Jak v reálném světě vypadá to, o čem Andrej Babiš, Karel Havlíček a Alena Schillerová nadšeně hovoří na tiskových konferencích? Pomoc státu podnikatelům, kteří museli své provozovny zavřít, popsala dokonale kladenská podnikatelka Anna Hrudková, která provozuje tamní restauraci Zanzibar. Žádala o vše, o co mohla. Dostala nula korun. Nic.

„Podnik jsem vloni po rozsáhlé rekonstrukci otevřela a rozhodně jsem neměla možnost si v prvním roce provozu vytvořit ani nejmenší finanční rezervu. 13. 3. jsem podnik musela zavřít a po zaplacení mezd zaměstancům mi na účtu zbylo 95,- Kč. Cash flow se zcela zastavil. Protože jsem slušný zaměstnavatel, všechny své zaměstnance jsem si ponechala,“ začíná kladenská podnikatelka svůj příběh, který zveřejnila na Facebooku.

A dále popisuje, o co všechno žádala a jak je z pohledu podnikatele připravena vládní pomoc. „Uvěřila jsem vládě a slibům o pomoci. Jak říká moudré přísloví: Slibem nezarmoutíš. Vše jsem sledovala a ihned se snažila zažádat u ČMZRB o bezúročný úvěr Covid. Příjem žádostí byl ukončen tři hodiny po jeho spuštění. Mám sice vysokou školu, ale žádost spolu s přílohami bych za tak krátkou dobu odeslat opravdu neuměla (navíc jsem té době šila roušky jako o život). Kdo neměl informace předem, byl zjevně bez šance na úspěch. Vláda přispěchala s ujištěním o další vlně pomoci Covid II. V tomto případě již ovšem nebylo možné dostat výhodný státní úvěr, ale pouze příspěvěk na úroky a záruku na úvěr, který si podnikatel vyřídí sám u své banky. Práce na vyplnění této žádosti mi vzala další den života, abych se obratem dozvěděla, že žádost byla zamítnuta bez jasného zdůvodnění, na které mimochodem čekám dodnes,“ vysvětluje podnikatelka.

Nezbylo jí tedy nic jiného, než se zadlužit klasickým komerčním úvěrem. „Rychle jsem tedy využila přívětivost Komerční banky a využila jsem nabídky překlenovacího úvěru, za který ručím osobně a úročí se 5,75 %. Díky němu jsem mohla doplatit odvody za zaměstnance, zaplatit DPH státu, uhradit nájem a další služby a platby spojené s provozem restaurace. A je polovina dubna. Zaměstnancům jsem opět zaplatila 100 % mzdy včetně odvodů, jak mi ukládá usnesení vlády, ačkoliv jsou většinu času doma a podnik skomírá. Po zkušenosti s programem pomoci Covid jsem, jakmile to bylo možné, požádala úřad práce o pomoc v rámci programu Antivirus, který by mi měl přispět na 80 % mzdových nákladů. Zatím jsem od státu nedostala ani jednu korunu. A to stále mluvím pouze o penězích pro své zaměstnance. Já jakožto jediný společník s. r. o. nejsem ani zaměstnanec, ani OSVČ, takže na žádné peníze pro sebe nárok vůbec nemám. Právě jsem se dozvěděla, že když vše půjde dobře, budu moct otevřít koncem května, a to pouze zahrádky. Do té doby mi peníze z úvěru, který mám od června začít splácet, nevydrží ani na zaměstnance… A tak bych ráda zakončila citátem Marka Twaina: Budeš-li někdy hledat pomocnou ruku, najdeš ji na konci svého ramene,“ uzavírá své zkušenosti se získáním státní pomoci podnikatelka Anna Hrudková.

Její podnik se mezitím snaží fungovat alespoň minimálně v mantinelech nastavených státem. Barmani například rozvážejí míchané drinky zákazníkům.