Ilustrační foto FOTO: AdobeStock
FOTO: AdobeStock
NÁZOR / Z hlediska lidských práv je nový zákonný stav kolem transgenderu velmi přínosný, kastraci translidé vnímali jako nesmírně těžkou a zbytečnou podmínku změny pohlaví. Tato legislativní změna však musí být následována úpravami zákonů minimálně ve dvou oblastech. Nedojde-li k nim, do roka a do dne se dočkáme prvního ubitého či brutálně znásilněného transčlověka.
V úterý rozhodlo plénum Ústavního soudu o zrušení §29 občanského zákoníku, který pro úřední změnu pohlaví vyžaduje sterilizaci a přeměnu pohlavních orgánů, a to s platností od poloviny roku 2025. Především prosím všechny transgender aktivisty, aby tento článek – než jej začnou zatracovat – dočetli do konce. Nenapadám v něm rozhodnutí soudu ani novou situaci, kdo které se přijetím rozsudku ve věci kastrací transgender osob společnost dostala. V textu jen popisuje dvě oblasti, ve kterých je zásadně nutné ihned změnit předpisy či zákony. Ta rychlost je imperativem, pokud ke změnám, o kterých píšu, nedojde, přijde někdo o život. Nepřeháním.
Když muže s vaginou zavřou
Translidé jsou až na tu transsexualitu naprosto normální, běžní lidé – nejsou svatí. A tak samozřejmě tu a tam dochází k tomu, že se transčlověk dopustí nějaké trestné činnosti. Nemusíme hned myslet na loupežné přepadení se zbraní. K tomu, aby se člověk dostal za mříže, stačí zavinit obyčejnou autonehodu, při které někdo přijde o život, a mít v krvi zbytkový alkohol ze včerejšího večera. Pak může přijít nástup do vězení. A i když přiznáme vězeňské službě vysokou míru profesionality, bez zvláštních opatření nebude schopná muže s vaginou umístěného do mužské věznice ochránit.
Takový transmuž bude už první noc – či alespoň první týden – v běžném vězení opakovaně a brutálně znásilněn. Není představitelné, že by skupina vězňů dlouhodobě izolovaných od žen dokázala respektovat, že jejich nový spoluvězeň, který má vaginu, je muž. Protože má vaginu, bude pro ně sexuálním terčem i bez ohledu na to, jak vypadá v obličeji, natož na to, jaké má napsané pohlaví v papírech. Jak by fungoval transmuž – muž, který má vaginu – ve věznici ženské, nevím, při umístění takového transmuže s vaginou do věznice mužské nemám nejmenší pochybnosti o tom, že to skončí tragicky.
Když zavřou ženu s penisem
Ani žena s penisem na tom ve vězení nebude lépe. Pokud by žena s penisem byla pro výkon trestu umístěna do mužské věznice, tak bude bez ohledu na ten penis znásilněna také – análně. Spoluvězni nebudou reagovat na to, že má penis, ale na to, že vypadá, mluví a vystupuje jako žena – a znásilní ji. Opět skupinově, opakovaně a pravděpodobně brutálně. To, že má penis, na překážku nebude, znásilňování spoluvězňů je zvláště v těžkých žalářích, kde sedí násilníci, běžné. Termín, kterým to vězeňský argot nazývá, zní „nařáchnutí.“ A to, že někdo „nařáchne pampelišku,“ rozumějte „znásilní slabého či bezbranného vězně,“ je standardním jevem, i když jde o jiného muže. Takže k „nařáchnutí“ samozřejmě dojde i u transženy, která má penis – s o to větší pravděpodobností, že bude v obličeji jako žena vypadat, bude mít vlasy jako žena, bude mluvit jako žena a tak dále, a tak podobně.
Stejně vyloučené ale je umístit ženu s penisem do věznice ženské. Nikdo neví, jak se bude jeden který konkrétní člověk s penisem, ale cítící se jako žena chovat při dlouhodobé izolaci a zda se přes jeho trans sebevnímání v té izolaci neprobudí původní pohlaví se svým libidem. Takže hrozí vážné nebezpečí, že po půl roce pobytu ženy s penisem v ženské věznici bude půlka ostatních vězeňkyň – žen s vaginou – těhotná. V roce 2018 se to stalo ve věznici New Hall ve Wakefieldu ve Velké Británii. Jde o ženské nápravné nařízení, soud mezi vězenkyně poslal transženu s penisem. A vtom se po nedlouhé izolaci mezi ženami probudilo původní libido – libido muže – a začal spoluvězeňkyně sexuálně napadat. Takže jej přemístili do mužské věznice. V roce 2022 k tomu došo v nápravně-výchovném zařízení pro ženy v americkém New Jersey. Byla tam uvězněna žena s penisem, ve kterém se také probudilo původní libido. Ovšem dovedla svůj nově objevený zájem o ženy do důsledků a dvě spoluvězeňkyně – ženy s vaginou – přivedla do jiného stravu.
A také psychiatrie…
Podobným prostředím, kde bude transčlověk v mimořádném ohrožení, je psychiatrická léčebna. Zde ale spíše půjde o brachiální násilí než o znásilnění jako ve vězení. V psychiatrické léčebně, podobně jako ve vězení, není úplně běžná populace. Jde o populace výběrové a ta v psychiatrické léčebně už z podstaty smyslu toho zařízení má výrazně vyšší psychické potíže než běžná populace. Takže umístění muže s vaginou nebo ženy s penisem na mužské psychiatrické oddělení dříve nebo později skončí tak, že – protože je tak odlišný – jedné noci toho člověka ostatní pacienti příšerně zbijí. Nesnesou ve svém psychickém stavu takovou odlišnost. A bude-li žena s penisem umístěna na oddělení ženské, tak do roka a do dne bude psychiatrická léčebna plná novorozenců, kteří se narodí spolupacientkám té hospitalizované ženy s penisem. Otcem bude samozřejmě ona. V obou prostředích – na psychiatrii i ve vězení – je bez zavedení nových opatření k jejich ochraně pobyt translidí se zachovalými původními pohlavními orgány z důvodů jejich extrémního ohrožení zcela vyloučen.
Jak z toho?
V případě vězení je cesta poměrně jednoduchá. Už dnes v našich věznicích existuje status „možná oběť násilí,“ označovaný zkratkou MON, případně slůvkem „mončičák“. Tito vězni jsou na izolaci (ne na samotce za trest, v izolaci před ostatními vězni) a při pobytu mezi ostatními vězni jsou pod přímým dohledem dozorce, aby tomu člověku nemohli ostatní vězni ublížit. Takže by všichni transvězni měli okamžitě a automaticky při uvěznění dostat status „mončičáka“ a být odděleni od zbytku osazenstva věznice. Společně mohou takoví lidé být jen s jinými translidmi, jejich umístění mezi běžné vězně by téměř jistě skončilo neštěstím, násilím. Status „mončičáka“ však v psychiatrických léčebnách chybí a s přijetím zákona o možnosti zachování původních pohlavních orgánů u translidí soud žádné takové nové pravidlo nedoporučil. Takže by o tom, jak izolovaně od ostatních tyto translidi hospitalizovat, měli začít hloubat psychiatři v konkrétních psychiatrických nemocnicích.
Vězeňská služba a psychiatrické nemocnice by se měly začít připravovat na příchod translidí se zachovanými původními pohlavními orgány co nejrychleji. Protože nebudou-li tito translidé při psychiatrické hospitalizaci a při uvěznění nadstandardně chráněni, skončí neštěstím, možná znásilněním, možná násilnou smrtí – už první takto uvězněný nebo psychiatricky hospitalizovaný transčlověk.
