„Víc křesťanských republikánů akceptovalo to, že jsem gay, než kolik se našlo levičáků ochotných akceptovat, že jsem konzervativní gay,“ stěžuje dvaatřicetiletý Tylor, zaměstnanec v bankovním sektoru. Spolu s dalšími příslušníky menšin – Vietnamkou, černošským míšencem a bisexuálem původem ze Středního východu – natočili krátký dokument Traitors (Zrádci), o příslušnících menšin, kteří v prezidentských volbách podpořili Donalda Trumpa.
Stěžují si, že protože jejich názory – a speciálně pak podpora republikánského prezidentského kandidáta – nejsou v souladu s levicově liberálním mainstreamem, musí čelit ve svých komunitách obtěžování a netoleranci. „Říkají, že podporují ženy, gaye, barevné lidi,“ pokračuje Tylor, „ale ve skutečnosti jenom ženy, gaye a barevné, kteří volí demokraty.“ Kvůli odlišným politickým názorům se prý dočkal osočování z rasismu, sexismu, homofobie, transfobie a z toho, že je bigotní.
„Jako by se první dodatek práva na svobodu projevu vůbec netýkal mého názoru,“ popisuje stejnou zkušenost šestadvacetiletá Tina, dcera vietnamského uprchlíka. „Jsi ostuda, jsi fanatik, jsi rasista… Nemůžeš otevřeně říct: Hele, já podporuju Trumpa,“ myslí si dívka.
Jednadvacetiletý míšenec s rozmazanou tváří vystupující pod přezdívkou „Neil“ zase říká, že se kvůli konzervativním názorům cítí exkomunikovaný ze strany levicových bělochů. „Delegimizují vaši rasovou identitu, říkají, že nejsem skutečný černoch,“ stěžuje si student univerzity v Portlandu. Trump se podle něj chce ujmout utlačovaných komunit, na které demokraté dávno zapomněli, například pracujících.
Dvacetiletý bisexuál Adrian, jehož rodina pochází ze Středního východu, poukazuje na ukrytý rasismus předpokládající určitou politickou a hodnotovou orientaci člověka jen na základě příslušnosti k některé z menšinových skupin. „Je to ignorantské a trochu rasistické předpokládat, že člověk jiné barvy pleti nemůže volit konzervativce nebo libertariány,“ říká.
„Kam s nebezpečnými buzíky?“
Své o tom ví i britský novinář a podnikatel žijící v USA Milo Yiannopoulos. Jako homosexuál je velmi známou a zároveň kontroverzní postavou mladé konzervativní pravice, které se říká také „alternativní pravice“. To je zastřešující název pro americká protiestablishmentová hnutí a myšlenkové proudy, které podle některých názorů vynesly do politiky i značně nonkonformního republikána Trumpa.
V roce 2016 uspořádal Yiannopoulos „The Dangerous Faggot Tour“ (volně přeloženo „turné nebezpečného buzíka“) po několika severoamerických univerzitách, kde tvrdě kritizoval feminismus nebo nekontrolovanou migraci do USA. Jako důvod, proč se zdržuje hlavně v Americe, zase uvedl plíživou islamizaci Evropy, proti které z pozice homosexuála vystupuje.
„Jde o náboženství a kulturu, která prokázala, že nemá žádný respekt pro práva žen, že pohrdá homosexuály a nenávidí je – a to je případ všech míst, kde je islám. To není terorismus, to je mainstreamová muslimská společnost,“ tvrdí Yiannopoulos a poukazuje na „pokrytectví levice“, která podle něj toto nebezpečí vůbec nereflektuje.
Průzkumy potvrzují, že Yiannopoulos není ve svých obavách sám. Zatímco v prezidentských volbách v USA volilo Trumpa „jen“ čtrnáct procent homosexuálů, v posledních prezidentských volbách ve Francii podpořilo kandidátku Národní fronty Marine Le Penovou 26 procent homosexuálních obyvatel Paříže ve srovnání s pouhými šestnácti procenty heterosexuálů.
