Soukromé firmy jsou dnes tahounem ekonomické prosperity, navzdory přístupu vlády, která neustále zhoršuje podmínky pro jejich aktivity. Nikdy v polistopadové historii nebylo podnikání stavěno do tak nepříznivé situace jako dnes. Vláda vytváří paušální obraz podnikatele jako podvodníka a vykořisťovatele, aby ospravedlnila přijímání regulací všeho druhu.

Více kontrol, více povinností, vyšší náklady 

Důvod je zřejmý, současná vládní konstelace toto pootočení úhlu pohledu umožňuje. Na jedné straně v ní sedí oligarcha, který se už před volbami nechal slyšet, že ho malé a střední podniky nezajímají. Bytelně okovanou státní podporu je podle něj potřeba zaměřit na velké průmyslové podniky, pod čarou zejména na ty jeho, což se skutečně daří.

Na druhé straně je součástí koalice sociální demokracie, tradičně napojená na radikální odbory. Ty si dnes vybírají „výpalné“ za agresivní pouliční výpomoc v boji proti předchozí pravicové sestavě, která byla nucena v době ekonomické krize přijímat nepopulární kroky. Tlačí vládu do vyšší ochrany zaměstnanců, nehledě na negativní dopady pro zaměstnavatele. Kopírují přitom zastaralé recepty „sociálního státu“, které ve svém důsledku vedly k zaostávání zvláště jižní Evropy za světovým vývojem.

Zároveň se vyjevuje, že vyjádření současného ministra průmyslu a obchodu Jana Mládka (ČSSD), který před časem živnostníky označil za parazity, nebylo jen neopatrným uřeknutím, ale upřímně proneseným světonázorem.

Živnostník, který se musí postarat sám o sebe a nemá žádné zaměstnanecké benefity, se v současné době stává ohroženým druhem. Dostává se pod stále větší administrativní tlak státu. Jako by právě on byl tou hlavní žábou na prameni, která je na vině daňovým únikům v odhadovaném řádu 100 miliard korun. Ve skutečnosti se malí podnikatelé na šedé ekonomice podílejí jen sedmi procenty.

Malé a střední podniky přitom dnes dávají práci šedesáti procentům všech zaměstnanců, více než z poloviny se podílejí na vývozu a dovozu a daně řádně platí v České republice. Odměnou jim je více kontrol, více povinností, vyšší náklady a méně práv. Vyjmenujme, co už vláda v tomto směru podnikatelům nadělila, a co koaliční strany ještě chystají.

1) Kontrolní hlášení DPH: Téměř 500.000 podnikatelů a firem musí od začátku loňského roku pod hrozbou vysokých sankcí podávat kontrolní hlášení DPH. Jen zavedení této agendy je stálo od deseti do více než sta tisíc korun podle velikosti firmy. Karuselové podvody, kvůli kterým se hlášení údajně hlavně zavádí, se přitom týkají jen zlomku velkých firem. Drtivou většinu poctivých podnikatelů tato povinnost stojí jen čas a peníze. Výběr DPH za loňský rok zaostávající za spotřebou navíc ukazuje, že viditelného efektu dosaženo nebylo.

2) EET: Vlajkovou lodí ministra financí Andreje Babiše je elektronická evidence tržeb (EET), kterou okopíroval z Chorvatska s dvojnásobně vyšší šedou ekonomikou. Na západ od našich hranic tento typ on-line pokladen neexistuje. Podle střízlivých odhadů bude zavedení EET stát nejméně 3,5 miliardy korun a roční provoz 4 miliardy, přičemž většinu výdajů ponese 600.000 dotčených podnikatelů. Vydělají jen velké firmy, výrobci těchto technologií, IT firmy a mobilní operátoři. Tisíce malých podnikatelů skončí, zákazníci prodělají. Obchod a služby budou kvůli vyšším nákladům zdražovat.

3) Zvyšování minimální mzdy: Vláda loni schválila další zvýšení minimální mzdy na 11.000  korun, tedy skokový nárůst o 1 100 korun. Proti vůli zaměstnavatelů, protože navyšování minimální mzdy nutí firmy zvednout i ostatní tarify, a přidat také dalším pracovníkům. ČSSD hodlá v tomto okázalém populismu pokračovat a další navýšení minimální mzdy zamýšlí od roku 2018. Zároveň se usnesla, že chce zajistit „důstojný růst platů veřejného sektoru“, což v překladu znamená pokračování v růstu vládních výdajů z kapes daňových poplatníků v řádu desítek miliard korun.

4) Zavřené obchody o svátcích: Dlouholetý tlak odborů stojí za zákazem prodeje v hypermarketech o sedmi státních svátcích. Jde o nepřípustný zásah do svobody podnikání. Stát by neměl firmám nařizovat, kdy smějí podnikat a kdy ne, nemluvě o z toho vyplývajících ekonomických ztrátách. Navíc jen u vybraných profesí. Propagátory zákazu prodeje ani nezajímá, že tento krok jde proti zájmům a svobodě volby zákazníků. Lidovci se už naopak nechali slyšet, že okruh těchto svátků chtějí ještě rozšířit.

5) Protikuřácký zákon: Sněmovna schválila i na evropské poměry velmi tvrdý protikuřácký zákon, který úplně zakazuje kouření v restauracích. Hospodští budou pod vysokými sankcemi odpovídat i za to, aby odcházející podnapilý host nezpůsobil nějakou škodu, například při řízení vozidla. Zákon, i po zkušenostech ze zahraničí, povede v kombinaci s EET a dalšími byrokratickými omezeními k bankrotu až 20 procent hospod, zejména na venkově. Počet nekuřáckých restaurací přitom stoupá a zákazník má možnost výběru.

6) Zvýšení odvodů živnostníkům: Ministr financí prosadil výrazné snížení limitu pro využití výdajových paušálů pro živnostníky ze dvou na jeden milion korun. To bude zvláště pro mnoho řemeslníků znamenat vyšší administrativu a daňovou zátěž. Dále zamýšlí rozšířit využití minimální paušální daně i pro podnikatele s nižšími příjmy, kteří daně dosud platit nemusejí, výměnou za to, že nebudou spadat do systému EET. Koalice zároveň jedná o citelném omezení využívání a snížení výdajových paušálů. ČSSD zároveň uvažuje o zvýšení zdravotního pojištění v reakci na výpad předáka odborů Josefa Středuly, podle kterého by měli mít živnostníci nárok na „třetinovou sádru“.

7) Nepružný zákoník práce: Těžkou hlavu dělá podnikatelům i tlak odborů na změny zákoníku práce. Chtějí posílit svůj vliv na firemní rozhodování, uzákonit pětitýdenní dovolenou nebo zvýšit odstupné. Zatím se jim podařilo regulovat práci z domova tak, že se ji zaměstnavatelům ani nevyplatí využívat. Ti varují před neúnosnou finanční a administrativní zátěží a ztrátou konkurenceschopnosti, a naopak volají po pružnějším pracovním právu.

8) Zrušení prvních tří dnů bezplatné nemocenské: Drtivá většina podnikatelů odmítá návrhy ČSSD a odborů, obnovující výplatu nemocenské zaměstnavatelem v prvních třech dnech nemoci (tzv. karenční doba). Karenční doba je rozšířena ve většině vyspělých evropských zemí. Jejím zrušením by dramaticky stoupla u nás dříve často zneužívaná krátkodobá nemocnost. Podnikatelé si navíc stěžují, že by jim stouply náklady o zhruba 5 miliard korun ročně.

9) Zkrácení pracovní doby: ČSSD chce kopírovat přístup některých evropských levicových vlád a uvažuje o zkrácení pracovní doby při zachování stejné mzdy. Především ve Francii se však tento přístup, kdy byla zavedena šestihodinová pracovní doba, minul účinkem. Je příliš velkým zásahem do zájmů podnikatelské sféry, což se projevuje jejím nižším výkonem a vyšší nezaměstnaností.

10) Kvóty pro ženy: Progresivisté ve vládě navrhují čtyřicetiprocentní zastoupení žen ve vedení státních firem. Oponenti namítají, že takové návrhy uměle zasahují do pracovně-právních vztahů mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem. Řadu žen, které spoléhají na vlastní schopnosti, dokonce urážejí. Zavádění podobných nápadů může vést k jejich formálnímu naplňování bez pozitivního efektu.

V ochutnávce už platných i navrhovaných kroků, vedoucích k omezování svobody podnikání z dílny současných koaličních partnerů, by se dalo pokračovat.  Jejich přístup zrcadlí nikoli s velkou nadsázkou obraz podnikatele jako třídního nepřítele, kterému je nutné utáhnout otěže. Zůstává otázkou, kolik z nich soustředěnou péči Babiše, Sobotky a spol. přežije.