Zpráva o tom, že prezident Miloš Zeman pozval na státní návštěvu České republiky prozatímního prezidenta Venezuely Juana Guaidóa, zapůsobila v řadách hradních příznivců jako nečekaně vybuchlá bomba. Podporu diktátoru Madurovi totiž už vyjádřily mj. Rusko a Čína, takže mnozí čekali, že jako již v tolika jiných věcech, postaví se český prezident i tentokrát na stejnou stranu čili proti Guaidóovi. Na oficiální facebookové stránce prezidenta republiky se však ocitl tento text:

Přečtěte si blahopřejný dopis, který jsem dnes zaslal Juanu Gerado Guaidó Márquezovi, prozatímnímu prezidentovi Bolívarovské republiky Venezuely:

Vaše Excelence,

dovolte mi, abych Vám co nejsrdečněji poblahopřál k Vaší odvaze převzít v souladu s venezuelskou ústavou odpovědnost za venezuelský národ a dovést ho ke svobodným a demokratickým volbám. Přeji Vám mnoho štěstí ve Vašem úsilí a pevně věřím, že Vaše snaha bude úspěšná.

Rád bych využil této příležitosti a pozval Vás k návštěvě České republiky. Česká republika oslaví v tomto roce třicáté výročí sametové revoluce a doufám, že i Vaší zemi se přechod k demokracii úspěšně podaří. Věřím, že brzy dojde k posílení vzájemných vztahů mezi našimi zeměmi.

S úctou

Miloš Zeman 

Ti, kteří Miloše Zemana na sociálních sítích obvykle kritizují a nepatří k jeho voličům, poté vesměs věcně konstatovali, že tohle je výjimečně dobré rozhodnutí čili „Jen tak dál a takhle by to mohlo být pořád“. Také jsme se například mohli dočíst: „To je zmatek. Nejdřív kritika Petříčka, že jde proti Rusku, a najednou se západními státy a s většinou EU proti Rusku.“

Jiní se zase s úsměvem baví představami mluvčího Ovčáčka, který to rozlíceným fanouškům bude muset nějak vysvětlit. „To jsem zvědavej, jak z tohohle Ovčáček vybruslí??? Podpora čistému prozápadnímu směru… to bude přetěžká noc plna tweetů,“ soudí jeden z diskutujících. Pravdu však zatím nemá. Pan ředitel tiskového odboru to na Twitteru zatím jen bez komentáře suše sděluje. A hned čtyřikrát za sebou. V jednom tweetu dokonce Jiří Ovčáček informuje, že „mluvčí Jiří Ovčáček informoval“, takže trochu zamotanou hlavu z toho zřejmě mít může.

V táboře fanoušků Miloše Zemana ovšem vykypěly emoce až do stropu. Své demokraticky zvolené hlavě státu – jak při sebemenším náznaku kritiky nezapomenou poznamenat – spílají do zrádců, sionistů a ještě horších věcí, běsní a nadávají. Nadávají samozřejmě i „kavárně“ za to, že jejich oblíbence výjimečně chválí. Zemanovský svět je zkrátka najednou naruby a vzhůru nohama.

„Já ho vždy bránil! pral bych se za Zemana! …sem ted tak nas*anej! Co se se*ete do Venezuely! co se se*ete do Sýrie! chtěli jste zabít Assada Kadáfího jste zabili a co? Mi tu máme furt sledovat jak vraždíte? nas*at!“ zalyká se rozhořčením jeden poněkud zmatený volič.
Jiný pán je ještě ostřejší a častuje pana prezidenta výrazivem, které si vypůjčil od něho samého… no, víte přece, tamta sem, tamta tam. „Vždycky jsem vám fandil, ale tohle je facka, až jsem málem upad,“ lká další zrazený fanoušek.

„Tak to je konec,“ soudí poněkud záhadně jiný zklamaný volič. „Teď už nás čeká jen protektorát Böhmen und Mären.“

A pak tu máme nevšední teorii, se kterou se jeden z debatérů pokouší zchladit vášně. „Neblázněte,“ uklidňuje rozběsněné soukmenovce, „pan prezident to přece nemyslí vážně.“ To je ovšem nanejvýš zajímavé. Být něčí volič a příznivec, ale současně si myslet, že můj zvolený prezident píše věci, které si vlastně vůbec nemyslí. Prostě jenom tak. Asi jako když na dovolené nezávazně prohodíme k novým známým: „Někdy se stavte, až pojedete kolem.“

V jiné části voličského spektra jdou ještě dál. Nenadávají, neřeší vážnost či nevážnost názorů a pozvání. Vědí svoje. „Nevěřím, nevěřím! Je to hoax.“ volá jeden z nich a skoro je vidět, jak zoufale zavírá oči a ucpává si uši.

„Je to podezřelé, to vůbec není prezidentův styl. To bude trollovina z falešného profilu,“ prohlašuje další z mnoha zastánců konspirací. Očividně nesledují normální zpravodajství a nic nečtou, takže netuší, že to od počátku běží všemi hlavními zprávami.

Proč se ale Miloš Zeman náhle tak diametrálně odchýlil od jasné linie vytýčené Ruskem a Čínou, svými oblíbenými režimy, se kterými si v zahraniční politice obvykle tak notuje, na tom se neshodují ani politici a politologové.

Došel prostě k (rozumnému) názoru, že to je správné, a tak se „pochlapil“? Svoje voliče už zjevně nepotřebuje, takže si vcelku může dovolit je rozlítit a zklamat. Nebo je za tím nějaký jiný záměr? Někteří správně upozorňují, že jde vlastně jen o nezávazné gesto, jelikož Juan Guaidó prozatím stejně nikam vycestovat nemůže. I tak ale zůstává záhadou, proč tedy zrovna toto gesto, a pak – taková návštěva samozřejmě chce nějaký čas, neuskuteční za den, jako když napíšeme kolegovi „Stav se na kafe“ a on se druhého dne ukáže. Takže by se stejně nemohla uskutečnit dřív než po nových, svobodných volbách ve Venezuele.

Může samozřejmě jít i o vytoužený Bílý dům. Což se jeví dost pravděpodobné. Ministr zahraničí Tomáš Petříček se totiž má koncem února, na své cestě do USA sejít s americkým ministrem zahraničí Mikem Pompeem.  A jak už víme, jednat se bude i o případném přijetí premiéra Andreje Babiše, ale i prezidenta Zemana v Bílém domě. A protože Donald Trump byl mezi prvními, kdo Guaidóa za prozatímní hlavu Venezuely uznal, a dokonce uvažoval i o vojenské pomoci, jakékoli jiné vyjádření, natožpak kopírování postoje Pekingu a Moskvy, by Miloši Zemanovi zabouchlo dveře do Bílého domu s tak ohlušující ranou, že by mu ozvěna zněla ještě dlouho v uších.

Jisté je zatím jen jedno. Tábor Zemanových fanoušků působí náhle jako mraveniště, do něhož někdo hodil kámen.

Revue Forum Banner