Počátky nacionálního socialismu jsou spojeny nejen s agitací a násilím, ale objevuje se tu také vliv okultismu. V iracionálním světě nacistů nacházely tajemné nauky úrodnou půdu. Není divu, že se v takové atmosféře uchytil i muž, který vystupoval jako jasnovidec a znalec okultních záležitostí – Hermann (Herschel) Steinschneider (1889 – 1933), který je známější pod svým pseudonymem Hanussen.
Hermann se narodil do bídných poměrů. V deseti letech přišel o matku a otec Siegfried (1858-1910), syn židovského lékaře moravského původu, se živil jako obchodní cestující a putující komediant. Otec se oženil s vdovou, která do manželství přivedla další dvě děti. O tři roky později už Hermann Steinschneider opustil školu a utekl z domova. Už ve věku 14 let zkoušel začít dráhu šanzoniéra a v cirkuse se naučil různé triky, jako například rozbíjení řetězů, polykání ohně a mečů. Vystupoval jako jezdec a akrobat v „Grand Circus Oriental“ a provozoval údajný „první elektrický řetízkový kolotoč na světě“, což byl podfuk, protože ho poháněly ukryté děti. Vystupoval také na různých scénách s kouzelníky, takzvanými „experimentálními psychology“, hypnotizéry a podobnými existencemi.
Pak se pokusil ve Vídni vést život jako novinář v bulváru nejnižší kategorie, listu „Der Blitz“, kde sbíral na lidi pikantní informace. Vydíral vídeňské restauratéry a další podnikatele. Pokud mu nezaplatili za mlčení, museli počítat s tím, že o nich pod pseudonymem Faun napíše zničující příběhy na pokračování. Vydělal si tím dost peněz.
V roce 1911 uskutečnil spolu se svým učitelem profesorem E. K. Hermannem ve Vídni svůj první „experimentální večer“. Steinschneider tvrdil, že je schopen provozovat skutečné telepatické jevy. Jeho oponenti ho obvinili z používání triků. Od roku 1913 se pro změnu prezentoval jako oponent magie založené na tricích. V přednáškách, novinových článcích a dvou brožurách (1917, 1920) odhalil, jak celá věc funguje a odhaloval falešné jasnovidce. Pak mu ale došlo, že střízlivá pravda nikoho nezajímá. V říjnu 1913 byl zaměstnán v berlínské restauraci „Nachtasyl“ jako „zpívající číšník“, dosáhl toho ale jen tím, že vydíral pronajímatele. V říjnu 1913 také vystoupil jako běžný kouzelník v příměstském divadle na severu Berlína, ale vysmáli se mu. V roce 1914, poté, co studoval u Joe Labéra a Eugena de Rubiniho, Steinschneider začal vystupovat ve vídeňské kavárně Louvre s představeními založenými na „čtení svalů“.
Během první světové války ohromoval své kamarády a nadřízené, protože dokázal předpovědět budoucnost. Činil tak za úplatu, jak jinak. Jeho proroctví o osudech vlasti, potvrzené vždy příchodem nějaké pohlednice příbuzných, měly celkem jednoduchý zdroj. Měl známého u polní pošty, který zachytával zajímavé dopisy a za padesátiprocentní odměnu informoval jasnovidce o jejich obsahu a několik dní je zadržoval.
Takto se mu povedlo vyhnout se účasti na nebezpečných operacích, protože vzbudil dojem, že je pro armádu cenný. Úspěšně se uplatnil také jako „kriminální telepat“. V policii si tím ale nadělal dost nepřátel.
Po první světové válce podnikl cesty na Blízký východ a přes Asii, kde se údajně stal známým kouzelníkem. V roce 1918 přijal Hermann Steinschneider pseudonym Erik Jan Hanussen a tvrdil, že je dánského původu. Díky vystoupení ve vídeňském Konzerthausu před arcivévodkyní Biankou a arcivévodou Leopoldem Salvatorem se ve Vídni proslavil a arcivévoda se stal jeho ochráncem.
Okopíroval praktiky varietní umělkyně zvané „Frau Magda“ a nakonec také show „nejsilnějšího muže na světě“ Siegmunda Breitbarta, který pocházel z Polska. Jeho asistent předváděl, jak „pod vlivem hypnózy“ přetrhává řetězy.
To mělo za následek vznik rivality a soudní tahanice, což vzbudilo pozornost ve Spojených státech a oba byli v roce 1923 pozváni do New Yorku. Hanussen byl ostatně po svých sporech, které úřady už otravovaly, jako cizí státní příslušník (měl československé občanství) na deset let vykázán z Rakouska. Jejich spory pokračovaly i za oceánem. Hanussen se nakonec vrátil, Breitbart tam udělal úspěšnou kariéru.
Hanussen vylepšil klasický jasnovidecký trik se čtením cedulek a tisk zásoboval svými velkolepými předpověďmi. Často se mýlil, ale když něco náhodou vyšlo, dostalo se tomu velké publicity. Nakonec si přišel na velké peníze a získal navíc cenné společenské kontakty.
V únoru 1928 byl Hanussen u okresního soudu v Litoměřicích obviněn pětatřiceti lidmi z podvodu, protože prý využil jejich „slabomyslnosti“. Soudní proces trval více než dva roky a sledoval ho i mezinárodní tisk. V květnu 1930 byl ale Hanussen zproštěn obžaloby se zdůvodněním, že jen slabomyslný člověk neví, že se jasnovidec může mýlit.
Zproštění obvinění pro něj znamenalo cestu k velké kariéře. Protože ale čelil útokům na své schopnosti, vydal v roce 1930 knihu „Meine Lebenslinie“, kde se přiznal k různým trikům, trval ale na své jasnovidnosti.
Hanussen vydával několik novin, které naplňovaly touhy čtenářů. Poskytoval „astrologické tipy pro akciové trhy“ a dokázal ovlivnit ceny akcií.
Na jeho jasnovidecká vystoupení se hrnuli lidé. Prodával také různé okultní výrobky a jeho majetek tak vzrostl, že si nechal postavit luxusní jachtu, které se lidově přezdívalo „Jachta sedmi hříchů“ a v Berlíně postavil budovu „Okultního paláce“.
Jasnovidec nacistů
Ačkoli byl Žid, přibližoval se od roku 1930 k národnímu socialismu a ve svých „astropolitických“ novinách podporoval vzestup Hitlera. V jeho novinách „Erik Jan Hanusen’s Berliner Wochenschau“ je třeba 1. dubna 1932 na titulní straně článek s velkým titulkem „Konec nezaměstnanosti v Německu“. Zabývá se Hanussenovým telegramem z Francie, kde jasnovidec, na základě své seance v Paříži, předpovídá sblížení Francie a Německá v otázce kolonií. V důsledku toho nastane prý v Německu velký pokles nezaměstnanosti. Jeho „Hanussens Bunte Wochenschau“ mělo 140 tisíc výtisků.
Ke slavným věštbám patří předpověď požáru Říšského sněmu. Učinil ji 26. března 1933, přibližně měsíc před svou smrtí. Jednou z možností, jak to vysvětlit, byly jeho dobré kontakty s vedením SA.
Denně vystupoval ve svém berlínském varieté „Scala“ před pěti tisíci diváky. Na jeho jachtě se pořádaly orgie, kde se hostům nabízeli dámy i chlapci.
Známosti si získával i tím, že činovníkům SA pomáhal v jejich dluzích, které si vyrobili hráčskou vášní. Na oplátku mu pánové z SA poskytovali dost specifické služby. Skupina SAmanů zaútočila na Hanussenova největšího konkurenta, podnik Romanische Café. Několikrát se prý setkal se samotným Adolfem Hitlerem. Seznámil je hrabě Helldorf.
Několik týdnů po nacistickém uchopení moci na jaře 1933 byl Hanussen 23. března 1933 zatčen na příkaz šéfa berlínského SA Karla Ernsta ve svém soukromém bytě několika muži z SA. Po pobytu v policejních kasárnách v Tempelhofu byl Hanussen v noci 24. března 1933 vyvezen z Berlína vlastním autem, které bylo za tímto účelem zabaveno a zastřelen. Vraždu provedl Sturmführer Rudolf Steinle.
Hanussenovo tělo bylo nalezeno 8. dubna 1933 lesními dělníky poblíž Zossenu na jihu Berlína. Mrtvý muž byl znetvořený, mrtvolu ohlodala zvířata, takže nebylo možné určit jeho totožnost. Povedlo se to až podle monogramu krejčího na jeho šatech. Krejčí jméno kupujícího znal. Tisku bylo zakázáno o případu psát.
Dne 8. dubna 1933 bylo zahájeno soudní řízení u okresního soudu v Berlíně, ale dokumenty z té doby se ztratily. Zřejmě šlo o zásah nacistické moci.
V roce 1965 bylo zahájeno nové vyšetřování státního zastupitelství v Berlíně, které trvalo do roku 1968. Vycházelo se ze zbylých dokumentů a výpovědí svědků, kteří byli ještě naživu. Vzhledem k tomu, že podezřelí byli v této době všichni mrtví nebo prohlášeni za mrtvé, bylo řízení ukončeno 1. října 1968.
Důvody Hanussenovy vraždy nejsou dosud zcela objasněny. V literatuře jsou v zásadě uváděny dvě různé motivace k činu. Mohlo jít o to, že vyšel najevo Hanussenův židovský původ a jeho dosavadní přátelé, hrabě Helldorff, Karl Ernst nebo Wilhelm Ohst, se ho potřebovali zbavit. Hrabě Helldorf také dlužil Hanussenovi velké peníze a Hanussen mu navíc dohodil k intimním hrátkám čtrnáctiletého chlapce, který směl hraběte „trestat“ až do bezvědomí. Bylo tedy dost důvodů, proč se jasnovidce zbavit.
Komando SA skutečně prohledalo dům a zabavilo účtenky a směnky týkající se Helldorfa. Skončily však nakonec nikoli u Helldorfa, ale u Karla Ernsta, který je ukrýval u sebe doma. Byly tam nalezeny po jeho zastřelení v roce 1934. Ernst si je zřejmě přivlastnil, aby je mohl případně použít k vydírání Helldorfa v interním mocenském boji nacistických vůdců proti Helldorfovi. Příkaz k vraždě tak mohl dát Helldorf kvůli zamaskování svých dluhů, nebo ho nařídil o své vůli Ernst, aby získal kompromitující materiál.
V každém případě se tu vnucuje myšlenka, že kdyby byl Hanussen skutečný jasnovidec, věděl by o tom všem předem a mohl by se zachránit. Jistě se dá namítnout, že člověk se občas nezařídí ani podle toho, co spolehlivě ví.
Něco ale zřejmě přece jen tušil, na což stačily zcela přirozené schopnosti. Hrál příliš vysokou hru a věděl to. Proto si zařídil angažmá ve Vídni, kam ale už nikdy nedorazil. Je otázka, zda tento velmi inteligentní a obratný člověk a šarlatán mohl mít v tehdejší době jiný osud. Na brutální moc jsou všechny triky krátké.
(Zdroje: heise.de, de.wikipedia.org, archive.org)
