Jednou z nejpodstatnějších událostí z hlediska mezinárodního světového uspořádání je každoroční setkání lídrů sedmi zemí patřících do skupiny G7. V té se za poslední rok udály nemalé změny v postavení jednotlivých aktérů, a bylo tak velmi zajímavé sledovat, jak se letošní setkání bude vyvíjet. To se událo v britském Cornwallu a kromě pandemie se na něm diskutovalo opět také o klimatické změně, která se stala takovým „evergreenem“ zasedání. Jedním z hlavních bodů agendy pak byla v posledních měsících mnohokrát skloňovaná globální minimální firemní daň. Po uplynutí měsíce od setkání nastal čas zvážit, zda budou dohody uzavřené na setkání vůbec mít nějaké reálné dopady, či zda se jednalo o pouhé volání do větru.
Hostitelem letošního summitu byla Velká Británie, která tento rok G7 předsedá. Její vedení je tento rok symbolické i kvůli tomu, že letošek bude pro zemi prvním rokem od jejího vstupu do Evropské unie v roce 1973, kdy bude plně samostatná. Summit tak byl pro Velkou Británii příležitostí vyzkoušet si jednání se svými bývalými evropskými partnery v prostředí mimo instituce Evropské unie – tedy tak, jak je bude vést i v dalších letech.
Další zemí, pro kterou bylo toto zasedání svým způsobem premiérou, byly Spojené státy. Ty se pod vedením Joea Bidena z pozice pomyslného „rebela“ skupiny, kterým se staly kvůli kontroverzní politice předchozího prezidenta Donalda Trumpa, opětovně staly jejím vůdcem. Naznačil to sám Biden, když prohlásil, že „Amerika je zpátky u stolu“ a celý summit označil za nesmírně přínosný a vedený v duchu spolupráce. Americký „návrat“ ocenil i francouzský prezident Macron, jenž prohlásil, že „je skvělé mít zde amerického prezidenta, který je součástí skupiny a je ochoten spolupracovat.“ Avšak ještě důležitější než změny, které se udály v geopolitickém uspořádání a vztazích jednotlivých zemí, je to, na čem se státy na summitu dohodly.
Virus, daně, životní prostředí
Hlavním tématem summitu v Cornwallu byl koronavirus. Řeč byla o celosvětové ekonomické obnově, ale především o situaci okolo očkování v méně vyspělých státech. Státy se dohodly na dodávce 870 milionů očkovacích dávek rozvojovým zemím, které jsou v současnosti s očkováním značně pozadu. Tento příslib tak navýšil již tak poměrně objemnou pomoc vyspělých států, skládající se zejména z 250 milionů dávek přislíbených od USA a 100 milionů dávek od Velké Británie, na více než miliardu očkovacích dávek.
Po koronaviru přišla řeč na globální firemní daň. Ministři financí jednotlivých zemí se dohodli na zavedení minimální sazby 15 procent. V praxi by fungovala tak, že by státy sice nadále mohly nastavit daň jakkoliv vysokou a firmy by si nadále mohly zřídit sídlo, kde by následně danily své příjmy v jimi vybraných státech, avšak pokud by firma platila na daních méně, než kolik by činila dohodnutá minimální sazba, mohla by její domovská vláda (což nemusí být nutně ta, kde má společnost sídlo pro daňové účely) rozdíl vybrat. Zavedení takového systému by dle expertů mohlo státům přinést dodatečné daňové příjmy v hodnotě 50 až 80 miliard dolarů.
Je ale otázkou, zda se daň opravdu podaří prosadit. Přestože mezi zeměmi širší skupiny G20 existuje konsenzus ohledně nutnosti zavedení daně, panují mezi nimi dle daňových expertů značné neshody ohledně přesné výše sazby. Lze navíc očekávat, že proti návrhu budou tvrdě vystupovat státy jako Irsko, které by ustanovením daně přišly o zdroj svého bohatství. Zmiňované Irsko za svůj blahobyt z velké části vděčí zahraničním investicím od nadnárodních společností jako Apple, které se v zemi usadily kvůli příznivým regulačním a daňovým podmínkám. Ročně tam americké společnosti do státní kasy odvedou přes 6 miliard dolarů. Zavedení minimální sazby daně by je však pravděpodobně přimělo z Irska odejít.
Triádu probíraných témat zakončila situace ohledně klimatické změny. Lídři se dohodli na konečném vyřazení uhelné energie. Tento příslib je poměrně důležitý. Přestože většina veřejnosti má za to, že vyspělé země jsou ve své produkci energie na uhlí téměř nezávislé, není tomu tak. I když je podíl uhlí na výrobě energie nižší než v rozvíjejících se zemích, energetické systémy zemí G7 uhlí stále využívají. Například Německo či Japonsko tvoří až 24 % energie z uhlí, USA 19 % a Itálie pak kolem 9 %. V Kanadě, Velké Británii a Francii, které jsou v tomto ohledu před svými kolegy napřed, se pak z uhlí vyrábí pouze kolem 7, respektive 4 a 3 % energie. Otázkou samozřejmě je, o jakém časovém horizontu se bavíme. Podobné sliby totiž vyspělé země učinily již mnohokrát, a i když postupně směřují k jejich naplnění, činí tak pomaleji, než by si mnozí ochránci životního prostředí přáli.
Podstatnější než slib o vyřazení uhelné energie tak může být příslib financovat výstavbu elektráren fungujících na obnovitelné zdroje v rozvíjejících se zemích. Avšak i zde je na místě jen mírný optimismus. Přislíbená částka 2,8 miliard dolarů se totiž v celosvětovém kontextu zdá být velmi nízká. Vlády tak patrně budou spoléhat na to, že banky a další instituce nabízející kapitál budou svými kroky následovat jejich příklad.
Reálné dopady
V posledních letech jsou čím dál častěji slýchány hlasy tvrdící, že zasedání G7 postrádají schopnost mít jakékoliv reálné dopady. Zasedání jsou podle nich jen vzájemným plácáním po ramenou a jejich výsledkem je pouhé volání do větru. Kritikové poukazují na to, že řada probíraných témat je závislá na státech, které do G7 nepatří a které jejím rozhodnutím nepřikládají velkou váhu. To se týká jak klimatické změny, tak i globální minimální daně na společnosti.
Přesto je nutno říci, že některá usnesení skupiny určitě budou mít reálné dopady. Například dodávky vakcín do rozvíjejících se zemí by mohly pomoci citelně zlepšit tamní epidemiologickou situaci. Může se zdát, že státy tak činí z čistě altruistických pohnutek. Tak tomu ale úplně není. S počtem nakažených lidí totiž vzrůstá pravděpodobnost vývoje dalších mutací, které jsou potenciálně nebezpečné i pro již naočkované lidi. Riziko, které s sebou nové mutace nesou, patrně dokládá i varianta delta, která po celém světě ohrožuje již tak křehký proces návratu do předpandemického normálu. Objevila-li by se další mutace, ještě zákeřnější než delta, mohla by znamenat další vlnu lockdownů v Evropě a Severní Americe.
Ani v otázce klimatické změny či globální minimální daně nemají kritici tak úplně pravdu. Přestože jsou vyspělé země na uhlí mnohem méně závislé než jejich rozvíjející se protějšky, i tak jej využívají v poměrně velkém objemu a jakékoliv snížení přinese alespoň částečné zlepšení situace. Globální firemní minimální daň je pak ožehavé téma, které se do popředí dostalo poměrně nedávno, a je úctyhodné, že mezi sebou státy dosáhly konsenzu takto rychle. Je to však pochopitelné, jelikož jsou to právě země G7, kdo na přesunu zdanitelných zisků do daňových rájů tratí nejvíce. I tak je ale dohoda mezi nimi základním stavebním kamenem pro legislativu, která by minimální daňovou sazbu uzákonila v mezinárodním prostředí, což by bylo uvítáno daňovými poplatníky po celém světě.
Na druhou stranu se však nelze zbavit dojmu, že zasedání by mělo větší význam, kdyby se jej účastnilo více zemí. Současné složení skupiny zemí se v dnešním geopolitickém prostředí jeví jako zastaralé, a to především kvůli absenci Číny, Indie či Brazílie, které se řadí mezi deset největších zemí světa jak z hlediska ekonomického produktu, tak i dle počtu obyvatelstva. Ty by navíc sloužily jako zástupci rozvíjejících se zemí, které by měly pocit, že mají pomyslné místo u jednacího stolu. Braly by pak závěry mnohem vážněji. Nezdá se však, že by takový krok byl na pořadu dne. Zmíněné země by totiž mohly mít na řadu témat odlišné názory. To se G7 nehodí, a své složení si tak pravděpodobně zachová. Zároveň to ale znamená, že její rozhodnutí i nadále nebudou brát v potaz perspektivu chudších zemí. To se následně projeví v tom, že váha, která je v těchto zemích rozhodnutím přisuzována, bude i nadále minimální.
* * *
Deník FORUM 24 dává prostor mladým ekonomům a nadaným studentům, aby se zapojili do veřejné debaty o současné krizové situaci v souvislosti s koronavirem, o jejích ekonomických dopadech, o veřejných financích a ekonomice jako takové. Ve spolupráci s Institutem ekonomického vzdělávání (INEV) proto pravidelně zveřejňujeme jejich texty. INEV vytváří zázemí pro výuku ekonomie a financí na středních školách. Motivuje a sdružuje studenty se zájmem o ekonomii a ekonomická témata a podporuje je v jejich činnosti a dalším studiu. Jedním z hlavních projektů INEV je Ekonomická olympiáda – největší ekonomická soutěž v České republice. Institut je možné podpořit zde.
