Rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa zakázat na omezenou dobu vstup do USA občanům Íránu, Iráku, Libye, Somálska, Súdánu, Sýrie a Jemenu vzbudilo pobouření mnoha světových státníků. Není divu, nový prezident seká „executive orders“ jak Baťa cvičky a prozatím rozhodně nenaplňuje vizi svých odpůrců, ale ani těch, kteří jej volili se zatnutými zuby, že není schopen dostát mnoha předvolebním slibům.
Časově omezený zákaz vstupu pro občany určitých zemí však není v USA takovou neznámou, jakou by se mohl zdát. V roce 2011 to byla Obamova administrativa, která přestala na šest měsíců přijímat uprchlíky z Iráku, protože představovali bezpečnostní riziko. Generalizace je sice občas nutností, čemuž ke své škodě často nerozumějí evropští státníci, ale má i své četné „mouchy“, ať už generalizuje nositel Nobelovy ceny a miláček médií, nebo protivný jestřáb.
To na vlastní kůži pocítili Iráčané, kteří ve své domovině léta pomáhali americkým vojákům a v USA už měli vyřízený status uprchlíka. Jeden z nich byl zavražděn dřív, než Spojené státy zase začaly Iráčany přijímat. V souvislosti s rozhodnutím Obamovy administrativy o tom však tehdy psala jen okrajová média zaměřená na kritiku tehdejšího prezidenta. Pokud se někdo ptá, proč stále více Američanů nevěří mediálnímu mainstreamu, toto jednostranné zaměření proti republikánům by mohlo být vysvětlením.
Jestli se dosud Trump někde setkává s vřelým přijetím, je to v Izraeli. Ministerstvo zahraničí, teď už pod Trumpovou kontrolou, na poslední chvíli zastavilo finanční pomoc ve výši 221 milionů dolarů, kterou chtěla Obamova administrativa poslat palestinské samosprávě, a Trump pohrozil ukončením financování organizací, v nichž má Palestina plné členství. Izraelský premiér Benjamin Netanjahu zatím na Twitteru chválil Trumpovu zeď na hranicích s Mexikem a liboval si, jak stejným opatřením na jižní hranici Izraele zamezil migraci.
Také se zákazem vstupu na území státu mají izraelští občané od svých sousedů zkušeností ažaž. V současnosti vůbec nesmějí do šestnácti zemí. Těmi zeměmi jsou Alžírsko, Bangladéš, Brunej, Írán, Irák, Kuvajt, Libanon, Libye, Malajsie, Omán, Pákistán, Saúdská Arábie, Súdán, Sýrie, Spojené arabské emiráty a Jemen. Tmavě zvýrazněny jsou ty země, kterým Trump odplatil stejnou mincí. Trumpův výběr je samozřejmě sporný, bohatých autokracií z Perského zálivu se netýká, ostatně jako vždy.
Zatímco izraelští občané mají úplný zákaz vstupu, občanům jiných zemí k nepříjemnostem stačí, aby někdy v předešlých měsících byli na území Izraele na dovolené. Jak čteme na webu věnovaném prázdninovým zážitkům ve Spojených arabských emirátech: „Pokud má klient v pase razítko z Izraele, je lepší, aby si nechal před vstupem vyřídit nový pas, může se jinak stát, že při průchodu imigračním stráví výslechy i několik dní.“
To sice nedává kontroverzním krokům Trumpovy administrativy automaticky legitimitu, ale poodhaluje, jakým otloukánkem je stát Izrael a jeho občané, o jejichž právo vycestovat do některých zemí se světové společenství vůbec nestará, zatímco na stejné a ještě časově omezené rozhodnutí Spojených států reaguje přecitlivěle.
