
Oligarcha Arkadij Rotenberg po pravici Vladimira Putina. Otvírá se most na anektovaný Krym. Státní zakázku dostal Rotenberg. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0

Ukrajina se vůbec netají tím, že má stále v úmyslu získat od Ruska zpět Krym anektovaný od roku 2014. Zároveň je jasné, že je to velmi obtížný úkol. V každém případě by se ale poloostrov mohl jednou stát trumfem v budoucích diplomatických rozhovorech, uvádí Stephen Sestanovich, americký expert z Council on Foreign Relations.
Sestanovich ve svém článku připomíná, že oficiální americká pozice spočívá v tom, že o válečných cílech Ukrajiny si musí země rozhodnout sama. Něco jiného jsou jednak praktické obavy, zda na to mají Ukrajinci dostatečné vojenské kapacity, a také panují obavy, jak by na to reagovala Moskva. V zásadě jde o to, jestli by byl Vladimir Putin připraven použít jaderné zbraně. Pro něj byla anexe Krymu prestižní záležitost a případná ztráta tohoto území by byla velkou ranou na prestiži. Náročnost takové akce je očividná.
„Ukrajinskou pevninu spojují s Krymem pouze dvě silnice; jedna vede přes úzký průliv a druhá by mohla být snadno přerušena zničením zranitelného mostu. Satelitní snímky, které nedávno zveřejnil deník The Washington Post, ukazují na rozsáhlé ruské budování obranných opevnění na Krymu v uplynulém roce. Ta by ztížila postup ukrajinských jednotek vpřed a zabránila by jakémukoli rychlému průlomu,“ píše Sestanovich.
Krym ovšem slouží jako výchozí bod pro ruské operace na jižní frontě Ukrajiny, kde může být rozhodnuto o výsledku protiofenzívy. Ukrajinští vojenští představitelé chtějí proto získat zbraně delšího dosahu, které by zabránily tomu, aby Krym sloužil jako útočiště pro ruské síly. I když by takové zbraně nemusely pomoci s obnovením kontroly nad Krymem, mohly by výrazně přispět k úspěchu protiofenzívy na pevnině.
Průzkumy veřejného mínění téměř jednomyslně ukazují podporu pro obnovení hranic Ukrajiny z doby před rokem 2014. Političtí představitelé nepochybně vědí, že opětovné začlenění Krymu by nebylo snadné, protože ještě před anexí byl Krym v ukrajinské politice výjimečným územím. Ještě deset let po získání nezávislosti byl centrem zbytkových hlasů komunistické strany a v následujícím desetiletí tam měla velkou podporu Strana regionů vedená Viktorem Janukovyčem, prezidentem, který v roce 2014 uprchl do Ruska. Za ruské okupace došlo i k demografickým změnám. Během devíti let okupace se v regionu usadily statisíce ruských občanů, podle finské studie přes 350 tisíc, ukrajinské odhady přesahují 600 tisíc, což je zhruba třetina obyvatelstva. Snaha provést v případě znovuzískání Krymu nějaké vyhošťování by mohla vzbudit u západních vlád nespokojenost.
Vyhlašovat vytrvale jako cíl získání Krymu má ale svůj účel. „Když Rusko masivně investuje do krymského opevnění a nasazuje vzácné lidské zdroje na obranu poloostrova, odvádí tím zdroje od zbytku svého válečného úsilí, což přímo slouží zájmům Ukrajiny v jiných oblastech bojiště. Pokud veřejná prohlášení o znovuzískání Krymu pomohou upevnit ukrajinskou národní jednotu, je to také pozitivní. A opakováním územních nároků, které uznává drtivá většina světových vlád, si kyjevští představitelé z Krymu udělají minimálně hlavní trumf při případných dalších jednáních,“ píše analytik.
Mince má i druhou stranu. Západní vlády se zdráhají posílat Ukrajině zbraně delšího dosahu a maximální cíl omezit ukrajinskou flexibilitu při budoucích jednáních.
Ukrajinská protiofenzíva, která by se zaměřila hlavně na prolomení „pozemního mostu“ na Krym podél pobřeží Černého moře by i bez znovuzískání poloostrova snížila rizika a náklady operace a rozptýlila obavy Západu z jaderné eskalace. Také by na Západě nebyly nejspíš žádné námitky proti útokům na týlové oblasti na Krymu, protože mají svou vojenskou logiku.
Sestanovich se domnívá, bez ohledu na to, že současná rétorika omezuje budoucí diplomacii, ponechává i značný manévrovací prostor, třeba odložením jednání o konečném statusu Krymu na pozdější dobu. „Úspěšná protiofenzíva vyvolá vlnu národního sebevědomí a zároveň sníží pocit národního vyčerpání. Výzvou pro ukrajinské představitele bude najít způsob, jak tyto silné nálady využít k dosažení výsledku, který bude vypadat jako vítězství, ale zastaví se u maximalistických cílů země,“ uzavírá analytik.