Znalci klasického britského humoru znají pět základních výmluv státní správy, kterými sir Humphrey Appleby v seriálu Jistě, pane ministře a Jistě, pane premiére dokázal obhájit téměř jakoukoliv zhůvěřilost vzniklou v řadách úředníků (mimochodem v podání Vinohradského divadla inscenace dosahuje kvalit původního televizního seriálu BBC).

Za poslední rok se z útrob ministerstva dopravy vyrojilo několik zajímavých adeptů na televizní zpracování. Začalo to vyhláškou, která zakázala noční kotvení malých rekreačních plavidel na českých řekách a přehradách.

Máte malou loď, přijde noc a vy jako říční kapitán máte povinnost doplout do přístavu, děj se co děj. Dříve stačilo připlout ke břehu, vyhodit kotvu, prožít romantickou noc na slapské zátoce a ráno plout dál. Ministerský úředník rozhodl, že takováto volnost nesvědčí stavu vodních toků a přikázal vyhledat přístav. Jenže pozapomněl, že těch přístavů na Vltavě, Slapech či Orlíku je poskrovnu a pomalá loď by vlastně ani nevyplula, protože by prostě nestihla doplout do dalšího.

No nic, ne každý má kajutovou loď, a tak se veřejnost moc nebouřila. Přichází však další pikantnost, opět spojená s vodou. Povinná výbava na plavidlech. Zní celkem logicky, že loď by měla mít hasicí přístroj, kotvu, lano na vyvazování a záchrannou vestu. Jenže ten ministerský úředník jaksi zapomněl, že ne všechny lodě mají motor a s kotvou či patnáctimetrovým lanem by mohly jít ke dnu ještě dříve, než odrazí od mola. Ona se totiž ta povinnost vztahuje i na rafty, závodní veslice, kánoe či kajaky.

Moje manželka se velice těší, až na závodě Pražské primátorky pojedou osmiveslice a každý z veslařů bude mít vestu či plavací kruh (ti drobní nafukovací křidélka), kormidelník pod zadkem hasicí přístroj a lano potáhnou za sebou. O přesném umístění povinného bidla a fendrů se ještě vedou spory mezi háčky a stroky. Naštěstí osmiveslice nejezdí přes jezy, protože ty se bez souhlasu správce vodního toku sjíždět nesmějí. A rafty budou pod tíhou povinné výbavy tak těžké, že dále než k nejbližší hospodě nedoplují.

Aby však nebyla dotčena pouze veřejnost vodácká, která přece jenom tvoří menšinu naší populace, zaměřil ministerský úředník svou pozornost také na úpravu silničního provozu. Je třeba zakázat nákladním vozidlům vjezd do obytných zón a úzkých uliček naší krásné matičky Prahy. Úředník rozhodl, že dopravní značka zákaz vjezdu nákladních vozidel se nevztahuje na vozidla těžší 3,5 tuny, ale na všechny automobily kategorie N1.

A tak vozidla kategorie N1 nesmí jezdit po Evropské třídě v Praze v levém pruhu, nesmí jezdit na dálnicích v levém pruhu, nesmí do mnoha míst Prahy a dalších měst.

Jenom škoda, že do kategorie N1 jsou zapsána i vozidla, která měla ještě před pár lety tzv. přepážku kvůli odpočtu DPH. Už se těším, až svým pomalým Land Roverem Defenderem předjedu v pravém pruhu jedoucí Porsche Cayenne s přepážkou.

Dobře, zbohatlíci neměli uplatňovat DPH na vozidla, dobře jim tak. Co takhle si ale posvítit na kruhové objezdy? Logická zásada, že auto na kruháči má přednost, je přece moc komplikovaná, a tak přednost stanovím pouze v případě doplňkové značky Dej přednost v jízdě, resp. stopky. Co se stane, až na kruháči bude u jednoho ze čtyřech výjezdů trojúhelník chybět, to nevím.

Že toho není dost? Někdy nasněží i v dubnu. Dokonce i v květnu jsem viděl sníh na horách. A tak se úředník rozhodl, že platnost značky Povinná zimní výbava bude platit celoročně, pokud nebude doplněna tabulkou doby platnosti. Ideální řešení by bylo postavit si vedle značky pneuservis a rychle přezouvat gumy dle potřeby.

Marně si lámu hlavu, kterou výmluvu by Sir Humphrey použil. Trochu jen lituji svoji ženu, neboť jezdí vozidlem kategorie N1, občas se se mnou plaví na kajutové lodi, závodně vesluje či kormidluje osmiveslici, někdy sjíždí řeku na raftu a na kruháče je zvyklá z Velké Británie, kde fungují i bez značek. Snad jen ta zimní výbava ji nepřekvapí, protože už jsem dva roky zapomněl vyměnit zimní pneumatiky.

Jan Onheiser