Premiér Andrej Babiš sdělil na tiskové konferenci po své návštěvě prezidenta Miloše Zemana hned několik věcí. Tou první bylo, že do konce března nechystá personální výměny ve vládě. Dále předseda vlády během jednání s hlavou státu uprostřed největší krize posledních desetiletí probíral, že ztloustl, že prezident jí pudink a že má rozečtené čtyři knihy.
Evidentně rozhozený Babiš se snažil po schůzce vyvolat dojem, že odvolání Blatného není žádné velké téma. Přitom pro Zemana je to to hlavní – chce se zavděčit svým ruským donátorům a přivézt do Česka co nejdříve alespoň pár Sputniků, aby měly ruské weby zase o čem psát a mohly v klidu nastolovat agendu a rozeštvávat Čechy.
On by ale i Babiš rád Blatného vyměnil, protože se pandemii nedaří brzdit, lidé jsou naštvaní a je potřeba alespoň mediálně zachránit, co se dá. Potíž je ale v tom, že každý, kdo alespoň trochu sleduje dění posledního roku, ví, že vzít post ministra zdravotnictví je rozhodnutí pro masochistu, pro blázna nebo pro někoho, kdo vydrží úplně všechno.
Blatný musí litovat každý den, že tento krok udělal. Babiš mu posílá jeden vytýkací dopis za druhým, za jeho zády hledá, komu by místo nabídl, a zároveň ministra nechává hájit veškerá rozhodnutí na tiskových konferencích, aniž by sám předstupoval před novináře a čelil jejich otázkám.
Andrej Babiš hodí přes palubu každého, kdo se mu přestane hodit. Ukázal to přece na svých nejbližších, na svých vlastních dětech. Nejspíš hodně lituje, že Karel Havlíček už třetí post nezvládne, protože by to byl ideální kandidát. Člověk, který vydrží všechno, a veřejnost unudí k smrti vysvětlováním i těch největších banalit.
Není třeba litovat ani Blatného, ani Babiše. Litovat musíme těch 25 tisíc obětí covidu-19 a všechny ty, které ještě přijdou. Bude jich o mnoho víc, než by muselo, mimo jiné proto, že Babišově vládě už dnes vůbec nikdo nevěří. A čtvrtý ministr důvěru opravdu nevrátí.