Vládní návrhy na rozhazování ze státního rozpočtu se v posledním půlroce valí jeden za druhým a pro jejich výši a rychlost, s jakou s nimi vláda přichází, už pomalu ztrácíme přehled. Výši schodku už se vláda ani nesnaží predikovat. Žebříčku nesmyslnosti kromě projektu dostavby JE Dukovany vévodí návrh na zrušení tzv. superhrubé mzdy, který minulý týden prošel rozpočtovým výborem sněmovny.

Předně, má se jednat o snížení daní jen na dva roky, a ačkoliv je to největší položka v chystaných změnách rozpočtu na příští rok, v oficiálním vládním návrhu rozpočtu není o plánu ani zmínka – změna přichází jen jako poslanecký návrh Andreje Babiše. Kromě snížení základu pro výpočet daně z příjmů u zaměstnanců a zavedení nových sazeb 15 a 23 procent návrh obsahuje ještě jednu zdánlivě nedůležitou část – výjimku, resp. rozvolnění pravidel vyplývajících ze zákona o rozpočtové odpovědnosti. I kvůli tomu Babišův návrh striktně odmítla Národní rozpočtová rada.

A aby procedurálních zmatků nebylo málo, proti poslaneckému návrhu premiéra přichází poslanecký návrh vicepremiéra Hamáčka, který navrhuje vyšší zdanění (19 a 23 procent), aby se zmírnily dopady na rozpočet.

Ty by totiž při schválení Babišova návrhu byly obrovské. Daň z příjmů je tzv. sdílená daň, takže kromě přibližně 56 miliard korun, které by návrh stál státní kasu, by zhruba o 20 miliard korun přišly obce a o 7 miliard kraje. Ty si půjčují za mnohem obtížnějších podmínek než stát, takže by tyto peníze musely škrtnout ze svých investičních rozpočtů, což jde přesně proti heslu „proinvestujeme se z krize“, jímž se premiér Babiš za podpory ministryně financí Schillerové a multiministra Havlíčka často ohání.

Další nepochopitelný aspekt návrhu spočívá v omezení délky trvání na dva roky. U změn v daních z příjmů totiž trvá dlouho, než se efekt projeví. Zjednodušeně řečeno, domácnosti musí napřed vyšší výplatu dostat a pak si ještě vyhodnotit, jestli peníze spíše neuspořit na horší časy. Teprve poté začnou vyšší příjem utrácet, což se pozitivně odrazí v ekonomice, neboť zvýšenou spotřebou mohou částečně vykompenzovat původní výpadek příjmů státní pokladny např. vyšším výběrem DPH. Podle analýzy think-tanku IDEA navíc kvůli komplikovanému systému slev celých 15 procent zaměstnanců neušetří vůbec nic nebo maximálně stokoruny ročně, což je přímo v rozporu s kalkulačkou, kterou na svých stránkách prezentuje ministerstvo financí.

Snížení odvodů na sociální pojištění

Z hlediska důvodů, které vládu k reformě vedou, je ale problémové především to, že bezmála polovina částky – 40 miliard korun – skončí u pětiny zaměstnanců s nejvyššími příjmy (překvapivé je především, že zaměstnanci s mzdou nad 40 tisíc korun hrubého netvoří zrovna jádro voličů vládní většiny). Ti však s těmito penězi svou spotřebu nezvýší, ale peníze ušetří nebo zhodnotí např. nákupem nemovitosti, čímž k roztočení pomyslných kol ekonomiky tolik nepomůžou.

Dále čtěte

Příběh superhrubé mzdy: Proč byla zavedena a proč ji zrušit

Česká strana sociálně demokratická a hnutí ANO se minulý týden dohodly na zrušení superhrubé mzdy a zavedení daně z příjmu…

Chce-li vláda snížením daní skutečně pomoci ekonomice, má dvě možnosti. Přijmeme-li její rétoriku, můžeme zvolit buď přechodné opatření na dva roky, nebo snížení daňové zátěže zaměstnanců.

První možností, kterou zvolili naši německy mluvící sousedé, je dočasné snížení DPH v těch nejpostiženějších odvětvích – maloobchod, gastronomie nebo kultura – a to v mnohem větší míře, než to naše vláda udělala dosud. Z nižší daně by těžili nejen obchodníci díky vyšším maržím, ale i domácnosti, které by zaznamenaly nižší ceny výrobků a služeb. Vyšší spotřeba by se tak projevila okamžitě.

Pokud vláda naopak trvá na snížení daňového zatížení práce, měla by sáhnout po trvalém snížení odvodů na sociální pojištění. Sociální pojištění na rozdíl od daně z příjmů neprovází komplikovaný systém slev, a snížení sazby o jedno procento by tak skutečně zaměstnancům nebo zaměstnavatelům ušetřilo jedno procento z hrubé mzdy. Tento zásah by zapadal i do rámce, pod kterým vláda dává úlevy OSVČ, a navíc by se tím mohla zavděčit i odborům v jejich snahách o zvýšení minimální mzdy. V krizové době jsme totiž citlivější na riziko zvýšení nezaměstnanosti u nekvalifikovaných zaměstnanců. Snížením odvodů by vláda dosáhla vyšších čistých mezd i bez dodatečných nákladů na straně zaměstnavatelů.

Nicméně reforma daňového systému, resp. nový zákon o daních z příjmů, je skutečně potřeba. Reforma by však měla být podrobena odborné diskuzi a být promyšlenější než současný návrh. To ať současná vláda přenechá té kompetentnější, která nastoupí po volbách v říjnu 2021. Připravit promyšlený návrh totiž současná vláda evidentně nezvládá.

* * *

Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, jeho ekonomických dopadech, veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.