Bývalý prezident Václav Klaus FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Václav Klaus se po ruské invazi na Ukrajinu najednou ocitl ve světě, kterému jednak vůbec nerozumí, jednak se tam zhroutily všechny jeho vize. Nejdřív ho Putinův brutální čin na několik dní poněkud zaskočil, ale pak se laureát Puškinovy ceny a řečník z akcí agenta KGB Jakunina na Rhodosu otřepal.
Echo 24 poskytlo zatrpklému exprezidentovi prostor a ten tam v rozhovoru vyjádřil svou nespokojenost úplně nad vším, pochopitelně krom sebe samého a svých geniálních postřehů.
„Ani ukrajinská válka není triviální. Přepadnout sousední zemi se určitě nemá, ale nediskutovat předetapu toho, co se stalo 24. 2. 2022, a vytrhávat dnešní ukrajinskou válku z nově vzniklého střetu Západu (a zejména USA) s Ruskem a ze zesilujícího se hegemoniálního střetu USA a Číny je dětinské. Orwellovské ‚čtyři nohy dobré, dvě nohy špatné‘ jako základ politického uvažování nemůže obstát,“ mlží Klaus. Můžeme být aspoň homeopaticky vděční, že místo válka neříká „speciální vojenská operace“.
Všimněme si toho jazyka. „Přepadnout sousední zemi se určitě nemá…“ To trochu připomíná kárající hlas dobrotivého dědečka, který říká: „I ty zlobivý Frantíku, nesmíš tahat Marušku za copy!“ Po spálených městech a milionech obyvatel vyhnaných z domova a mrtvých a zmrzačených civilistech včetně dětí nám to nepřipadá jako úplně vhodně zvolený způsob řeči. Jak souvisí přepadení Ukrajiny s „hegemoniálním střetem USA a Číny“, by měli ve slovutném Institutu Václava Klause ještě nějak rozpracovat.
Když mluví o „předetapě“ před 24. únorem loňského roku, má na mysli co? Kremelskou mytologii o „převratu“ na Majdanu, který zrežírovali v Americe a Bruselu? Údajné „obklíčení Ruska“ ze strany NATO? Klausovské myšlení si neumí představit, že se lidé někdy vzbouří, když se je cizí loutka (v tomto případě Viktor Janukovyč) pokouší zavléct do koloniálního poddanství, jako se to stalo s Běloruskem. Na rozdíl od Ruska na Ukrajině proběhly od „Majdanu“ několikeré volby, ve kterých nebylo předem dané, kdo má vyhrát. V Rusku nejsou od návratu Putina do prezidentské funkce po frašce se zahřívačem židle Dmitrijem Medveděvem volby žádné. Volbami to nazývá režim a v nějakém zoufalství, že by se snad dalo zachránit aspoň něco, dokonce i část opozice.
I kdyby Rusko skutečně bylo zeměpisně podél celých svých hranic včetně arktické „obklíčeno NATO“, na jeho jaderném statusu by to nezměnilo nic. Ostatně ještě do loňska si skoro všichni mysleli, že ruská armáda je mocná, tak by nikoho nenapadlo šlápnout jen na jeden jediný čtvereční metr ruského území, aby nebyl nějaký průšvih.
Tu „předetapu“ před loňskou invazí ale můžeme popsat podle faktů docela přesně. Anexe Krymu, takzvané referendum za přítomnosti okupační armády a bez jakékoli skutečné kampaně, osm let nevyhlášené války proti Ukrajině na Donbasu za účasti ruských vojáků a techniky, což stálo Ukrajince asi 14 tisíc lidských životů, fantasmagorické Minské dohody, které Moskva nebrala nikdy vážně, sestřelení malajského dopravního letadla ruským systémem BUK.
Do toho všeho se provádělo utahování oprátky kolem krku vlastních ruských občanů, vraždy oponentů, zákon se zpětnou platností proti údajnému extremismu, který tisíce lidí vyřadil z možnosti kandidovat ve volbách (podporou extremismu je, že jste před lety na sociálních sítích souhlasili s Navalným), likvidace posledních nezávislých médií, perzekuce za zpochybňování geniality paktu Ribbentrop-Molotov, nakonec už i popírání sovětského pachatelství katyňského masakru. Vedle toho všeho útoky poloniem a novičokem ve Velké Británii, pumové útoky na muniční sklady u nás a v Bulharsku, zasahování do amerických prezidentských voleb a brexitu, financování takzvaných vlasteneckých a konzervativních sil v Evropě.
To všechno by měl Klaus vědět, pokud ještě má nějaké poznávací schopnosti. Jenomže on vždycky jen tak zamumlá, že napadnout sousední zemi jistě není hezké, načež následuje nějaké „ale“, takže jako největší padouši z toho vyjdou Washington, Brusel, „zelení fanatici“ a podobné pohádkové bytosti. Pokud není ruský agent, chová se jako ruský agent. To nemusí být nijak formalizováno, agent je ten, kdo jedná v zájmu někoho. Klaus jedná v zájmu Ruské federace, protože šíří její hybridní propagandu (věci nejsou černobílé). a má na to svůj vypečený „institut“ a partu oddaných vlasatců a kravaťáků.
Poslední věty toho rozhovoru jsou ale skutečně roztomilé.
„Já bohužel žádnou stranu, která by reprezentovala a hájila mé preference, nevidím. Tak mohu jen ‚osaměle‘ volat v poušti. Možná, že ne úplně osaměle. Včera mi jeden pán v Krkonoších v údolí pod Labskou boudou řekl: ‚Děkuji vám za vaše léta v politice‘. Snad nejsme tak úplně osamělí,“ dojal se Klaus.
Kdepak. Jak našel jednoho člověka, který mu všechno pochválí, tak už jsou na to dva. Když připočítáme Putina, tak tři. S Lavrovem čtyři a s Orbánem pět. To už by si mohli založit takovou slovansko-konzervativní internacionálu a nezapomenout na Jána Čarnogurského a Fica. Na nějaké besídce u jolky a samovaru si Klaus může připnout svatojiřskou stužku a skromně prohlásit, že je nejlepším žákem Margaret Thatcherové. Ať je ta komedie dokonalá.
