KOMENTÁŘ / Končící prezident Joe Biden ve svém čtvrtečním projevu potvrdil, že jeho odcházející administrativa bez prodlení začne spolupracovat s Trumpovým týmem pro předání agendy. V průběhu dne se také začala objevovat první jména lidí, kteří budou mít tento proces na starosti na jednotlivých úřadech. Podle CNN a serveru Politico by měl šéfem pro ministerstvo zahraničí být Brian Hook, který tam ve vysoké pozici působil už v první Trumpově administrativě. Vedl Akční skupinu pro Írán a obecně se hodně věnoval Blízkému východu. Z našeho pohledu je zajímavé, že spoluzakládal organizaci John Hay Initiative, která je silně proti izolacionismu.
U každého nového prezidenta je seznam budoucích možných spolupracovníků velice důležitý a může napovědět, kam se bude jejich politika ubírat. U Donalda Trumpa a zahraniční politiky to platí o to víc, že během svého prvního funkčního období právě tuto oblast zjevně nechával hodně na svých lidech. Pokud by se Brian Hook stal nejenom šéfem pro předání agendy na ministerstvu zahraničí, ale posléze i ministerm, což je poměrně obvyklá posloupnost, byl by někým, kdo bude vyvažovat izolacionistické tendence viceprezidenta J. D. Vance.
Zkušený, kompetentní, pragmatický a tvrdý
Brian Hook je člověk, jehož přístup k zahraniční politice není bez kontroverzí. Když Rex Tillerson prohlásil, že by Spojené státy neměly dovolit, aby otázka lidských práv stála v cestě naplňování jejich zájmů, napsal mu memorandum. V tom nastínil, že v tomto ohledu má Amerika jinak hodnotit své spojence a jinak protivníky. To není nic nového. Takový přístup byl obvyklý i ve studené válce.
Dal by se shrnout větou, kterou různí američtí představitelé a úředníci opakovali o různých diktátorech, kteří byli spojenci USA. První použití je připisováno Franklinu Rooseveltovi, který prý řekl o Rafaelu Trujillovi, diktátorovi vládnoucímu Dominikánské republice: „Je to panchart, ale náš panchart.“
Pragmatismus je obecně Hookovi vlastní. Byl jedním z hlavních architektů tzv. Abrahámovských dohod, které nastoupily cestu k normalizaci vztahů Izraele a několika arabských zemí v oblasti Perského zálivu. V americké zahraniční politice se pohybuje už od roku 2003, kdy pracoval pro George W. Bushe.
Společné zájmy a společné zisky
V rozhovoru s moderátorkou Becky Andersonovou na CNN nastínil možné plány druhé Trumpovy administrativy především na Blízkém východě. Podle Hooka se Trump bude snažit vybudovat stabilní vztahy mezi všemi zeměmi v oblasti včetně amerických spojenců, mezi něž patří Izrael i arabské země. Připomněl, že první zahraniční cesta prezidenta Trumpa v prvním funkčním období vedla právě do oblasti Blízkého východu, konkrétně do Saúdské Arábie.
Hlavní motivací dle toho, jak to Hook nastínil, by měly být společné především obchodní a finanční zájmy. To je koneckonců podle něj základ, na kterém byly vybudovány ony Abrahámovské dohody. Teprve uvidíme, zda to v nové situaci po teroristickém útoku Hamásu na Izrael bude fungovat, ale v minulosti to zabralo.
Silný tlak na Írán
Lze se také důvodně domnívat, že politika USA by pod Hookovým vedením byla tvrdší vůči Íránu. Právě Hook se svého času v Evropě snažil dojednat zpřísnění tzv. jaderné dohody. Patří k dlouhodobým a tvrdým kritikům íránského režimu. Dá se také odhadnout, že Spojené státy budou ochotnější riskovat eskalaci mezi Izraelem a Íránem.
Hook prosazoval a vedl tzv. strategii maximálního tlaku. Ta dává smysl i z toho pohledu, že Teherán je společným nepřítelem právě třeba Izraele a Saúdské Arábie. S tou např. vede s pomocí hútíjských rebelů, které podporuje, zástupnou válku v Jemenu.
Kdo bude mít na Trumpa vliv
Pokud se Hook opravdu stane ministrem zahraničí, byla by to dobrá zpráva i z toho důvodu, že má tvrdý postoj i k Rusku. Nicméně zůstává otázkou, jaký bude v případě, že ho Trump do úřadu navrhne, jeho vliv na zahraniční politiku jako celek i plány pro konkrétní oblasti.
Hook se v minulosti vyjadřoval o Trumpovi kriticky především s ohledem na jeho izolacionismus. I když sám nepodepsal dopis iniciovaný výše uvedenou John Hay Society, v němž republikánští experti na zahraniční politiku označili Trumpa za hrozbu pro postavení USA ve světě, tak je zřejmé, že v některých oblastech bude se staronovým prezidentem ve sporu. V tuto chvíli nelze říct, zda bude mít na Trumpa větší vliv než třeba Vance a další zastánci izolacionismu. Nicméně jeho jmenování by bylo v tomto ohledu rozhodně pozitivní zprávou.