Špionáž je řemeslo velmi staré. Tradičně se tajným službám daří v ruském prostředí, pro které je charakteristická podezřívavost a nedůvěra k okolnímu světu. Už v 16. století si angličtí diplomaté v Moskvě stěžovali, že nemohli vyjít na ulici bez kohorty hlídačů a jakýkoli kontakt s veřejností byl pro ně vyloučen. Roku 1574 vyhostilo Rusko švédského diplomata, protože se pokusil sestavit panovníkův rodokmen. Po jeho odjezdu se všem ulevilo, poněvadž původně měl být jako špion popraven. Ani později se situace nezměnila.

Francouz Astolphe de Custine navštívil Rusko v roce 1839 a zemi popsal jako „říši strachu“ a obsesivního tajnůstkářství. Libovůle a moc panovníka byly neomezené. Úřady byly posedlé hrozbou cizí špionáže. Rusko, napsal de Custine, je vůči světu uzavřené, poněvadž otevřený styk se Západem by do dvaceti let vedl k jeho zhroucení. Na cestách potkal polské politické vězně v okovech, jak pod bičem strážných pochodovali strávit zbytek života ve vyhnanství.

Sibiř jako metafora Ruska

Sibiř pro něj nebyla místem na mapě, ale metaforou pro celé Rusko: „Na každém kroku se mi před očima vznáší přízrak Sibiře.“ Je to „politická poušť, propast bídy a hřbitov života“, bez Sibiře by Rusko bylo „jako palác bez sklepení“.

Bylo by ztrátou času po­ukazovat na paralely mezi Ruskem, jak ho viděl de Custine, a Sovětským svazem. Walter Bedell Smith, bývalý americký velvyslanec v Moskvě, napsal roku 1951, že by mohl z de Custinovy knihy převzít celé stránky, nahradit jména a data a poslat je do Washingtonu jako zprávu o aktuální si­­tuaci v SSSR. George Kennan o de Custinově práci řekl, že to je „nejlepší kniha o Rusku Josifa Stalina a vůbec ne špatná kniha o Rusku Brežněva a Kosygina“. Když se po letech jelcinovské „demokracie“ dostal k moci Putin, potvrdila se de Custinova premisa, že kam dosáhne ruská moc, tam zavládne strach a neúcta k životu: „Vládce může být v Rusku populární, aniž by přikládal lidskému životu jakýkoli význam, nic nedokáže snížit jeho autoritu v očích lidí, pro něž je poslušnost podmínkou existence.“

První zmínky o profesionální zpravodajské organizaci v ruském prostředí pocházejí z poloviny 17. století, kdy car Alexej…