Kde se najednou vzal Jiří Vyvadil, osoba, která sama o sobě není moc důležitá, ale je nějakým způsobem příznačná? Podnikový právník Motokovu do politiky, když to ještě ani nebyla politika, vstoupil jako člen Československé strany socialistické. Po později narozené, pod tímto názvem se neskrývala politická strana, ale jedna z chatrčí Potěmkinových vesnic, které budoval komunistický režim. ČSS byla záhadný útvar, který zřejmě sloužil k tomu, aby uváděl v úžas zahraniční návštěvníky, že u nás je přece jenom více politických stran, a ne že ne, jak tvrdí západní propaganda. I Jiří Paroubek byl nějaký čas členem.
Strany, co je odnesl čas
Vyvadil byl mezi roky 1984–1990 tajemníkem poslaneckého klubu ČSS ve Federálním shromáždění a České národní radě. V roce 1990 se stal na nějaký čas i předsedou strany, ale protože volby dopadly špatně, v roce 1991 z funkce odstoupil. Pak nastala jeho pouť po různých subjektech, 1992 byl zvolen do České národní rady za koalici LSU, kam patřila i jeho socialistická strana. Pak opustil LSU a stal se členem LSNS, dnes už je jedno, co ty zkratky znamenaly. Stejně nakonec v roce 1993 vstoupil do sociální demokracie. V roce 1996 byl zvolen senátorem, v roce 2000 už znova nekandidoval. V téže době se mu nepovedlo stát se ombudsmanem, nicméně prezident ho jmenoval soudcem, soudil v Sokolově, pak v Praze 3 u Městského soudu, Nejvyššího správního soudu a nakonec byl v září 2005 náměstkem na Ministerstvu spravedlnosti. Odešel ale dříve, než čekal, protože prý se mu nevedla reforma české justice a navíc se setkal se stíhaným podnikatelem Tomášem Pitrem, o čemž nevěděl nikdo, jen Jiří Paroubek. Vyvadil se vzdal soudcovské funkce a věnoval se advokátní praxi.
Jiřímu Paroubkovi radil ohledně amerického radaru. (Jak známo, byl to Paroubek, kdo projekt, se kterým nejdříve souhlasil, pak torpédoval.) Politická pouť pokračovala, 2011 se vrátil do České strany národně socialistické, ale za čtyři měsíce byl vyloučen. Vrátil se zase do ČSSD a vedl jakýsi boj proti církevním restitucím, aniž si ho někdo moc všiml.
Sláva nakonec přišla
Jeho chvíle slávy přišla v době rostoucích ruských mocenských ambicí. V březnu 2014 za vznikající spolek Přátelé Ruska v ČR zaslal dopis ruskému velvyslanci, v němž mimo jiné uvedl: „Původci a organizátoři této krize, představitelé EU a USA, využili radikalistických polofašistických a nacionalistických sil a společně uskutečnili státní převrat, při kterém odstranili legálního prezidenta. Přitom navíc uvedli do funkce dočasného premiéra, který je znám svými fašistickými sympatiemi.“
Jako se různé sportovkyně a modelky stávají tvářemi pro rozličné parfémy, stal se Vyvadil tváří proruské propagandy v Česku. Je tak populární, že se mu dostalo mimořádné cti. Recesisté Jaroslav Cerman a Robin Kvapil pronikli na Facebooku do jeho skupiny, získali si jeho důvěru a zcela ji rozvrátili.
Amerika fuj
Jiří Vyvadil je však nezastavitelný. V Parlamentních listech 25. 3. píše: „Nikdy jsem neměl pocit, že bychom měli být Američanům za něco vděčni, nikdy pro mne USA nebyly příkladem demokracie, nikdy bych tam nechtěl žít.“ A pokračuje: „Země, která po desetitisících vyvraždila domorodé indiány, země, jejíž dějiny jsou postaveny na otroctví, země, která zahajovala a vedla nejvíce útočných válek v dějinách lidstva, země, která každému káže o lidských právech, ale její pravidelnou vyslýchací metodou je mučení, země, kde je běžné špehování a odposlouchávání doslova celého lidstva včetně nejvyšších spojeneckých představitelů, země, jejíž tajné služby připravily snad nejvíce převratů, je pro mnohé z nás zemí zavrženíhodnou.“
Nejspíš nehrozí, že by někdo Vyvadilovi vnucoval život v USA.
Den předtím přišel s touto myšlenkou: „Havlismus otravuje tuto zem. Je jejím největším nebezpečím. A musíme ho vyrvat s kořeny.“ Nebo: „Ať Schwarzenberg či rodina Václava Havla přísahá, že se tam nikdy u nich nehajlovalo.“
Je to široký záběr, že ho jeden člověk snad ani nemůže zvládnout. Ale pan Vyvadil je člověk široké duše a velký velitel, zvládne to.
