V pátek 27. 1. v rozhovoru, který poskytl newyorskému zpravodaji izraelského veřejnoprávního rozhlasu Kol Jisrael, pravil toto: „Je naprosto jasné, že Chrám, který v Jeruzalémě zničili Římané, byl chrámem židovským.“

Dodejme, že hovoříme o 1. století našeho letopočtu, že řeč je o tzv. Druhém chrámu (zbudován v 6. století před naším letopočtem, zničen římským vojskem vedeným pozdějším císařem Titem v roce 70 našeho letopočtu a že nikdo na světě nepochybuje, že se jedná o chrám židovský – kromě palestinských (a možná i jiných) Arabů, resp. muslimů.

Z čeho tak soudím?

Z následné hysterické reakce, kterou výše citovaná nevinná a hlavně pravdivá věta nového generálního tajemníka OSN v táboře palestinských Arabů vyvolala. Věci se „ujal“ Adnan Al Husseini, takto ministr vlády palestinskoarabské autonomie pro záležitosti Jeruzaléma (pikantní je, že cizí vláda má ve svém kabinetu ministerstvo zabývající se záležitostmi hlavního města jiného státu, ale to teď nechme stranou), který tiskové agentuře Xinhua English (ČLR) řekl následující: „António Guterres ignoruje rozhodnutí UNESCO, které považuje mešitu Al Aksa za čistě islámské dědictví, čímž porušil všechny lidské, diplomatické a právní zásady a zákony, překročil svoji pozici generálního tajemníka a za své poznámky by se měl palestinskému lidu omluvit.“

Ano, čtete správě: za poznámky, nikoli poznámku. Neboť Guterres v rozhovoru pro Kol Jisrael zmínil druhou známou skutečnost: „Nikdo nemůže popřít pravdu, že Jeruzalém je svatý pro tři hlavní náboženství.“

Rozumí se tři tzv. abrahamovská náboženství, tedy, v pořadí jejich vzniku: judaismus, křesťanství, islám.

Slova generálního tajemníka, po delší době z OSN nikoli protiizraelská, ocenila náměstkyně izraelského ministra zahraničí Cipi Hotovelyová, která uvedla: „Chválím generálního tajemníka OSN za to, že se postavil za historickou pravdu, pokud jde o Chrámovou horu a historické spojení židovského lidu s Jeruzalémem. Nelze odstřihnout hluboké, tři tisíce let trvající spojení mezi izraelským národem a Jeruzalémem.“

Můžeme shrnout. S odstupem nedlouhého času se ukazuje, jak nesmyslné, účelové, pošetilé a krátkozraké byly rezoluce UNESCO (jedna totiž nestačila) popírající historické spojení Židů s Chrámovou horou a celým Jeruzalémem a vytvářející lživý dojem, že dějiny Chrámové hory začaly v okamžiku, kdy se jí zmocnili Arabové a postavili na ní muslimské svatyně. Snad mnozí dnes konečně pochopí, proč Izrael proti těmto dokumentům tak hlasitě protestoval.

Znovu a znovu se musíme ptát. Jak se mohou Izraelci na čemkoli domluvit s palestinskými Araby, když ti nerespektují ani elementární historické skutečnosti, které patří do osnov základních škol v celém civilizovaném světě? Pokud se má generální tajemník OSN omlouvat Arabům za to, že řekl pravdu – že Druhý jeruzalémský chrám byl svatostánkem židovským, pak s těmito lidmi se nelze domluvit nikdy na ničem (a i to, na čem se s nimi domluvíte, nebude platit – viz Arafatův slib, kterým je celý mírový proces podmíněn, že se PLO zřekne terorismu).

Na tomto případu jsme se opět mohli přesvědčit o jedné děsivé pravdě. Jakmile představitelé světa – dnes šéf OSN, zítra kdokoli jiný – přestanou tančit podle falešné melodie palestinských Arabů, je okamžitě oheň na střeše. Jak dlouho ještě bude Západ tuto prapodivnou výlučnou pozici palestinských Arabů akceptovat?