RECENZE / Rád bych našim čtenářům doporučil dokument o neobyčejné ženě. Visí na iVysílání České televize a „zbaští“ ho všichni, kdož stále věří na životní lásku obsahující všechno – radost, utrpení, odpuštění. Přes hodinu trvající film nás provází životem Dani Horákové, partnerky a později manželky filmaře, enfant terrible „nové vlny“ Pavla Juráčka. Natočila jej Olga Sommerová, obdařená slušnou porcí autorské odvahy a víry, že svým filmem dokáže vnést do tématu něco nového. Málokterý pár je totiž popsán tak zevrubně jako příběh talentovaného filmaře a vystudované filozofky.

Nejprve společné soužití zahrnul Juráček, scenárista a režisér  – mimo jiné – kultovního snímku Případ pro začínajícího kata, do svých deníkových záznamů. Čítaly na tisíc stran, posmrtně vyšly v několika svazcích a byly ceněny pro svou literární hodnotu a přesnou diagnózy doby, zejména popis tragédie kreativního člověka přidušeného represivním režimem. V roce 2022 přidala v knize O Pavlovi svůj pohled jeho žena. Za své brilantní vyprávění, nabízející mimo jiné do té doby nevídaný pohled na český disent, obdržela ocenění Kniha roku Lidových novin. A vloni spatřila světlo světa divadelní adaptace této knihy v Divadle Na Zábradlí. Letos téma scelila „anatomie jednoho vztahu, doby, tvorby, lásky a nenávisti“. Tak zní totiž podtitul filmu Juráček je můj osud.

Dále čtěte

Odložte severské detektivky. Na světě je nová a skvělá detektivní série

RECENZE / Detektivní žánr je dnes přesycený knihami ze Skandinávie, USA nebo Velké Británie (o těch českých ani nemluvě). Ale…

Pokud se k někomu hodí poněkud zprofanované označení „silná žena“, je to Daňa Horáková. Česko-německá novinářka a spisovatelka, signatářka Charty 77, organizovala v sedmdesátých letech ve svém bytě salóny pro disidenty, od roku 1975 řídila s Václavem Havlem samizdatovou Edici Expedice, aby se roce 1979 provdala za Pavla Juráčka a vystěhovala se s ním do NSR. Několikaletý, dosti nuzný pobyt Dani s frustrovaným tvůrcem v mnichovské garsonce, kdy Pavel po odchodu ze země nedokázal potvrdit autorskou pověst, jež mu předcházela, je pouze jednou kapitolou filmu, což je jeho hlavní devíza. Sommerová představuje svou hrdinku v celém kontextu jejího života, včetně mládí, respektive „pojuráčkovského“ období, kdy mohla rozvinout vlastní nadání.

Přesah příběhu spočívá jednak v tom, jak komunistický režim dokázal zničit mimořádný talent, jednak v propsání umělcovy tíživé situace do privátního života, kdy si poraněné tvůrčí ego vylévá zlost na svých nejbližších. Pavel Juráček se za čtyři roky nedokázal v Německu prosadit, přesto nepřestával být přesvědčený o své výjimečnosti, uchýlil se k alkoholu, s jehož „pomocí“ posiloval vlastní sebelítost, hledal vinu u kohokoli jiného než u sebe a množil agresivní výpady. Veškeré nabídky pomoci od přátel odmítal. Když například Miloš Forman natáčel v Praze Amadea, Juráček mu odmítl dělat pomocného režiséra, jelikož měl pocit, že je to pod jeho úroveň. Nakonec to vzdal, vrátil se do země (na rozdíl od Dani mohl), kde v květnu roku 1989 zemřel.

Naopak jeho ženu emigrace tak říkajíc nakopla. Zatímco její muž nedělal nic, ona roky vydělávala jako uklízečka, aby se nakonec v Německu prosadila jako scenáristka – což Pavel nesl o to hůř – a po jeho odchodu i jako novinářka. Stala se šéfkou kulturní rubriky časopisů Bild, Bunte a novin Berliner Zeitung, pro něž připravila desítky rozhovorů s velkými osobnostmi (Pavarotti, Gibson, Gorbačov, Lorenová, Rushdie atd.). V letech 2000 až 2001 působila jako zástupkyně šéfredaktora v týdeníku Welt am Sonntag, později se prosadila na poli spolkové diplomacie a v letech 2002–2004 byla jmenována hamburskou ministryní pro kulturu.

Dále čtěte

Vydáme se s Babišem a Putinem směr Rusko? Přijďte diskutovat o knize Nad propastí a směřování Česka a Západu

V pražském klubu Rock Café se bude konat další debata deníku FORUM 24. Tentokrát u příležitosti vydání nové knihy Nad…

Olga Sommerová se nepouští do žádných formálních veletočů, oprávněně věří síle své látky, zejména pak charismatu vypravěčky, jež se ohlíží za svým životem a s odzbrojující upřímností opakuje, že by na svém životě neměnila ani jediný den, protože přece každá nesnáz je jen další zkouška. Člověk se na to dívá a v kapse se mu – po kolikáté už – otevírá v kudla v kapse při pomyšlení, kam až by se mohl rozvinout Juráčkův talent ve svobodné zemi. Takhle je především smutným hrdinou kroniky o trýzni jednoho partnerství, končící ulehčeným výdechem emancipované ženy, když po Pavlově odjezdu do Prahy zvolá: „Konečně!“