Mobilizace na Krymu. FOTO: Odbor informací a tiskové služby hlavy Republiky Krym / Wikimedia Commons /CC BY 4.0
FOTO: Odbor informací a tiskové služby hlavy Republiky Krym / Wikimedia Commons /CC BY 4.0
Ruskému vojáku Alexandrovi je 36 let a byl mobilizován v září 2022. Popsal, jak se ocitl na frontě, jak se mu podařilo přežít, i co rozhodlo o tom, že se z jedné dovolenky už nevrátil. Nyní mu hrozí smrtelné nebezpečí. Říká ale, že mu nový život za podobné riziko stojí.
Nezávislý portál The Insider zveřejnil svědectví mužů, kteří se rozhodli dezertovat z ruských ozbrojených sil. Každý z nich měl svůj důvod a jejich stanoviska jsou subjektivní. Jedním z nich je i Alexandr, který do doby svého odvodu pracoval jako IT specialista.
Alexandr věděl, že se mu nad hlavou stahují mračna a že ho čeká válka. „Předvolání mi předali na oddělení lidských zdrojů. Náš kolega byl ráno předvolán na místní odvodovou komisi a dali mu předvolání pro celý náš úřad. Přinesl je do práce. Neměl na vybranou, musel nám je předat a já jsem to nemohl odmítnout,“ popsal ruský voják.
Říká, že tušil, co ho čeká. Viděl to už dřív na videích ze sociálních sítí. Chtěl se válce vyhnout a opustit Rusko, ale už bylo moc pozdě. „Na hranicích s Gruzií byly obrovské dopravní zácpy a neměl jsem ani cestovní pas. Mohl jsem jen doufat, že to dobře dopadne, a takových jako já jsou spousty,“ řekl.
Jak muž líčí, byl původně jmenován do pozice pomocného kulometčíka. Na rozdíl od mnoha jiných odvedenců, kteří mířili přímo na frontu, jeho čekal skutečný výcvik, v podobě teoretických i praktických cvičení. Zatímco teorie spočívala v memorování prastarých ruských vojenských příruček, praktický výcvik na cvičišti byl veden zkušenými specialisty, kteří měli zkušenosti z bojů z různých regionů, kde Rusko válčilo či válčí. „Byli dobře vycvičení, skutečně věděli, co dělají. To se dalo poznat z jejich očí, reakcí a činů. Učili nás, jak obsazovat budovy, správně do nich pronikat a správně se mezi nimi pohybovat,“ říká Alexandr.
Do války ruský „ajťák“ připutoval v prosinci, přes okupovaný Krym. Zabydleli se v nejmenované vesnici v místním klubu „Všichni byli paranoidní, pokud šlo o bezpečnost, pořád nám říkali, ať nepoužíváme mobily,“ líčí voják s tím, že když pominul prvotní chaos, uvědomili si, že jsou poměrně daleko od fronty. To ale nemělo trvat navždy. Když jeho jednotka na začátku roku 2023 zamířila do boje, měl Alexandr štěstí, že uměl dobře pracovat s počítačem. „Potřebovali specialistu, který uměl zacházet s dokumenty v počítači, a já jsem toho využil. Tak jsem neskončil v zákopech na frontě, ale 70 metrů za ní,“ řekl.
Právě tam, na místním velitelství se stal svědkem ruského rabování, kdy si vojáci odváželi pračky, opuštěná auta, motocykly i mopedy. Po půl roce ho převeleli k Bachmutu. „Nemohl jsem unést ten psychologický tlak na velitelství, poslouchat všechno to, co říkali velitelé, tu idiocii. Představte si, že celý den, sedm dní v týdnu sedíte vedle Skabajevové se Solovjovem. Vidíte ty tváře,“ popsal Alexandr s odkazem na přední ruské propagandisty.
Tak se dal ke zdravotníkům. Spolu s nimi se podílel na evakuaci zraněných. K zákopům se dostal nejblíže na třicet metrů. V době, kdy zajišťoval převoz zraněných, také začal přemýšlet o dezerci. Překročit linii mu přpadalo příliš nebezpečné kvůli dronům a kvůli tomu, že by si ukrajinské síly mohly špatně vyložit jeho úmysly. Utéct nepřipadalo v úvahu, protože cesta na hranice trvala pět dní a ruská armáda začne lovit dezertéry už po dvou dnech. Ze všech variant, které se mu nabízely, se mu jako nejbezpečnější zdálo dezertovat během dovolenky.
Podařilo se mu spojit s organizací pomáhající ruským vojákům, kteří již nechtějí bojovat. Ta mu usnadnila útěk ze země, zatímco úřady prohledávaly domovy jeho blízkých. Sledují je dodnes. To už je ale Alexandr v jiné zemi. Podivné automobily zatím parkují před domovy jeho blízkých. Patrně pro případ, kdyby se rozhodl někdy se vrátit. Kolují historky o tom, že ruské tajné služby pátrají po dezertérech i v zahraničí a bez milosti je vraždí.
