„Je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta.“ Pokud si myslíte, že je řeč o Andreji Babišovi, tak se mýlíte, měli byste si dát pozor na své humory a něco si přečíst o dotacích Agrofertu, proti kterým je 600 miliónů pověstná zlatá muška. To se jen Babiš po neúspěšných volbách jal rušit Senát.

Kritika Senátu není od věci. Opravdu v mnoha zemích mají jednokomorové parlamenty. A nejsou to země, kde by byla demokracie ohrožena. A kdekterého zhrzeného politika už rušení Senátu po volbách napadlo. Ale nikdy to nebylo proto, že by byl Senát poslední metou, kterou se na první pokus nepodařilo získat. Posledním výtahem k moci pro stranu jednoho muže.

Muže, který ve svých rukou kumuluje politickou, ekonomickou a mediální sílu. A nemá dost. Těší se, až ho konečně nebudou obtěžovat koaliční partneři, až mu nikdo nebude ukrajovat z koláče. Všechny politické instituce buď přetvoří k obrazu svému, nebo je zruší. Tak jako konkurenci na trhu koupí nebo zakáže. Jen Hrad ho zatím nemusí trápit, tam mu přicmrndává prezident, který se rád na jeho populistických návrzích přiživí tam, kde se jejich elektorát protíná, což je dnes už v podstatě všude.

Nejlepší řešení je vždycky to jednoduché, říkával Ján Slota, se kterým má Babiš společného víc než místo narození a nevoli vůči archivům StB. A proto netřeba troškařit. Všechny Babišovy lidové argumenty proti Senátu lze aplikovat i na Sněmovnu.  Jako malé dítě jsem na ni ráda koukala, pozorně vyčkávala, kdy už bude v televizi, nakonec mě tento raný zájem přivedl až ke studiu mého oboru. Díky ANO mě přestala bavit, už si ji pustím jen tu a tam ze záznamu, třeba k žehlení. Já bych ji tedy pocitově nepostrádala.

Lidé sice k parlamentním volbám ještě chodí relativně v hojném počtu, ale to jen proto, že nemají čas a peníze na jiné zábavy. Na zahnání nudy by se tedy v den voleb pořádaly hromadné zájezdy do ekoncentra nebo by každý dostal kuře. „Kdyby mohly volby něco změnit, dávno by je zrušili,“ dalo by se odvolat na klasiku a ilustrovat ji na výsledku letošních krajských voleb, po nichž se tradiční strany trestuhodně spojily proti dvacetiprocentnímu vítězi.

Inspirovat se Babiš může v zemích s divočejšími systémy vlády. Ruští oligarchové přestávají stačit s dechem, vládu jich drží víc, osamoceně vládnou jen někde. Babiš je větší kapacita a má ambice vládnout sám všem. Afričtí diktátoři, to je jiná liga. Omar Bongo Ondimba byl zároveň gabonským prezidentem, premiérem a řídil několik ministerstev. Zkrátka si vystačil sám a Gaboňané rozhodně ušetřili. Rychlost legislativního procesu byla tehdy obdivuhodná.

Chceme-li se přiblížit africkým despociím, po ničem jiném ostatně poslední čtvrtstoletí neprahneme, nezbývá nám než zrušit Sněmovnu plnou prohnilých politiků a vládu konečně přenechat holdingu. Legislativní proces bude ještě rychlejší. Přerozdělování státního rozpočtu také. Nakonec Agrofert žádnou Sněmovnu nemá a jak pěkně se mu daří. Pak už jen vetknout do ústavy vedoucí úlohu firmy a světlé zítřky na sebe nenechají dlouho čekat.