Hned jak se na sociálních sítích objevilo sdělení šéfredaktora časopisu Echo, že si máme přečíst rozhovor s profesorem Janem Jirákem, bylo jasné, že se tomu nebudeme moci vyhnout. Jan Jirák je totiž známá hvězda Parlamentních listů, protože dokáže vtisknout překrucování faktů a relativizaci pravdy vznešený a akademický ráz. Prostě něco, co kolegové v Echu k zbláznění milují. Takový Vedoucí kolotoče na Aeronetu je jasný primitiv. Zde jde ale o docela jiný žánr. Když chce slovutný akademik šířit proruské narativy, tak to činí s nadhledem a s grácií: Mluví sice jako klasický dezolát, ale je to takříkajíc dezolát s noblesou. Rozhovor o české prezidentské volbě má příznačný titulek „Marketingový mýtus o souboji dobra se zlem“. To přesně zapadá do Jirákovy koncepce, že tu nikdo není lepší než ten druhý, Petr Pavel není ničím lepší než Andrej Babiš a podobně Rusko není ničím horší než Ukrajina. 

Jirák kupříkladu popsal, jak v probíhající válce Ukrajinci šíří dezinterpretace, tedy vlastně tak trochu dezinformace. Oni podle Jiráka vytvářejí dojem, že v této válce má oběti jenom Ukrajina. Pan Jirák však dobře ví, že oběti má i Rusko, ale Ukrajinci i naše média to zamlčují. Je to podobné, jako by nás vyzýval, abychom nezapomínali na německé padlé při útoku Adolfa Hitlera na Polsko. Smazání hranice mezi útočníkem a obětí zapadá do teze, že v ničem nemáme hledat boj dobra se zlem.

Dalibor Balšínek na twitter napsal, že rozhovor s Janem Jirákem je „zjevení v ustrašené době“. V tom jsou hned dvě informace. Hovořit s profesorem Jirákem znamená být takřka přítomen zázraku. Druhou informací je, že kolegové žijí v ustrašené době. To je mrzuté. Ze sledování jejich práce plyne, že žijeme v éře utahování šroubů, kdy kupříkladu proruské názory začaly být hanebně cenzurované. Dalibor Balšínek před časem v pořadu Osobnost Plus v Českém rozhlase prohlásil, že k nám omezování svobody přichází ze Západu. Zajímavé. Ruská propaganda říká totéž.

Rozhovor s Janem Jirákem je zjevení v ustrašené době. Je přesný v popisů dějů a nebojí se pojmenovávat zvrácenosti, které se sice tuší ale raději se o nic nemluví. https://t.co/oBVJR4TgIZ

— Dalibor Balšínek (@balsinek) February 2, 2023

Pan profesor Jirák je v rozhovoru Echa představen jako významný pedagog, který již „40 let vychovává novináře“. To je opravdu legrace. Právě proto je totiž na slovo povolaný znalec řemesla i hodnot žurnalistiky. Je šokující, jak někdo může v této zemi, která je svobodná jen 33 let, vyslovit tak směšnou koninu. Žurnalistika byla jednou z nejpostiženějších vysokých škol, co se týče šíření totalitní ideologie. Dobře si pamatujeme, jak jsme před revolucí pohrdali lidmi, kteří na této škole učili. A po revoluci nikdo soudný v médiích nebral takového komunistického „vychovatele novinářů“ ani na minutu vážně.

Hlavně žádný boj dobra se zlem

Je to mimochodem i důvod, proč se tito předrevoluční akademici v oboru žurnalistiky nikdy nemohli uplatnit v médiích. Jirák je jako novinář zcela bez praktické zkušenosti a bez nejmenší kompetence. Je to podobné, jako by na medicíně učili lékaři, kteří nikdy nebyli na operačním sále, protože by je tam nikdo nepustil. To je mimochodem zřejmě důvod, proč pan Jirák nesnáší, když někdo do veřejné debaty vnáší představu souboje dobra se zlem. Jako někdo, kdo sloužil zlému režimu, nemá rád, když se mluví o boji dobra se zlem. Protože mu to nepříjemně připomíná, jak se choval.

Dále čtěte

Čas na homeopatika na křivdu. Babišova drtivá prohra ukazuje, že Česko už je dál

Všichni s napětím očekáváme tiskovou konferenci Andreje Babiše. Dopředu víme, co zazní. Půjde o komplot médií, pětikoalice, zlých Pražáků a…

Nyní tedy Jirák kritizuje, že mnozí z nás pojali prezidentskou volbu právě jako boj dobra se zlem. Podle něj to byla soutěž dvou legitimních kandidátů a my jsme nadržovali generálovi a Babišovi jsme škodili, nad čímž se pohoršuje i autor rozhovoru pan Kaiser, který se v Echu smutně proslavil zpochybňováním ruských válečných zločinů.

Tak jistě, nebyl to právě boj dobra se zlem, ale byl to rozhodně souboj docela normálních lidí s neuvěřitelným zlem, kterého se neustále dopouští Andrej Babiš. Jirák to tak ale nevidí. Má jiný úhel pohledu.

Hned zpočátku je zajímavé, jak Jirák hodnotí údajné „vyjadřování postojů“ ze strany veřejnoprávních médií. Nedokazuje však ničím, že by někdo někomu viditelně fandil.

Jirák dále tvrdí, že „někteří kandidáti byli poměrně často přerušováni, konfrontováni s ostřejšími, negativně laděnými otázkami než jiní kandidáti“. Je zvláštní, že ani jediným slovem neposuzuje, zda některý z kandidátů například musel být více usměrňován proto, že nemluvil k věci, či přímo lhal. Babiš, o něhož tu jde, také provozoval kampaň založenou na zneužití strachu z války a na manipulaci. Logicky pak musel čelit přiměřeným dotazům. Pavel nic takového nedělal, a tak nemusel čelit nepříjemným otázkám. To ale pro Jiráka nehraje žádnou roli.

„Mediální odborník“ Jirák, který má učit studenty žurnalistiku, v celém rozhovoru ani jednou nezmíní, že Andrej Babiš vlastní a ovládá třetinu printového mediálního trhu v Česku a má ohromný vliv i v ostatních segmentech mediálního trhu včetně rádií a televize. Všechna tato média, a to včetně ženských časopisů, přitom dělala Babišovi brutální kampaň. Jirák je nad takové věci povznesen a chce prostě pro Babiše stejné zacházení jako pro Pavla, který nezaměstnává ani jednoho jediného novináře a nemá za sebou ani jednu problematickou podnikatelskou kauzu a ani konflikt zájmů v době výkonu státní funkce.

Pavel je pouhým produktem marketingu

Pan Jirák nám dokonce sdělil, že protibabišovský sentiment v tu chvíli zvítězil nad zvídavostí. To je jeden ze střípků, které skládají celý ten jev stranění. „A proč jsem reagoval slovy, že to je těžké téma? Podle mého základní problém a podloží toho, o čem teď mluvíme, je, že politický marketing se vymkl z jakékoli odpovědnosti. Žije etikou zadavatelova úspěchu a ničím jiným. Petra Pavla budovali dlouhodobě, takzvaný imagemaking v jeho případě běžel už delší dobu. Vyšla o něm taková mýtotvorná kniha v Academii (Vladimír Mertlík: V první linii, květen 2019 – pozn. red.). Zničehonic se objevil ve Všechnopárty Karla Šípa. To bylo v listopadu 2021. Proč zrovna on? To bylo docela zvláštní.“

Tohle je od pana profesora neskutečná nehoráznost. Jsme již deset let svědky drsného marketingu Andreje Babiše, který používá nestvůrné techniky včetně naprostého vymývání mozků, a Jirák se trápí nad marketingem generála Pavla. Není to spíše marketing Andreje Babiše, který se vymkl zodpovědnosti, protože například děsil lidi válkou? V čem je negativní, že byl Pavel jako kandidát budován dlouhodobě? Nebyl by naopak problém, kdyby se objevil náhle? A proč se Andrej Babiš zničehonic objevil v Show Jana Krause, když budoval ANO 2011? To nebylo zvláštní?

Dále čtěte

Babiš ani Okamura nezmizeli. Řekněte jim svůj názor v originálním tričku

I přesto, že v prezidentských volbách zvítězil Petr Pavel, populisté v podobě Andreje Babiše a Tomia Okamury nikam nezmizeli. Nyní…

Když Jirák kritizuje, že média někomu fandí, bylo by dobře, kdyby to přiznal z pozice člověka, který je taktéž zaujatý. Ukazuje to hlavně jeho výrok o Pavlovi, že „ten člověk nenese žádný životní příběh, pro který by prezidentství byla pointa. Je to čistě marketingový konstrukt“. Redaktor ho vůbec nekonfrontuje s fakty, která se týkají Pavlovy profesní kariéry v posledních třiceti letech. Je to nepochopitelné. A nebo spíše pochopitelné. Pro médium, jež bojuje s liberálním konceptem společnosti, který se v redakci deníku FORUM 24 snažíme bránit, musí být zvolení Petra Pavla vnímáno jako čiré neštěstí, které nás ještě více přiváže k tomu hrozivému Západu.

Jirák popírá, že by Babiš představoval nějaké zlo pro českou politiku a společnost, a Echo s ním souhlasí. Znovu připomeňme, že ani jednou nezmiňuje, že Babiš de facto zničil dva největší české deníky a někteří novináři jsou jeho zaměstnanci. Vůbec mu to totiž nevadí. Jemu, kdo přeci „vychovával novináře“, to připadá zjevně v pořádku.

Jestli je pro Dalibora Balšínka rozhovor s profesorem Janem Jirákem zjevení, tak je třeba říci, že toho zjevení se mu dostalo v žumpě. Je to kombinace slaboduchosti s amorálností. Místo na trhu taková publicistika jistě má, cílová skupina dezolátů-intelektuálů také potřebuje své médium.

Perly profesora Jiráka:

(Ukázky z Parlamentních listů)

Nevím, že by Babiš manipuloval médii

Zkusme se zastavit u Andreje Babiše. Jak zdatný majitel médií to je? Když nahlédnete do jeho novin a posloucháte jeho rádio, zachycujete známky politického zneužívání jeho médií?

Skoro se mi zdá, že Andrej Babiš má jiné starosti než péči o mediální část svého panství. Ale mohu se mýlit. „Zneužívání“ se těžko dokládá přímo z mediálních výstupů, takže na tuto část otázky neumím odpovědět, ale je zřejmé, že jím vlastněná média sledují a rozvíjejí agendu, která nemá ten ostře protibabišovský tón, který je jinak v médiích dost běžný (to jsme zpátky u té předpojatosti).

Toto jsou slova Jana Jiráka z rozhovoru pro Parlamentní listy z 12. 7. 2016. Jirák zpochybňuje, že by v médiích Andreje Babiše docházelo k manipulacím ve prospěch majitele. Přitom právě kvůli zneužívání médií v té době probíhaly masové demonstrace a Babišovy manipulace probíral Evropský parlament. Jirák si ale ničeho špatného nevšiml.

Jirák o tom, že Ukrajinci dezinterpretují zprávy z války:

„(…) zpravodajství o rusko-ukrajinském konfliktu lze využít jako učebnicidezinterpretací, kdy asi nelze nepochybovat o tom, že obě válčící strany se snaží ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch. „Česká média pracují především s informacemi a obrazovými materiály z Ukrajiny, a tak nám nabízejí vcelku spolehlivý obraz (dez)interpretace, kterou předvádí ukrajinská strana. Namátkou: V této válce už dlouho nejsou v nabízených záběrech mrtví Rusové, jen Ukrajinci,“ zmínil Jirák, že válečný střet je najednou (dez)interpretován jako jednostranné utrpení.“

Ukázka z článku o názorech Jana Jiráka na Parlamentních listech z 11. 7. 2022. Jirák to psal pro Deník.cz.