„Až to zmutovatí, tak jsme všichni v pytli. Byli jsme nakupovat vodu, protože ta nepoteče, až onemocní ti, kdo se starají o vodovody,“ říká před supermarketem nedaleko Prahy čtyřicátník, který při vracení nákupního košíku potkal svého známého. A ten ještě přitvrzuje. „Jasně, no. Nejhorší to ale bude, až dojdou zásoby a začne rabování. Já jsem ale v klidu. Mám zbroják. Já si barák uhlídám,“ navázal na téma s naprosto vážnou tváří jeho kamarád.

Opravdu nešlo o legraci. Hysterie okolo koronaviru je všude kolem nás. Jedni se tomu smějí, druzí ve velkém nakupují mouku, rýži, těstoviny a konzervy. A jiní klasicky sbírají politické bodíky. Paniku vzorně „přikrmuje“ premiér Babiš, který nechává svůj PR tým na sociálních sítích sdělovat, jak s pohnutím volal rakouskému kancléři, aby se ho zeptal, kolik mají nakažených. Tedy aby zjistil to, co si mohl během minuty přečíst na internetu. Naprosto zbytečná informace, která má jen posilovat drama.

Ze současné paniky mají možná radost výrobci a prodejci potravin. Přitom důkazem, že nám ve skutečnosti nic moc nehrozí, je Pražský hrad. Prezident Zeman vyslal do Číny svého kancléře bez prověrky Mynáře, aby je tam ujistil, že jsme stále velcí přátelé. Mynář, který nemá co dělat ani na Hradě, protože je bezpečnostním rizikem, si nyní v Číně hraje na zástupce České republiky. Tím ale není ani trošku. Je obyčejným turistou, na víc nemá mandát. Kdyby se Zeman o Mynáře bál, do Číny ho teď nepustí. Nebo že by snad kancléř zlobil?

Zběsilým nakupovačům desítek kilogramů mouky, těstovin braných po krabicích a hromad konzerv by měl někdo připomenout, že žijeme ve střední Evropě ve 21. století. V nejbohatším období. Zásobování a výroba potravin jedou bez nejmenších problémů. Chybějící špagety a rýži prodavači brzy zase doplní. I ty konzervy kamion přiveze z centrálních skladů. Civilizace se zatím ještě nehroutí. Zuřivé hordy rabujících zdivočelých lidí zůstávají jen v knihách a filmech. Zatím!