Tyto řádky se týkají demise ministryně Valachové a toho, co jí předcházelo.
Co je podstatou problému paní ministryně? Dne 3. května t. r. zadržely „orgány činné v trestním řízení“ deset lidí, mj. předsedu Fotbalové asociace ČR Miroslava Peltu, náměstkyni ministryně školství pro sport a tělovýchovu Simonu Kratochvílovou, vedoucího odboru pro totéž na ministerstvu Zdeňka Břízu, pražského zastupitele Karla Březinu a právníka Miroslava Janstu. Poslední dva jsou poměrně známí představitelé ČSSD. Paní Kratochvílová, pan Pelta a pan Bříza byli vzápětí obviněni (pan Pelta ze zneužití pravomoci úřední osoby, sjednání výhody a porušení povinnosti při správě cizího majetku, obvinění druhých dvou s tím nejspíš souvisí). Pan Pelta a paní Kratochvílová jsou ve vazbě. Pan Březina ve věci figuruje jako svědek.
Problém má ovšem taky ministryně školství Valachová, která do případu vůbec nijak zapletena není, ale dá se jí vyčítat politická zodpovědnost za podřízené.
K podstatě stíhání se nechci nijak vyjadřovat, nemám důvod pochybovat o jeho opodstatněnosti. Jen bych v té souvislosti rád konstatoval, jak šťastnou ruku mají v posledních letech „orgány“ v akcích, do nichž je tak či onak zapletena ČSSD. Nejspíš to bude náhoda.
Nejdřív se ozval Andrej Babiš, toho času částečně v rejži (premiér Sobotka usiluje ho odvolat a těžko se mu divit). Poukázal na to, že hned dva sprostí zadržení (Březina a Jansta) jsou součástí věrchušky ČSSD a tvrdě požaduje demisi ministryně.
Jeho požadavek na odstoupení paní Valachové podporují někteří známí komentátoři (slyšel jsem dvakrát Petra Honzejka, jednou Alexandra Mitrofanova, myslím, že se ozvali i další). Podobně se vyjádřili i někteří významní opoziční politici (např. Miroslav Kalousek).
Paní ministryně ještě dnes v půl čtvrté na tiskové konferenci vystupovala poměrně sebejistě a vůbec se nezdálo, že by chtěla rezignovat. Za pouhou hodinku a něco však bylo všechno úplně jinak. Oznámila, že po konzultaci s Bohuslavem Sobotkou k 31. 5. odstupuje. Nechce prý dávat ministru financí záminku, aby odváděl pozornost od svých závažných problémů (to je podobně přesvědčivé, jako když Sobotka zdůvodnil své nesmyslné rozhodnutí podat demisi vlády tím, že nechce z pana Babiše dělat mučedníka). Rozhodla se prý na základě komentářů v médiích a podle reakcí ve veřejnosti.
K tomu za prvé: paní ministryně uvedla, že s premiérem konzultovala už dnes ráno. Usilovně se snažím tomu časovému sledu uvěřit, musím se však bohužel přiznat, že se mi to zatím nepovedlo. A za druhé a především, cítím se velmi zahanben za opožděnost těchto řádků: s rezignací paní ministryně zcela zásadně nesouhlasím (z alibismu uvádím, že jsem se o rezignaci paní ministryně t tehdy ještě jen případné – pohádal s pány Honzejkem a Mitrofanovem v neděli navečer na Čro Plus. Komentář ovšem píšu až teď.
Nechci nic vyčítat paní ministryni: měla to velmi těžké a za skandál považuju zejména to, že se jí vůbec nikdo nezastal. To se týká především ČSSD a jejího předsedy, hned poté taky publicistů, jejichž povinností je posuzovat politické dění nikoli snad nestranně, ale spravedlivě. Zejména od pana Sobotky je to po jeho nesmyslném rozhodnutí podat demisi druhá strašná bota.
Náměstkyně je obviněna a je ve vazbě (to druhé je přitěžující okolnost jen psychologicky). Obvinění dosud nejenže nebylo potvrzena rozsudkem, ale nemá žádnou jasnou konturu. Nejde mi ale o obviněnou, uvádím to jen proto, aby bylo jasné, jaký politický stín to teď fakticky vrhá na její nadřízenou, a ze zlomyslnosti narážím na případ jiné vysoké úřednice, která byla rovněž obviněna a vězněna, poté očištěna a dnes sedí jako eurokomisařka v Bruselu.
V případě paní ministryně jde tedy o politickou odpovědnost za něco, neví se za co. Za to, že se pan Babiš zlobí a chce svému politickému konkurentovi, ČSSD, zatopit? Za to, že „orgány činné v trestním řízení“ vznesly nějaké obvinění proti jejím podřízeným? Jistě, mají na to právo, které jim nemůže nikdo upřít. Nemělo by však být bráno jako samozřejmé, že svým rozhodováním budou ovlivňovat chod politiky. Neříkám, že o to usilují, to bych neprokázal, jen že se to fakticky děje. A děje se tak proto, že novináři, kterým by mělo jít o spravedlnost, i političtí spojenci, případně neutrálové, to potichu berou na vědomí jako samozřejmost. Nemravnost revolučního protikorupčního běsnění, které už čtyři roky devastuje českou politiku, stojí a padá s touto falešnou tolerancí.
A myslí si snad pan Sobotka, že zatančí před prezidentem Zemanem s hlavou paní ministryně na zlatém podnose jako s argumentem, proč má být jeho úhlavní nepřítel vstřícnější při odvolávání pana Babiše? Pan Sobotka tentokrát navíc neobětoval sám sebe (jako v případě demise), ale pani Valachovou, a obětoval ji pro nic za nic. Jen přistoupil na techniku politických handlů model „Anička za Frantu“, čímž dává najevo, že se od pana Babiše liší jen menší důrazností a menší úspěšností. Nemá ani odvahu zastat se vlastních lidí. Jak mají potom voliči věřit, že je alternativou k Andreji Babišovi? Žádná bezbřehá předvolební slibotechna tohle manko nezastře.
