Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/TheDigitalArtit
FOTO: Pixabay/TheDigitalArtit
V souvislosti se zjištěním české bezpečnostní služby BIS, že do exploze muničního skladu v Česku byli zapleteni ti samí lidé jako do pokusu otrávit bývalého ruského agenta Sergeje Skripala, je dobré si připomenout utajovaný program ruského vývoje a používání chemických zbraní.
„Národní centrála proti organizovanému zločinu (NCOZ) také oznámila, že pátrá po dvou mužích s ruskými pasy, kteří se v říjnu 2014 pohybovali v Praze, Moravskoslezském a Zlínském kraji ve stejné době, kdy vybuchla munice ve Vrběticích. Podle fotografií i jmen z pasů šlo o stejné dva muže, kteří jsou podezřelí z otravy bývalého ruského tajného agenta Sergeje Skripala a jeho dcery Julije v britském Salisbury z roku 2018.“ (ct24.ceskatelevize.cz) Výbuch, pokusy o otravu a Rusko všechno popírá.
Pokračování vývoje chemických zbraní použitelných pro teroristické útoky v Rusku je sice tajný, ale v současné době, kdy za sebou každý zanechává elektronickou stopu, má každé utajení své slabiny. Mezinárodní tým Bellingcat umí této výhody (a slabiny) našeho světa dokonale využít.
Sami sebe jeho lidé charakterizují: „Bellingcat je nezávislý mezinárodní kolektiv výzkumníků, vyšetřovatelů a občanských novinářů, kteří využívají vyšetřování otevřených zdrojů a sociálních médií ke zkoumání nejrůznějších témat – od mexických drogových bossů a zločinů proti lidskosti až po sledování používání chemických zbraní a konfliktů po celém světě. S personálem a přispěvateli ve více než 20 zemích světa působíme v jedinečném oboru, kde se setkávají pokročilé technologie, forenzní výzkum, žurnalistika, vyšetřování, transparentnost a odpovědnost.“
Někdo by se mohl celkem oprávněně zeptat, proč je takový tým lidí úspěšnější než profesionální rozvědky. Na to se dá odpovědět celkem jednoduše. My nevíme, jestli jsou úspěšnější, ale na rozdíl od výzvědných služeb svá zjištění publikují, tak o nich víme. Může tady možná působit stejný efekt jako ve vědě. V něčem nemohou lidé mimo specializované instituce konkurovat, ale velká síť spolupracovníků dává mocnou pozorovací sílu, z čehož pak mohou jiní profesionálové čerpat.
Dne 23. října 2020 Bellingcat zveřejnil svůj materiál o tajné ruské jednotce, která používá zakázané chemické zbraně. Vybíráme z něj jen něco, protože dlouhé výčty zachycených telefonátů a zjištěných letů různých agentů sem a tam si zájemce může najít v původním článku.
Bellingcat tedy píše:
Dne 15. října 2020 uvalila Evropská unie sankce na šest vysokých ruských činitelů a přední ruský výzkumný ústav kvůli údajnému použití nervové látky z rodiny novičoků při otravě opozičního vůdce Alexeje Navalného. Rusko odmítlo jako neopodstatněná tvrzení EU, že nedodrželo své závazky přerušit program chemických zbraní podle úmluvy, kterou ratifikovalo v roce 1997. Ruští představitelé prohlásili, že země nemá s Navalného otravou nic společného, a naznačili, že pokud na něj nějaká strana použila nervové prostředky, byly to západní tajné služby. Vladimir Putin, který v roce 2017 osobně dohlížel na zničení posledních zásob ruských chemických zbraní, zesměšňoval zjištění čtyř samostatných laboratoří, potvrzená OPCW, že v krvi Alexeje Navalného byl identifikován organofosfátový jed novičokového typu.
O dva roky dříve, v roce 2018, Rusko odmítlo jako nepodložená obvinění, že jeho vojenská rozvědka použila novičok k otrávení bývalého ruského špiona Sergeje Skripala a jeho dcery. Obdobně Rusko tehdy prohlásilo, že nemá žádný probíhající program chemických zbraní a zničilo všechny své předchozí arzenály; přitom naráželo na to, že britské agentury mohly použít vlastní tajné zásoby novičoku k otrávení Skripalů při operaci pod falešnou vlajkou.
Rok trvající vyšetřování Bellingcatu a jeho investigativních partnerů The Insider a Der Spiegel s přispěním vyšetřování RFE/RL objevilo důkazy, že Rusko pokračovalo ve svém vývojovém programu novičoku dlouho po oficiálně oznámeném datu ukončení. Data ukazují, že vojenští vědci, kteří se podíleli na původním programu chemických zbraní v době, kdy byl ještě řízen ministerstvem obrany, byli rozptýleni do několika výzkumných subjektů, které pokračovaly ve vzájemné spolupráci v tajném, distribuovaném programu výzkumu a vývoje. Zatímco některé z těchto ústavů byly začleněny do ministerstva obrany, ale svou práci maskovaly jako výzkum protilátek proti otravě organofosfáty, jiní výzkumníci se přesunuli do civilních výzkumných ústavů, ale mohli pod ochranou civilního výzkumu pokračovat v práci na pokračujícím programu.
Náš vyšetřovací tým se domnívá, že petrohradský státní ústav pro experimentální vojenskou medicínu ministerstva obrany („GNII VM“), pravděpodobně za pomoci vědců z vědeckého centra Signal („SC Signal“), se od roku 2010 ujal vedoucí role v pokračujícím výzkumu a vývoji a vyzbrojování programu novičok ze sovětské éry.
Pro naše závěry je zásadní, že jsme identifikovali důkazy prokazující úzkou koordinaci mezi těmito dvěma instituty a tajnou podjednotkou vojenské jednotky 29155 ruské vojenské rozvědky GRU. Tato jednotka byla již dříve spojována s pokusy o otravu Emiliana Gebreva v Bulharsku v roce 2015 a Sergeje a Julie Skripalových ve Spojeném království v roce 2018. Z telekomunikačních údajů, které jsme získali, vyplývá, že petrohradský ústav během plánovací fáze mise Skripal intenzivně komunikoval se členy týmu atentátníků a zároveň komunikoval – ve vysoce korelovaných okamžicích – s vědci ze SC Signal.
Oba výzkumné ústavy zřejmě spolupracují také s 33. ústředním experimentálním ústavem pro vědecký výzkum ministerstva obrany, který sídlí ve městě Šichany. Tato agentura se původně zabývala výzkumem a testováním ruského programu chemických zbraní.
Náš výzkum navíc zjistil, že tyto dva ústavy byly v častém kontaktu – mimo jiné během plánování operace Skripal – s ruským Vědeckým ústavem pro organickou chemii a technologii („GosNIIOHT“), agenturou, která měla za úkol dohlížet na zničení ruského arzenálu nervových látek a zajistit ukončení ruského programu bojových chemických zbraní.
Úloha 33. ústředního institutu a GosNIIOHTu ve vývoji ruského programu nervových látek byla dříve známa a tyto dva instituty byly schváleny Evropskou unií. Avšak ani GNII VM, ani SC Signal nebyly sankcionovány evropskými nebo americkými vládami a zdá se, že jejich práce zůstala mimo zaměření západních zpravodajských služeb…
Jako výzkumný subjekt sloužící ministerstvu obrany má petrohradský ústav oprávněný a věrohodný zájem na vývoji protilátek proti nervovým látkám včetně organofosfátů. Telekomunikační data, která jsme získali, však ukazují, že klíčoví výzkumníci z tohoto ústavu jsou integrováni s ruskou vojenskou rozvědkou, včetně její jednotky pro tajné operace (tajná podjednotka útvaru 29155 GRU) v míře, kterou nelze vysvětlit čistě obrannými úvahami.
Poté, co (tým Bellingcatu) nejprve narazil na telefonní číslo předsedy institutu Sergeje Čepura v telefonních záznamech velitele jednotky 29155 generála Andreje Averjanova, objevilo se stejné číslo v telefonních záznamech dalších členů týmu tajných operací, včetně hlavních podezřelých z otrav v Bulharsku a Velké Británii. To nás přimělo získat vlastní telefonní záznamy Čepura. Ukázalo se, že opakovaně komunikoval s nejméně čtyřmi členy tajného týmu a že komunikace vrcholila těsně před tajnými mezinárodními operacemi prováděnými důstojníky GRU. Dále, telefonní záznamy obsahovaly metadata ukazující, že Sergej Čepur navštívil ústředí GRU během něčeho, co vypadalo jako přípravné schůzky v předvečer operace v Salisbury 2018.
V období od listopadu 2017 do začátku března 2018, kdy měla GRU naplánovat otrávení Skripala, Čepur opakovaně hovořil se členy jednotky 29155. S velitelem jednotky Andrejem Averjanovem mluvil ,nebo psal nejméně pětašedesátkrát (údaje o těchto interakcích byly vymazány z Averjanovových telefonních záznamů, ale zůstaly viditelné v telefonních metadatech Čepura). V tomto období také opakovaně komunikoval s generálmajorem Denisem Sergejevem, známým také pod svou krycí identitou jako Sergej Fedotov, který dohlížel jak na otravu Gebreva v roce 2015, tak na otravu Skripala v roce 2018. Čepur také mnohokrát hovořil a psal si SMS s Alexandrem Miškinem (také znám jako Alexander Petrov), jeden ze dvou podezřelých, po nichž pátrají britské orgány činné v trestním řízení kvůli otravě Skripalových, a také s plukovníkem Alexandrem Kovalčukem. Kovalčuk i Miškin jsou součástí týmu GRU pro tajné operace a jsou to lékaři, kteří absolvovali Kirovovu lékařskou vojenskou akademii v Petrohradu. Alexander Kovalčuk do Spojeného království během mise v Salisbury necestoval, ale zůstal na velitelství GRU po dobu tří dnů operace, která se protáhla na víkend.
Telefonní záznamy pro roky 2017 a 2018 ukazují, že Sergej Čepur kontaktoval Alexandra Miškina poprvé tři měsíce před otrávením Skripalových, 30. prosince 2017. Hned druhý den odletěl Miškin pod falešnou identitou Alexandra Petrova z Ruska do Švýcarska, jak ukazují jeho cestovní údaje. Toho dne, kdy Miškin odjel do Ženevy, dorazil plukovník Anatolij Čepiga alias Ruslan Boširov, druhý podezřelý z otrávení Skripalových, zpět z Ženevy do Moskvy. V období od Vánoc 2017 do konce února 2018 cestovalo do Švýcarska podle rozvrhu nejméně pět členů jednotky 29155, přičemž v dané době byli v zemi obvykle nejméně dva tajní důstojníci. Poslední člen týmu odletěl z Ženevy do Moskvy 1. března 2018, tedy ve stejný den, kdy si Sergejev, Miškin a Čepiga koupili letenky do Londýna.
Bellingcat již dříve informoval o významu Švýcarska jako lokality často navštěvované jednotkou 29155 a vyslovil hypotézu, že útok na Skripala mohl být připraven tam, nebo že GRU mohla očekávat, že Sergej Skripal odcestuje do Švýcarska během prázdnin. Hovory mezi Čepurem a Miškinem v bezprostřední době před „novoročními výlety“ potvrzují naši dřívější hypotézu. Je nepravděpodobné, že by relativně malý elitní tým GRU měl kapacitu pracovat na dvou oddělených operacích v tak malém časovém úseku.
Ihned po Miškinově návratu ze Švýcarska 12. ledna 2018 měl Sergej Čepur několik telefonátů s Miškinem a jeho šéfem Andrejem Averjanovem, 13., 14., 17. a 18. ledna. Měsíc před operací v Salisbury, 2. a 3. února 2018, byl Čepur poprvé kontaktován Denisem Sergejevem. Sergejev, jak jsme již dříve informovali, dohlížel na travičskou misi z londýnského hotelového pokoje, kde udržoval nepřetržitou komunikaci s předplaceným telefonním číslem v Rusku. Večer 12. února 2018 během 17 minut (od 20:59 do 21:16) kontaktoval Čepur tři důstojníky GRU z tajné jednotky – Miškina, Sergejeva a Kovalčuka.
Dne 18. ledna odjel Čepur na jednodenní cestu do Moskvy a strávil den na velitelství GRU. Metadata z Miškinova, Sergejevova a Kovalčukova telefonu ukazují, že byli na stejném místě ve stejnou dobu. Předchozí den se Denis Sergejev vrátil ze Ženevy, kde strávil týden.
Čepur měl také obrovské množství styků s týmem GRU 23. února 2018. V Rusku se toto datum slaví jako Den obránců vlasti a je zvykem, že si armáda posílá oslavné vzkazy. Nicméně komunikace Čepura se členy týmu GRU vyčnívá z ostatních, protože se protáhla dlouho do večera a končí půlnočním (23:59) rozhovorem s Alexandrem Kovalčukem. Počet vzájemných kontaktů a noční výměny naznačují, že pravděpodobně souvisely s plánováním operace Skripal, která měla proběhnout jen o týden později.
Zásadní bylo, že 27. února 2018, pouhé tři dny před odletem trojice GRU do Londýna, odletěl Čepur do Moskvy na jednodenní cestu. Po příjezdu do Moskvy komunikoval s několika důstojníky GRU i se členy dalšího výzkumného ústavu SC Signal. Poté zamířil do sídla GRU, kde strávil několik hodin. Sergejev, Miškin a Kovalčuk byli současně přítomni na velitelství GRU.
Po tříhodinovém pobytu tam Čepur dvakrát telefonoval klíčovému výzkumníkovi ze SC Signal. Čepur se poté přesunul na území 27. vojenského vědeckého centra v Baumanské ulici. Během této návštěvy, která trvala něco přes hodinu, měl několik dalších telefonátů s jedním z vedoucích vědců SC Signal a specialistou na organofosfáty, Viktorem Tarančenkem.
Naše hypotéza je taková, že během tohoto dne – 27. února 2018 – byly v Moskvě provedeny závěrečné přípravy na nadcházející atentátní misi v Salisbury, a to i na dodání jedu a nástrojů pro jeho aplikátory jednotce tajných operací GRU.
(Konec citace z článku Bellingcatu.)
Pro mnoho lidí bude takové líčení nepřehledné a Rusové budou vždycky moci všechno maskovat údajnou vědeckou prací, zapírat, tvrdit, že se jednotliví aktéři mezi sebou navzájem neznají. Jenže je to podobné, jako když někdo umí snášet sofistikované argumenty a tvrdit, že Země je plochá. Data prostě ukazují, že lidé z příslušných ruských vědeckých ústavů a z tamní rozvědky se znají, komunikují spolu výrazně právě ve dnech, kdy má dojít (a dojde) k nějakému atentátu, a někteří jsou na místě i zachyceni kamerami. Přičíst to všechno náhodě by bylo stejně důvtipné jako si myslet, že se cihla vznese sama od sebe. Přesto se nás o tom někteří lidé budou pokoušet přesvědčit.
