Jsou dvě oblasti lidského snažení, do kterých člověčenstvo napírá veškerou svoji vynalézavost jen proto, aby samo sobě působilo nezměrné utrpení. První oblastí jsou zbraně, tou druhou moderní vodovodní baterie.

Období léta je z tohoto pohledu obzvláště poučné. Čím dražší hotel, tím důmyslnější past je v koupelně nastražena. Vodovodní baterie jsou dnes opatřeny nejrůznějšími páčkami a táhly, otočnými kroužky a tlačítky, tajemnými symboly a stupnicemi. Ať děláte, co chcete, neděje se nic. A nebo opak toho, po čem toužíte. Nejběžnější jsou opařeniny, ale také nedobrovolné otužování po celodenní lyžovačce. V případě rezignace na hy­­gienu hrozí sepse organismu a epidemie.

Některé pokročilé systémy už spojují funkce spouštění vody s funkcí odtoku. Zašpuntovaný sprchový kout se plní vodou jako chaloupka kaší v pohádce Hrnečku vař! Marné pokusy uvolnit odtok pomocí pochromované soustavy ovládacích prvků vás vrhá na kolena do špinavé vody. Snažíte se holýma rukama vyrvat kovovou zátku z otvoru. Tak nějak se museli cítit ti, které omylem pohřbili zaživa. Snaha uvolnit víko zatlučené rakve je přivedla k šílenství.

Překvapuje mne, že se dosud příležitosti nechopili právníci. Zejména v Americe jde o výdělečnou praxi. Advokát shromáždí dostatečný počet jedinců, které cosi postihlo (třeba rakovina plic nebo autonehoda), a následně najde nějakou firmu, která za to může. Když se o tomtéž podaří přesvědčit soud, je vyděláno. Právníci pracují za provizi, žalující nic neplatí, nic neriskují.

Jenže výrobci baterií nejspíše nevydělávají tolik jako lukrativní farmaceuti či tabáčníci. Tak snad se chytí za nos pojišťovny a nabídnou na příští sezonu připojištění pro případ neovladatelnosti vodovodních baterií. Lukrativní produkt pro prémiové zákazníky. Což?