Ježiš, prosím vás. Já tyhle nesmysly nechci komentovat,“ řekl reportérce Týdeníku FORUM Babiš.

Zjištění ukazuje i na pravděpodobný zdroj peněz, z něhož bylo v roce 1994 navýšeno základní jmění Agrofertu – šlo o netransparentní společnost O.F.I. Dalším zdrojem, ze kterého byly v inkriminovaném období financovány operace Andreje Babiše, se stala firma Beltomate, kterou založil švýcarský finanční poradce Roald Shaer pro ukrývání peněz z podnikání komunistických manažerů. Je zjevné, že s firmou byla spojena čtveřice manažerů podniku zahraničního obchodu Petrimex: Anton Rakický, Andrej Babiš, Lubomír Šidala a Ivan Propper. Firma Beltomate Panama financovala v letech 1997 a 1998 ČSSD, krátce poté šel stát na ruku Andreji Babišovi při získání chemičky Lovochemie.

První milion Andreje Babiše

Andrej Babiš měl už jako mladík v době komunismu jasné priority: vycestovat do ciziny, stát se obchodním delegátem a vydělávat peníze. Pokud možno hodně peněz. A právě v cizině je také nutné hledat jeho „první milion“.

Klíčové je v tomto směru svědectví přímého svědka Lubomíra Šidaly, který Babiše doprovázel při jeho vysněných cestách po Maroku, kde Babiš působil od roku 1985 jako delegát podniku zahraničního obchodu (PZO) Petrimex. Obchodním zástupcem byl i Šidala. S Babišem byli nerozlučnými přáteli. Vídali se denně, navštěvovali se společně s rodinami. Věděli o sobě všechno. O jejich blízkosti hovoří ostatně fakt, že si později navzájem podepsali zplnomocnění k zastupování v soukromých podnikatelských aktivitách. Kdyby se jednomu z nich něco stalo, mohl druhý disponovat i penězi, které ukryli před úřady.

Svědectví Lubomíra Šidaly zveřejnil poprvé v březnu 2019 měsíčník Reportér. Někdejší Babišův přítel žije na neznámém místě v zahraničí. Redakce Reportéra nyní umožnila Týdeníku FORUM využít informace, které během schůzky s Lubomírem Šidalou i v dalším pátráni po Babišových podnikatelských aktivitách získala.

Tajné konto v Lichtenštejnsku

To, že by expremiér zbohatl jen tím, že si dával stranou ze svého platu 300 dolarů měsíčně, nebo sbíral tenisové míčky, jak sám rád tvrdí, je podle Lubomíra Šidaly pouze pohádka pro veřejnost. Podobně Šidala hodnotí i Babišovo líčení, jak mu na začátku kariéry nejvíce pomohli „kamarádi ze střední školy ve Švýcarsku“. Podle Šidaly je tahle story o spolužácích -mecenáších, kteří vlastnili firmu O.F.I. a v polovině devadesátých let přispěli k podnikatelskému vzestupu koncernu Agrofert, „naprostá blbost“.

Jedna ze vzpomínek Lubomíra Šidaly se váže k přelomu let 1989 a 1990. S Andrejem Babišem tehdy odjeli do Lichtenštejnska. Ubytovali se v hotelu nedaleko banky, kterou se chystali navštívit.

Dále čtěte

„Včera jsem to trochu pos*al.“ Babiš se svými příznivci mluvil o tom, jak odmítl pomoci Polsku

Prezidentský kandidát Andrej Babiš tvrdí, že svůj výrok ohledně odmítnutí pomoci v případě hypotetického útoku na spojence v rámci NATO…

A proč právě do Lichtenštejnska? V lichtenštejnském Vaduzu měl Andrej Babiš založené tajné konto. „Byli jsme si tam uložit peníze. Půlka byla mých, půlka jeho. Byly to peníze z byznysu, který jsme dělali v Maroku,“ vzpomínal Šidala. Pracovníci PZO si podle Šidaly často přivydělávali tím, že si v cizině domlouvali vlastní soukromý byznys. Peníze vezl Babiš podle Šidaly v diplomatickém kufříku.

O jaké prostředky šlo? Podle několika expertů, které redakce oslovila a celou věc s nimi konzultovala, šlo s největší pravděpodobností o černé nezdaněné peníze. Ty zjevně pocházely z tajných provizí od firem, které z iniciativy Babiše a Šidaly obchodovaly koncem osmdesátých let s Československem.

Konstatování, že bývalý premiér jakékoli země pral na začátku své podnikatelské kariéry špinavé peníze, zní až neuvěřitelně. Jenže na základě přímého svědectví Lubomíra Šidaly lze jen těžko hodnotit počínání Andreje Babiše jinak. V každém případě je dnes už jeho jednání promlčené.

Přesto je pozoruhodné, nakolik Andrej Babiš dokázal už tehdy využívat pro své soukromé účely všechny možné atributy státu, za který v cizině vystupoval. Šlo hlavně o diplomatický pas. Podle tvrzení Šidaly se jedině díky němu dařilo Babišovi převážet peníze v kufříku přes hranice, aniž by ho musel ukazovat celníkům.

Záhada diplomatického pasu

Kromě svědectví Lubomíra Šidaly má redakce Týdeníku FORUM k dispozici dokument, který existenci Babišova diplomatického pasu potvrzuje. Jde o zmíněnou listinu, v níž si Šidala a Babiš v březnu 1990 udělují navzájem plné moci pro případ, že by se jednomu z nich něco stalo. Odvolává se totiž na existenci „diplomatického pasu č. 0910042 vydaného FMZV v Praze dne 22. 3. 1989“.

Lubomír Šidala na dotaz, zda si na takový dokument podepsaný v roce 1990 v marockém Rabatu pamatuje, odpověděl: „Nebudu to potvrzovat, ani vyvracet.“ Redakce Týdeníku FORUM předložila Babišovi dobový dokument z Maroka, v němž je údaj o diplomatickém pasu, v pátek 13. srpna 2021 na jeho předvolební akci v Poděbradech. Babiš se na ně letmo podíval a řekl, že to jsou „nesmysly pana Šidaly“. Víc celou věc komentovat nechtěl.

Skutečnost, že Andrej Babiš byl držitelem diplomatického pasu, je mimořádně důležitá. Ten totiž nedostával automaticky každý obchodní delegát, který působil v cizině. Například citovaný Lubomír Šidala ho neměl, i když ještě před pobytem v Maroku pracoval jako obchodní delegát v Alžírsku. Diplomatický pas dostávali automaticky pouze autorizovaní diplomaté, vedoucí či důležití pracovníci ambasád s důležitým posláním nebo špioni krytí diplomatickou imunitou. Ojediněle ho získal i někdo jiný působící v zahraniční službě, ale v takovém případě to bylo většinou spojené buď s protekcí, nebo neobvykle velkou zásluhou o stát.

„To, aby pracovník podniku zahraničního obchodu měl diplomatický pas a tím i diplomatickou imunitu, je krajně neobvyklé. Nebyl k tomu ani důvod. Lidé jako Babiš měli běžně služební pasy. Nebyl přece zaměstnancem ministerstva zahraničních věcí,“ řekl Týdeníku FORUM Radek Schovánek, znalec archivů bývalé StB a někdejší pracovník Archivu bezpečnostních složek Ústavu pro studium totalitních režimů.

Na každý pád Andrej Babiš získal udělením diplomatického pasu naprosto volné pole působnosti. Především pak možnost volného pohybu přes hranice bez jakýchkoli kontrol, který mu umožňoval převážet libovolně velké částky. I kdyby byl nakrásně odhalen, vyšel by bez postihu. Měl přece diplomatickou imunitu.

Dále čtěte

Debata s Babišem: Nevděčný úkol pro moderátora, který nechce ignorovat lži

Martin Řezníček byl v neděli večer v debatě na České televizi v situaci, kterou mu opravdu nelze závidět. Profesionální moderátor,…

„Kdyby to, co říkáte, byla pravda, tak vidím dvě možné cesty, jak o případu uvažovat,“ řekl Týdeníku FORUM bývalý auditor Lukáš Wagenknecht. Ten působil v letech 2014 až 2015 jako náměstek ministra financí Andreje Babiše. Dnes je Wagenknecht senátorem za Českou pirátskou stranu. „Pokud peníze nebyly legálně získané, tak šlo o standardní podvod. Nebo byly legálně získané, ale nezdaněné. Také musíme kalkulovat s tím, že mohly být legálně získané, zdaněné a pak se odvážely na konto do zahraničí. Ale to nemá logiku,“ zamyslel se senátor.

„Otázkou je, proč je Andrej Babiš vozil v kufříku jako diplomat? A tady jsou opět dvě možnosti. Pokud by to byly peníze pocházející z nekalé činnosti, tak zneužil postavení diplomata k soukromému vyvádění peněz a zastírání. Nebo to dělal s vědomím někoho doma a pak mohlo jít o peníze starého režimu, který se v té době připravoval na změnu. Pokud to ale bylo s vědomím režimu, a jak víme, Babiš byl evidovaný agent StB, tak mohl ukládat peníze v cizině klidně i pro StB,“ vyhodnotil možné varianty Lukáš Wagenknecht.

Pátrali jsme dál a požádali ministerstvo zahraničí, aby v archivu Babišův pas vyhledalo. „Ve fondu Konzulárního odboru předaném do archivu ministerstva zahraničních věcí se pasové věci z předmětného období nedochovaly. Jakož ani v archivu MZV nebyly dohledány materiály týkající se vydání diplomatického pasu pro Andreje Babiše,“ sdělila Týdeníku FORUM tisková mluvčí ministerstva zahraničních věcí Eva Davidová.

Černé peníze pro ČSSD

Při popisu podnikatelských začátků Andreje Babiše je třeba zmínit ještě jednu nadmíru zajímavou stopu. Jde o firmu Beltomate se sídlem v Panamě. Podle dobových dokumentů ji vlastnili Babiš, Šidala a další dva jejich parťáci z PZO Petrimex. Prostřednictvím této firmy se pak peníze ulité v zahraničí legalizovaly pro jejich pozdější byznysové projekty.

Nikdo by se o tom nedozvěděl, kdyby neudělali Babiš a jeho parťáci chybu. V září 1997 poslali z této panamské firmy v přepočtu asi pět milionů korun jako tajný dar ČSSD, již tehdy vedl Miloš Zeman. Sociální demokraté vyhráli v roce 1998 volby a Babiš se pak díky jejich přízni dostal k obrovskému státnímu majetku z petrochemického průmyslu.

Údaj o sponzorovi z panamské firmy Beltomate byl zaevidován v účetnictví ČSSD a nebýt toho, že se v roce 1999 někdo pokusil zabít podnikatele Ivana Lhotského, jehož prostřednictvím ČSSD získávala černé peníze, skončily by důkazy o sponzoringu panamskou firmou Beltomate ve skartovačce. Jenže policie si během vyšetřování střelby na Lhotského vyžádala účetnictví ČSSD a založila ho do spisu.

Tak nějak tedy vypadalo sbírání tenisových míčků za pět korun na hodinu, kterým se šéf hnutí ANO chlubí.