Výroční zpráva Bezpečnostní informační služby za rok 2014 konstatuje přetrvávající aktivity ruských zpravodajců zejména v oblasti jaderné energetiky, výrazný vliv ruské a proruské propagandy, ale také rizika islamistických hrozeb a aktivizace českých islamofobů jako radikalizační faktor. Studii k výroční zprávě BIS za loňský rok, která byla vydána teprve letos v září, zveřejnil nyní web manipulatori.cz.
Vliv ruských zpravodajských služeb a propagandy
Stejně jako v uplynulých letech věnovala BIS pozornost vysokému počtu příslušníků ruských zpravodajských služeb pobývajících či působících na území České republiky. S ohledem na vysoké počty ruských zpravodajských důstojníků cestujících do ČR a na českou zodpovědnost za vlastní bezpečnost i za bezpečnost spojenců v rámci schengenského prostoru usilovala BIS rovněž o omezení počtů ruských zpravodajců, jimž by byla dána možnost vstupu do schengenského prostoru přes ČR.
V oblasti sběru informací se ruská moc a její zpravodajské služby v uplynulém roce soustřeďovaly na českou energetiku, otázky jejího dalšího směřování a na vědeckotechnickou oblast. Rusko však ani v uplynulém roce nerezignovalo na vytrvalou snahu o získání kontroly nad ruskojazyčnou krajanskou komunitou pobývající v ČR, resp. o prosazení prokremelsky orientovaných organizací a osob do pozic zástupců celé ruskojazyčné komunity pro komunikaci s českými státními institucemi a orgány.
Celou výroční zprávu BIS za rok 2014 najdete zde.
Zájem Rusů o českou energetiku nepolevil
V oblasti energetiky zpravodajské informace potvrdily, že Rusko nepovažuje boj o českou jadernou energetiku za ztracený. Zájem ruské moci o českou jadernou energetiku v méně nápadných formách trvá. Oproti předchozímu období se ruské zájmy v ČR rozšířily (Temelín, Dukovany, dodávky jaderného paliva). S tím pak logicky souvisí ruský zájem o novou energetickou koncepci České republiky jako celek a o všechny subjekty, které mají na její naplňování byť jen zprostředkovaný vliv. V kontextu dění v Evropě byla česká jaderná energetika v novém ruském pojetí začleněna do širších středoevropských souvislostí, což je cesta k efektivnějšímu využití investic a úsilí vynakládaných na vytváření, fungování a stabilizaci vlivových struktur ve středoevropském regionu a jejich budoucí využití.
Aktivity ruských zpravodajských důstojníků a jejich spolupracovníků v ČR jsou v přímém rozporu s „kvalifikovanými a zasvěcenými komentáři“ o tom, že v Česku není nic, o co by mohla ruská špionáž stát. Cílem ruského zájmu se stává česká účast v mezinárodních vědeckotechnických projektech a na tyto projekty navázané možnosti přístupu k finančním prostředkům z českých i evropských grantů cestou českých prostředníků spolupracujících s ruskou stranou. Ruská strana tak usiluje nejen o získání konkurenční výhody na úkor ČR a EU, ale také o to, aby ČR a EU ruské aktivity financovaly.
Propaganda souvisí hlavně s Ukrajinou
V kontextu ukrajinské krize předvedli ruská moc a její sympatizanti celou škálu bílé, šedé i černé propagandy. Ruská vlivová opatření a propaganda se držely zejména konceptu osvědčeného již ze sovětských časů: utajování či zakrývání vlastních (ruských/sovětských) akcí a zdůrazňování či démonizace reakcí západních zemí.
Rusko dlouhodobě buduje v Česku vlivové a propagandistické struktury, jejichž cílem je prosazovat a chránit ruské ekonomické a politické zájmy na úkor zájmů Česka a potažmo NATO a EU. Po vypuknutí krize na Ukrajině měla proto ruská moc v ČR na co navázat a neměla potřebu budovat zde vlivové sítě „na zelené louce“. Spektrum nástrojů ruské propagandy v Česku začíná u ideologicky manipulovaných občanů, kteří nevědomě podporují ruské propagandistické úsilí, a končí u profesionálů, kteří s Rusy spolupracují vědomě.
Jak ukázala kauza památníku internacionalistům na pražských Olšanských hřbitovech (březen 2014), česká veřejnost je citlivá na přímé ruské či jakékoliv jiné cizí angažmá na českém území a Rusové si toho jsou vědomi. V kontextu ukrajinské krize proto neměla pro české prostředí zásadní význam propaganda ruskojazyčná či propaganda šířená přímo ruskými entitami (vládními i nevládními). Zásadní vliv na české publikum měly a mají české prorusky orientované organizace či jednotlivci a jejich webové projekty, které ruské názory a argumenty českému publiku přetlumočí či podsunou a následně potvrzují kruhem takovým způsobem, že se běžný občan může domnívat, že nepřijímá ruské postoje, nýbrž názory a přesvědčení českých spoluobčanů. České publikum, resp. jeho část, se tak na jedné straně dokáže vzbouřit proti pomníku sovětským okupantům – internacionalistům z roku 1968, avšak na druhé straně bude obhajovat ruské okupanty Krymu a ruské internacionalisty na východní Ukrajině.
Výsledný obraz informací o ruské a proruské propagandě a jejích realizačních strukturách v Česku a dalších státech EU nevypovídá jen o tom, že Rusko provádí účinnou propagandu proti EU a NATO, resp. proti jejich integritě. Rusko podle názoru BIS buduje v Evropě strukturu ideologicky opřenou o expanzionistický Duginovský neoeurasianismus (který je svým způsobem akceptovatelný pro celé evropské politické spektrum od extrémní levice přes populisty po extrémní pravici), kterou lze považovat za návrat ke konceptu Kominterny (neboli Komunistické internacionály či Třetí internacionály), kterou zřídil a využíval Sovětský svaz.
Nová forma Kominterny
Kominterna byla založena v Moskvě v roce 1919 a jejím prvotním cílem byla snaha ochránit Sovětský svaz cestou vývozu revoluce do okolních států, tj. oslabení potenciálních nepřátel vnitřními boji a vytvoření nárazníkového pásma spřátelených (či spíše podřízených) států kolem Sovětského svazu. Kominterna se stala nástrojem prosazování sovětské moci a zájmů za hranicemi Ruska cestou řízení a utajeného financování zahraničních komunistických stran (v roce 1928 měla 580 tisíc členů mimo Sovětský svaz), propagandy, a zejména sloužila jako významná a úspěšná špionážní platforma. V rámci Kominterny působili úspěšní agenti sovětské špionáže (např. pod krytím akademiků či novinářů), kteří vyhledávali a verbovali perspektivní mladé kádry (hlavně studenty s potenciálem kariéry ve státních službách a politice) pro práci ve prospěch sovětské špionáže, přičemž využívali ideologickou naivitu či zapálenost a aktivismus těchto lidí, kteří nebyli žádáni o to, aby prováděli špionáž proti své vlasti, ale byli žádáni o pomoc v boji proti fašismu (nacismu, imperialismu apod.).
To je aktuálním tématem i dnes, pouze fašismus, nacismus a imperialismus doplňuje antiamerikanismus a odpor proti NATO a EU. V podstatě je dnešní mezinárodní, politické a společenské klima velmi blízké klimatu 30. let 20. století, tedy zlaté éře Kominterny.
BIS nepředpokládá, že by nová reinkarnace internacionály (NRI) měla stejně přísný až vojenský systém organizace a řízení jako Kominterna, což však neznamená, že by propagandistický a špionážní potenciál NRI byl menší než v případě Kominterny. Naopak, volnější aktivistický charakter struktury NRI plně vyhovuje mentalitě dnešních západních aktivistů (ať prvoplánově proruských, nebo bojujících proti systému – odpor vůči USA, NATO, EU, globalizaci, multikulturalismu, liberalismu, kapitalismu apod.). NRI nemá takový potenciál pro budování klasické špionážní agentury (agent – řídící důstojník – centrála), jako tomu bylo v případě Kominterny, ale má o to větší potenciál pro získávání iniciativních informátorů.
V souvislosti s děním na Ukrajině nezjistila BIS v průběhu roku 2014 aktivity ukrajinských zpravodajských služeb, které by byly namířeny proti České republice a jejím zájmům či by nějakým způsobem poškozovaly její mezinárodní postavení a pověst. Rovněž nebyly zjištěny žádné aktivity ukrajinské moci, které by měly za cíl destabilizovat vnitropolitické, vnitrospolečenské či mezietnické vztahy v Česku.
Terorismus a islámské hrozby
Rok 2014 byl velmi dynamický v nárůstu teroristických hrozeb. Rozvíjela se zejména rizika spojená s nástupem tzv. Islámského státu (IS) a jeho vlivem na bezpečnostní situaci na našem území. V tomto ohledu BIS kromě vlastní zpravodajské činnosti zintenzivnila mezinárodní spolupráci zaměřenou na výměnu a sdílení konkrétních poznatků. Kromě vyhodnocování přímých teroristických rizik věnovala BIS velkou pozornost také radikalizačním faktorům působícím na muslimské komunity doma i v blízkém zahraničí. BIS průběžně vyhodnocovala možné dopady významných událostí z hlediska procesu radikalizace, kterému je v souvislostech současného vývoje nejen na Blízkém východě věnována zvýšená pozornost. V Česku působí jedinci, kteří s různou intenzitou proklamativně podporují vybraná teroristická uskupení. Doposud z jejich prostředí ale nevzešla bezprostřední hrozba teroristického útoku.
Džihádistická organizace budující stát (chalífát) na principu zastrašování a používání primitivního brutálního násilí, tzv. Islámský stát, zvýšila svými vojenskými akcemi nestabilitu na Blízkém východě, a tím také bezpečnostní rizika spojená s terorismem ve vztahu k Západu. Kromě dočasných válečných úspěchů a snahy vybudovat stát na principech doslovné aplikace islámského práva zaměřila své úsilí na efektivní džihádistickou propagandu využívající internet včetně prostředí sociálních sítí. Díky svým relativním úspěchům a propagandě úspěšně využila selhávání procesu integrace mladších generací muslimů žijících v diaspoře na Západě.
To se projevilo v poměrně nebývale vysokých počtech dobrovolníků odcházejících bojovat do svaté války v Sýrii a Iráku, především v řadách Islámského státu nebo Fronty pomoci (Džabha an-Nusra, syrská odnož al-Kájdy). Největším rizikem z hlediska členských států EU, včetně ČR, se stali navrátilci z uvedeného konfliktu. Jedná se o radikály, kteří disponují válečnými zkušenostmi, kontakty v mezinárodních džihádistických sítích a zpravidla motivací provést teroristické útoky na území svých domovských zemí. V roce 2014 BIS prověřovala několik případů cizinců, kteří na území ČR s různou intenzitou působili a u kterých existovalo důvodné podezření, že odjeli do Sýrie, aby se tam zúčastnili bojů.
Kromě výskytu a působení těchto osob věnovala BIS pozornost také sympatizantům s IS či jinými ideologicky podobnými teroristickými organizacemi. V tomto ohledu byli nejrizikovější skupinou kontroverzní konvertité a někteří rodilí muslimové převážně mladší generace. V české muslimské komunitě však během roku 2014 převládal názor odsuzující aktivity Islámského státu.
Standardní postupy členských států EU vůči migrantům jsou v případech zadržených džihádistů v mnohém neúčinné a v důsledku toho jsou příčinou bezpečnostní hrozby. Tito jedinci jsou si vědomi konkrétních nedostatků a umí jich velmi dobře využívat. Zneužívají systém ochrany základních práv a svobod v azylovém řízení. Zahraniční džihádisté, které se nepodaří vyhostit, zůstávají v schengenském prostoru v jakémsi právním vakuu, bez jasného statusu a dohledu. Stávají se tak jednou z vážných hrozeb spočívající v šíření a podpoře islamismu a terorismu v Evropě.
BIS v loňském roce spolupracovala na případu džihádisty původem z Blízkého východu, který cestoval s padělanými cestovními dokumenty s cílem zapojit se do bojů v Sýrii. Podle závěrů zjištěných vlastním šetřením i poznatků získaných prostřednictvím meziresortní a mezinárodní spolupráce hodnotí BIS volný pohyb takových osob v ČR i v schengenském prostoru jako vážné bezpečnostní riziko.
Nebezpeční čeští islamofobové
Výrazně aktivizovaná scéna českých kritiků islámu využila v roce 2014 mediálních zpráv zejména o tzv. Islámském státu a tzv. islámském problému na Západě proti snaze představitelů českých muslimů institucionálně pevněji zakotvit islám v české společnosti. Představitelé českých muslimů museli častěji než dříve čelit také výtkám islamoskeptiků a ideologickým útokům islamofobů na sociálních sítích. Vzhledem k tomu, že míra účelovosti, důrazu na princip kolektivní viny a četnosti vulgarismů ze strany radikálních islamofobů během roku 2014 významně narostly, stáhli se představitelé muslimů do pozadí a omezili svoji mediální komunikaci. Hrubým slovním útokům byly často vystaveny i některé osobnosti kritizující islamofoby z řad nemuslimů.
Zejména islamofobové a někteří kontroverzní politici se snažili tématu islámu populisticky využít jednak ke svému zviditelnění v médiích, jednak k politickým cílům. Toto vše je významným radikalizačním faktorem, neboť islamofobní ideologie principiálně odmítá a znemožňuje plnou integraci muslimů na základě agresivního prosazování vlastních argumentů.
Za pozornost však stojí, že islamisté se s islamofoby shodují v odmítání možnosti a smysluplnosti integrace muslimů do většinové společnosti západního typu.
Celospolečenskou diskuzi vyvolaly mediální kauzy týkající se nošení muslimských šátků během výuky na státních školách nebo lázeňských pobytů pacientů ze zemí Perského zálivu. Tyto případy však podle zjištění BIS nesouvisely s projevy islamistické radikalizace. Svou roli v problematickém dialogu mezi českou majoritou a muslimskou menšinou sehrál i zásah Policie ČR v pražských mešitách, který měl za cíl zabránit šíření knihy „Základy tauhídu. Islámský koncept Boha“ kontroverzního autora Dr. Bilála Philipse.
