Údržba letadel F-16 je náročná. FOTO: Wikimedia Commons/ Staff Sgt. Nicholas Wilson/ Public Domani
FOTO: Wikimedia Commons/ Staff Sgt. Nicholas Wilson/ Public Domani
NÁZOR / Ohromnou euforii vyvolává mezi fanoušky Ukrajiny každá dobrá zpráva o poskytnutí libovolného zbraňového systému této napadené zemi. HIMARS, Abrams, ATACMS. Pokaždé to zní, jako by nejmenované mužstvo NHL konečně draftovalo do svých řad Gretzkyho s Jágrem a Forsberga k tomu. Když si jeden z nich zlomí kotník, ruská propaganda se na tom přiživí. Umí to lépe než ta západní. Mnoho hokejistů totiž do NHL nikdy nedojde a mnoho zbraní je ve válce zničeno.
Automobily jsou ve válce často na jedno použití. Supermoderní západní tanky a obrněná vozidla pěchoty neprojedou opevněnou linií, ačkoli podle mínění nadšenců měly touhle dobou parkovat před Kremlem. Rakety vybavené kazetovou municí nesestřelí Krymský most. V polaritě mezi nadšením a deziluzí vítězí nepřátelé, a těmi jsou skepse a Rusko. Tento postoj je však absurdní. Stejně tak absurdní je očekávat zázraky od stíhaček F-16.
Je bezpochyby skvělé, že je Ukrajina získala. Jsou to dobrá letadla. Neméně ohromující je diplomatický potenciál napadené země. Přiznejme si, že to platí také pro statečnou odezvu Západu, který nenechal Ukrajinu na pospas (tak jako to ve jménu appeasementu udělal Československu v roce 1938). Buďme však realisté. Sebelepší tank najede na minu, sebelepší raketový systém zničí dron a sebelepší stíhačka spadne.
To se ostatně nejspíš již stalo. Těžko říct, který ruský kadet dostane onu slibovanou milionovou odměnu za pád letadla, za jehož kniplem možná seděl několik měsíců trénovaný ukrajinský pilot. Rusové budou psát jeden článek za druhým. Západní mudrcové se budou rozpačitě škrábat na hlavě. Co jsme udělali špatně?
Špatně se nestalo nic, protože válka, tento chaos na kolečkách, prostě válcuje rovným dílem amatéra i profesionála. Ruští vojáci, kteří strávili léta výcvikem a kteří platili za elitu ruské armády, v roce 2022 ani nepřistáli na letišti u Kyjeva, anebo od něj byli ostudně vypráskáni. Půl milionu Rusů se už domů nevrátí. Elitní ruské tanky na bojišti nedojely ani k prvnímu zákopu a drony za pár kaček ničí válečná zařízení za miliardy.
Nemluvme o selhání
Držme si palce, aby, až spadne těch pár desítek ukrajinských „efšestnáctek“, které čelí pětinásobné a větší přesile ruských letounů, a nepopsatelně ohromné ruské protiletecké obraně, někoho nenapadlo, že jde o naše selhání. To za nás napíšou mnohem lépe v Kremlu.
Rusové totiž nechtějí, aby Západ dodával Ukrajincům zbraně. Říkají, že to s nimi neumějí, že jsou to zbytečně vynaložené prostředky, a tak vůbec. Copak může ukrajinský vězeň propuštěný z kriminálu sedět někde v Abramsu, anebo střílet z Javellinu? To by se v Rusku nikdy nestalo! To vám potvrdí každý wagnerovec.
Až ale spadnou první ukrajinské letouny F-16 a ruští kadeti budou inkasovat své miliony rublů, měli bychom si uvědomit, jak nás Západ kdysi nechal na holičkách, jak milion našich k boji odhodlaných vojáků šel zase domů. Připomeňme si, jak nedlouho poté vykrvácelo Polsko, od nacistů i od Rusů stejným dílem. A vzpomeňme si i na to, jak se nás nikdo neptal na názor. Jsem rád, že navzdory veškerému politikaření a zbožštění amerických stíhaček dnes už nikdo nemůže říct, že se Západ na Ukrajinu „vykašlal“.
Nic z toho ale neznamená, že jsou letouny F-16 neprůstřelné. Takže, až popadají, co jim pošleme dál?
