Všichni dříve narození znají název knihy Julia Fučíka „Země, kde zítra již znamená včera“. Nakolik kniha trochu uměle komunisty stvořeného hrdiny novináře Fučíka přeháněla, o tom svědčí ekonomický i společenský bankrot největšího sociálního experimentu v novodobých dějinách lidstva. Ale v jistém smyslu se dnes tato časová přesmyčka může použít pro současný a hlavně budoucí trh práce. Proto je titulek článku zvolen takto a není jazykovým omylem, ale účelem. Před volbami se řada stran snažila uchvátit voliče heslem Průmysl 4.0 v souvislosti s tím, jak chtějí vybudovat moderní Česko. V povolebních hádkách s klasickým obsahem, kdo s kým a proti komu, komu dáme trafiku a kdo půjde z kola ven, se sliby a vize o moderní společnosti vytratily. To však vůbec neznamená, že technologické, a tím i vyvolané sociální výzvy, neexistují, že nás dříve či později nedostihnou a při pohledu na kvalitu českých mocných i nepostihnou. O tom svědčí příchod sdílené ekonomiky (taxíky UBER, ubytování AIR BNB) do českých měst a neschopnost politiků včas reagovat na novou realitu.
Průmysl 4.0 znamená v konkrétní aplikaci ucelený systém, který zahrnuje robotizaci, automatizaci, digitalizaci, sensoriku, kybernetický a sociální systém. Čím ucelenější a komplexnější systém je, tím méně lidí bude u konkrétního výrobního procesu přítomno. Ve Spojených státech studie uvádějí, že díky tomuto systému do roku 2030 ubude cca 30 % pracovních míst. A s postupujícími možnostmi umělé inteligence bude ubývat i míst pro pracovníky s vyšší kvalifikací. Již dnes se začínají objevovat algoritmy, které vykonávají činnosti lépe, přesněji, rychleji a s menší chybovostí než lidské bytosti. V poznané historii byl člověk vždycky na špičce změn. Do začátku 19. století většina lidí pracovala v zemědělství. Průmyslová revoluce tento letitý status quo rozmetala. V roce 2010 v USA pracovala v zemědělství už jen 2 % lidí. Ale stejně dramaticky se lidé přesunuli z průmyslu do služeb. Ve stejném roce v průmyslu pracovalo už jen 20 % Američanů a 78 % se živilo ve školství, zdravotnictví, v IT službách a podobně. Jenže učitelé, lékaři, lékárníci, ale i řada dalších dnes špičkových profesí bude brzy ohrožena. Jsme na prahu skutečnosti, že i v těchto dnes špičkových profesích, budou k dispozici chytré algoritmy, které lidské schopnosti předčí.
V roce 2013 Carl Benedikt Frey a Michael A. Osborne z Oxfordu v knize Budoucnost zaměstnatelnosti hodnotili výsledky výzkumu různých profesí z hlediska pravděpodobnosti, že je v příštích dvaceti letech nahradí chytré algoritmy. Podle nich v Americe zanikne ne 30 %, ale dokonce 47 % současných pracovních míst. Vysoce riziková (blížící se 100 % pravděpodobnosti) budoucnost čeká prodejce po telefonu, pojišťovací zprostředkovatele, sportovní rozhodčí, pokladní a překvapivě i kuchaře. O něco větší, ale stejně malou nadějí (s 83–96 % pravděpodobností zániku) se mohou utěšovat číšníci (majitelé hospod zajásají), řidiči, průvodci, veterináři, pekaři, zedníci (stavební firmy si oddychnou), vrátní a členové ochranky. Kdo naopak ohrožen není? Archeologové. Autoři studie uvádějí, že nebude zájem investovat do velmi složitých algoritmů výzkumu minulosti, která není příliš ziskovým oborem. Skeptici považují predikce obou výzkumníků za příliš optimistické a vývoj přece jen půjde o něco pomaleji. Ale nikdo víceméně tuto vizi blízké budoucnosti nezpochybňuje. Otázka tedy zní, jestli za dvacet nebo za čtyřicet let?
Tvůrci technologických inovací upozorňují, že téměř každá nová technologie nejen ruší, ale současně vytváří nová pracovní místa. Jenže tato místa většinou vyžadují vyšší kvalifikaci. Končí tradiční rozdělení života na dobu učení a dobu práce. Už dnešní mladou generaci čeká život přeškolování, rekvalifikací, neustálého učení. Realisté však upozorňují, že velká část populace tento dynamický způsob života zřejmě nezvládne a z trhu práce vypadne. Co s nimi je velkou výzvou. Nic na tom nemění skutečnost, že aktuálně české firmy shánějí pracovníky.
Realita na závěr. V San Francisku v roce 2011 zahájila provoz první automatizovaná lékárna. Zákazníky obsluhuje jediný robot. Po obdržení receptu si načte veškeré informace o pacientovi včetně alergií a užívaných léků, vyloučí užívání některých léků s negativní interakcí. V prvním roce vydal robot lékárník 2 miliony léků bez jediného omylu. Proti tomu chybovost lékárníků v USA je 1,7 %. Ročně je tedy vydáno v zemi 50 milionů léků chybně (z knihy Yuval Noah Harari „Homo Deus, stručné dějiny zítřka“). Vítejte ve světě mimo mentální dosah současných nejen českých politiků a odborářů. Vysláním Miloše Zemana na Hrad a Andreje Babiše do Strakovy akademie se sice velká část české společnosti snaží zahnat úzkostný strach z vnějšího světa, ale realitě stejně neunikne. Čekat na zpětný chod dějin ve své bublině je nejhorší ze všech možných řešení a cestou k výraznému snížení šancí pro své děti na důstojný život. A nebudou-li schopné obstát naši následovníci, nebude schopen obstát ani celý národ. Až takhle se část naší společnosti vydává na cestu hazardu. A nebavíme se o staletích, ale o desítkách roků.
