Jaroslav Bašta FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky / se souhlasem
NÁZOR / Životní příběh Jaroslava Bašty je především smutný. Existuje mnoho postav, které ztroskotaly, ale vlastně jejich konec nepovažujeme za truchlivý, protože jejich tragédie v sobě může mít nějakou velkolepost – a často i mívá. Je to tehdy, když člověk zahyne, je sesazen, nebo zneuctěn, ale nakonec se na ně vzpomíná kvůli nějaké základní ideji jejich života, která přetrvala. U Jaroslava Bašty po roce 1989 nenajdeme bohužel nic, nad čím by nevisel stín neúspěchu a podivnosti. Jeho politický konec v SPD Tomia Okamury je poslední větou toho příběhu a žádnou další už nelze dopsat.
Stejně tak nelze pochopitelně z životopisu vymazat ty první věty, které se týkají Baštova odporu proti nastupující husákovské totalitě. Zůstal tady a neodešel do exilu. V Hnutí revoluční mládeže, kde bychom našli další známé postavy jako Petrušku Šustrovou a Petra Uhla, se na odporu podílel tak, že byl mezi prvními zatčenými a odsouzenými. Byl zadržen už 14. ledna 1970 a po roce pak dostal trest dva a půl roku vězení. Po propuštění chvíli pracoval v archeologickém výzkumu a pak jako dělník na stavbách mostů a spolupracoval na samizdatech. Chartu 77 podepsal hned mezi prvními už koncem roku 1976.
Po roce 1989 se cesty chartistů zákonitě rozešly, protože to byli lidé odlišných názorů i povah. Tady začíná ta druhá půlka života Jaroslava Bašty, která by se dala nazvat od neúspěchu k neúspěchu, přičemž ty neúspěchy byly trapné. Protože byl z nějakého důvodu považován za odborníka na tajné služby, stal se poradcem ČSSD a pak i jejím členem a poslancem. Do strany ho prý přivedl Miroslav Šlouf, který mu v pražské stranické organizaci dělal tajemníka.
Tady dojde k prvnímu trapnému milníku. Bašta byl aktérem kauzy „Baštův kufřík“. Tvrdil, že mu v metru neznámý muž dal kufřík, ve kterém byly materiály o sledování politiků. Zeman pak obvinil ministra vnitra Jana Rumla (tehdy ODS), že se snaží přeměnit Česko v policejní stát. Nakonec se ukázalo, že „kufřík“ obsahuje jen padělky nebo spisy, které nic nezákonného o činnosti tajné služby neříkají.
Bašta se pak stal ministrem bez portfeje a měl mít na starosti Zemanovu pompézně vyhlašovanou akci „čisté ruce“. To bylo první velkolepé tažení proti korupci, z kterého nic nebylo. Vzhledem k opoziční smlouvě ani nemohlo být a jediným, kdo skončil za mřížemi, byl Zemanův vlastní ministr financí Ivo Svoboda, což s „čistýma rukama“ nijak nesouviselo. Za to Bašta osobně nemohl, podílel se ale na velké komedii.
Miloš Zeman ho nicméně v roce 2000 poslal jako velvyslance do Moskvy a v diplomatických službách zůstal i za ministra Karla Schwarzenberga, který ho v roce 2007 vyslal do Kyjeva. Ukrajinská mise skončila trapasem, protože vypukl skandál ohledně vydávání víz na lvovském konzulátu, kdy se žadatelé o vízum museli registrovat prostřednictvím call centra soukromé firmy a zaplatit za to a peníze pak končily u společnosti Jihomoravská provozní. Ta se ke kšeftu dostala bez výběrového řízení. Bašta musel odejít a málokdo věří, že to bylo „ze zdravotních důvodů“.
Tím končí životní fáze, která by se dala ještě s jistými výhradami nazvat „popleta“, a přichází něco smutnějšího. V roce 2019 Bašta vystoupil z ČSSD a roce 2021 se objevil na kandidátce SPD a stal se za komerčně-fašounský útvar Tomia Okamury poslancem.
Tam se zapojil do boje za mír podle ruských představ.
„Mír je dnes sprosté slovo. Usuzuji tak na základě velmi ostré ukrajinské reakce na slova téměř stoletého bývalého ministra zahraničních věcí Henryho Kissingera o nutnosti jednání Kyjeva s Moskvou o mírové dohodě, která by ukončila probíhající válku s Ruskem. Starý pragmatik vzal v úvahu především to, že konflikt se pro Ukrajinu nevyvíjí dobře a reálně hrozí, že ruské ozbrojené síly a jejich separatističtí spojenci opravdu mohou dojít po severním pobřeží Černého moře až do Podněstří. Poté by v nevyhnutelných diplomatických jednáních o míru byl prezident Volodymyr Zelenskyj ve značně nevýhodnější pozici než dnes,“ napsal Bašta na webu První zprávy 30. května 2022.
O dva roky později Rusové do Podněstří stále nedošli. Okamurou ulovený chartista se pak pustil i do konspiračních teorií.
„Nejsem si úplně jistý, proč lidé, kteří vystupují jako mluvčí majitelů zeměkoule (například George Soros či Klaus Schwab) a hovoří o budoucím novém báječném světě, se tolik inspirují těmi nejšílenějšími nápady Mao Ce-tunga či Vladimira Iljiče Lenina,“ napsal na svých stránkách 17. dubna 2023.
Zatímco dnes už i ti dříve skeptičí vidí, že pokud existují nějaká spiknutí, je třeba hledat jejich původce spíše v Moskvě, Jaroslav Bašta žil ve světě svých fantastických představ.
Do lidí nevidíme, jsou pro nás vždy jako black box, který neznáme zevnitř a můžeme sledovat jen výstupy. Proč se někdo nakonec přidá k hnutí, které slouží propagandě kremelského zločinného režimu, může mít různé motivy a často jejich spletence. Mezi někdejšími chartisty a odpůrci normalizačního režimu se pár takových lidí také objevilo. V jejich čele je disident a dnes naprostý kolaborant Ján Čarnogurský, u kterého můžeme snad vysvětlení najít v jeho bludných představách o Slovanech. U Jaroslava Bašty je vysvětlení obtížné a nemá asi cenu se o to laicky pokoušet. Především už na tom nezáleží.
Jaroslav Bašta bude mít své místo v historii odporu proti okupačnímu husákovskému režimu a nikdo mu ho nemůže upřít. Pokud bylo smyslem disidentského působení, aby se pravda nazývala pravdou a lež lží, musíme v tomto duchu bez nějakého radostného pocitu bohužel zmínit i to ostatní.
