Němečtí aktivisté, kteří po desetiletí bojovali za to, aby se Německo postavilo své koloniální minulosti, slaví. V pátek byla berlínská náměstí a ulice v severovýchodní části města přejmenována po osobnostech, které vzdorovaly německé tyranské nadvládě v Africe, píše server The Guardian. Oslav se zúčastnili například velvyslanci Kamerunu a Namibie, stejně jako současný král Eboumbou z Douala a jeho manželka.
Aktivisté bojovali desítky let za pojmenování ulic po obětech německé kolonizace v Africe, místo původních názvů podle kolonizátorů. Německo je totiž dodnes zodpovědné za jedno z nejhanebnějších koloniálních zvěrstev, která kdy byla spáchána. V rámci svých snah o rozšiřování území v letech 1904 až 1908 provedlo genocidu původních afrických obyvatel kmenů Herera a Namaqua. Mělo se jednat až o sto tisíc lidí.
Náměstí v centrální části takzvané Africké čtvrti bylo od roku 1910 známé jako Nachtigalplatz po Gustavu Nachtigalovi, komisaři německého impéria pro západní Afriku. Nachtigal hrál klíčovou roli v německé kolonizaci Toga, Kamerunu a Namibie v 70. letech 19. století. Od pátku nese název Manga Bell Platz. Bylo přejmenováno na památku Rudolfa a Emily Dualových Manga Bell, krále a královny Dualy v Kamerunu. Dvojice bojovala proti německému kolonialismu a Rudolf Duala Manga Bell byl v srpnu 1914 německými úřady popraven společně s dalšími zhruba sto lidmi, po uměle vykonstruovaném procesu.
Nedaleká ulice Lüderitz Strasse, původně pojmenovaná po kolonizátorovi Adolfovi Lüderitzovi, brémském obchodníkovi, kdysi považovaném za zakladatele německé kolonie v jihozápadní Africe, dnešní Namibie, dostala nové jméno Cornelius Fredericks Strasse. Frederiks byl odbojář z kmene Nama. Roku 1906 byl s dalšími téměř 1800 lidmi uvězněn v koncentračním táboře na Shark Island, kde roku 1907 zemřel na podvýživu a podchlazení. Vězni v tomto koncentračním tábore byly mnohdy dekapitováni a jejich lebky byly posílány na do Německa, aby je takzvaní rasoví vědci využili k antropologickému výzkumu.
Na páteční akci vystoupil Jean-Pierre Félix-Eyoum, synovec Rudolfa a Emily Manga Bell. Ve svém proslovu vzdal hold svým příbuzným a dalším odbojářům. „Toto je velký den,“ řekl učitel v důchodu, který nyní žije v Mnichově, davu na náměstí a obyvatelům přihlížejícím ze svých balkonů. „Tímto přejmenováním Berlín uznává svou historickou odpovědnost,“ pokračoval a ocenil historiky, spisovatele, politiky a stovky aktivistů „dekolonialistického“ hnutí. „Doufám, že jména všech kolonialistů, která se stále nacházejí na památkách, ulicích nejen v Německu, ale po celém světě, jednoho dne zmizí,“ dodal s tím, že existuje stále řada míst po celé zemi, která nesou názvy po koloniálních tyranech.
Seppo Toko, IT inženýr, jehož rodina má kořeny ve stejném kmeni Douala jako Manga Bell, řekl, že je nyní čas na usmíření a dialog mezi oběma stranami. Margo Gorman, spisovatelka z Donegalu v Irsku, a její manžel Hans Georg Rennert doufají, že tato změna bude mít dominový efekt. Podle Rennerta musí následovat další místa. Například Mohren Strasse v centru Berlína. Ulice by měla být přejmenována na Anton Wilhelm Amo po africkém filozofovi z Ghany.
Německá říše začala kolonizovat v 70. letech 19. století, přičemž již na začátku první světové války o většinu získaného území přišla. Německé snahy získat ztracená území zpět pak trvaly až do 40. let 20. století a většinou pro ně skončily neúspěchem.