Ministr Babiš nadále tvrdí, že se EET týká „online pokladen“, tak jako v Chorvatsku. Svaz účetních však upozornil, že se Zákon o evidenci tržeb týká tržeb. Tržba je přitom něco jiného než pokladní příjem.
Na tiskové konferenci ministra financí Andreje Babiše (ANO) a jeho náměstkyně pro daně a cla (a aktuálně vlastně také pro EET) Aleny Schillerové z 24. listopadu se jednoznačně potvrdilo, že si ministr Babiš pojmy „příjmy“ a „tržby“ plete. Je sice vystudovaným ekonomem (resp. obchodníkem), ale jeho rodným jazykem je slovenština a s češtinou má stále ještě očividné problémy, byť mu nelze upřít, že se zdokonaluje.
Nejprve se podívejme, jaký je rozdíl mezi oběma uvedenými pojmy. Zákon o evidenci tržeb nám nepomůže, protože tyto pojmy nedefinuje, stejně jako nedefinuje ani nově zaváděný pojem „fiskální identifikační kód“. Ten má být uváděn na nově vymyšlených účtenkách a můžeme si jen domýšlet, že to asi bude spíše nějaký kód než třeba nějaké zvířátko.
Na Svobodném fóru jsme sice panu ministrovi již vysvětlili, jaký je mezi tržbami a příjmy rozdíl, a navíc jsme také s odkazy na různé části Zákona o evidenci tržeb podrobně vysvětlili, proč se jeho evidence tržeb bude týkat tržeb, jenže pan ministr možná Svobodné fórum nečte: „Ministr Babiš neví, co to jsou „tržby“ aneb Hlouposti v EET I.“
Tržby jsou podle Zákona o účetnictví i podle snad všech učebnic účetnictví výnosy z prodeje. Výnos lze přitom chápat jako zásluhu podnikatele. Je to tedy právo podnikatele na přijetí peněz. Takže když vám slečna servírka přinese správně natočené pivo, které jste si objednali, už má její zaměstnavatel výnos, ačkoli vás zkasírují až v noci při odchodu z restaurace. Každý, kdo vede podvojné účetnictví, musí výnosy (tedy i tržby) vykazovat a na jejich základě (po odečtení nákladů, daňových slev apod.) zaplatit roční daň z podnikání. Naproti tomu příjem (ať už pokladní, či na bankovní účet) nastává v okamžiku, kdy vám zákazník zaplatí. Může zaplatit zálohu, může zaplatit v okamžiku, kdy dopije, či vylije pivo, ale stejně tak může postupně splácet dluh i s úroky.
Původním cílem pana ministra bylo převzít model sledování podnikatelů z Chorvatska, kde se neevidují tržby, nýbrž pokladní příjmy. Jak víme, že to bylo jeho cílem? Jednak o chorvatském nápadu s nadšením mluvil snad i doma u večeře (při sledování seriálu s Bárou Štěpánovou, které v SMS napsal, že ji rád sleduje), jednak rozdáváním dětských pokladniček vyvolal v podnikatelích klamný dojem, že se evidence bude týkat pokladen (pokladních příjmů). Podnikatelé by pak museli odesílat údaje na „Babišovu“ centrálu a vydávat nově vymyšlené účtenky při každém přijetí zálohy i při všech zákazníkových splátkách dluhů.
Ve skutečnosti však musíte poslat na centrálu údaje o nákupu provedeném každým jednotlivým zákazníkem a následně vydat účtenku nejpozději v okamžiku tržby, tedy zpravidla v okamžiku předání zboží či poskytnutí služby. Bez ohledu na to, zda vám zákazník zaplatil předem, nebo z něj budete ještě za deset let vymáhat dluh. Pokud by vám snad zákazník nakonec, třeba i za pár let, splatil dluh bankovním převodem, budete muset zaevidovat dodatečné storno, protože bankovních převodů se online evidence netýká (o tom není mezi účetními a Ministerstvem financí žádný spor). Zasílání nadbytečných údajů (o fiktivních prodejích apod.) na „Babišovu“ centrálu jde totiž proti vašemu zájmu a navíc by to možná mohlo být posuzováno jako maření evidence.
Nechme stranou veselý detail, že se zákon jmenuje „Zákon o evidenci tržeb“, což je podivné, protože evidenci tržeb už tady dávno máme a říká se jí podvojné účetnictví. Pan ministr chtěl asi napsat Zákon o online evidenci tržeb. Rozdíl oproti evidenci tržeb v účetnictví totiž spočívá v tom, že podnikatelé budou muset být povinně spojení s „Babišovou“ centrálou a posílat údaje (včetně vypočítané výše DPH podle jednotlivých sazeb) okamžitě, nikoli jen jednou ročně sestavit účetní závěrku a třeba čtvrtletně spočítat DPH, jako tomu bylo dosud.
Na zmíněné tiskové konferenci se ukázalo to, na co Svaz účetních upozornil už před více než rokem a půl v souvislosti se Zákonem o evidenci tržeb. Ministr Babiš si „tržby“ plete s „příjmy“. V souvislosti s návrhem na rozšíření tzv. „paušální daně“ uvedl, že se určité změny budou týkat pouze podnikatelů, kteří mají tržby do 250 tisíc korun ročně. Aby nikdo nebyl na pochybách, slovo tržby dokonce zdůraznil a ještě dvakrát zopakoval. Nejednalo se tedy o přeřeknutí. Problém je, že nemá pravdu. Když se dostala ke slovu paní náměstkyně, opakovaně zdůraznila, že jak samotná možnost požádat si o paušální daň, tak i navrhované změny se týkají příjmů (tedy nikoli tržeb).
Podnikatelé, kteří vedou pouze daňovou evidenci („jednoduché účetnictví“), platí daň, na rozdíl od firem a velkých podnikatelů, na základě svých příjmů. Otázkou je, jak je chce pan ministr donutit k výrazně „lepšímu“ placení daně z příjmů fyzických osob, když mohou tvrdit, že sice zboží zákazníkům předali (a proto tržbu evidovali a mají prázdný sklad), ale většina z nich převzaté zboží dosud nezaplatila.
