Ministr zahraničí Jan Lipavský (Piráti) na Ukrajině FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky / se souhlasem
FOTO: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky / se souhlasem
NÁZOR / Jestliže Jan Lipavský zůstane ve vládě Petra Fialy, ačkoli jeho strana (v tomto případě lze použít výraz budoucí bývalá) kabinet opustí, dozví se o sobě mnoho nepěkných věcí. Ostatně Pirátské fórum i sociální síť X, což jsou místa, která se v projevech bohužel mnohdy překrývají, to už ukazuje. A ukazuje se ještě něco dalšího – většina z rozhořčených ani na vteřinu nepomyslela na to, že kromě zájmů pirátských jsou tu ještě zájmy jiné. Zájmy České republiky.
Miloš Zeman nechtěl, aby se Jan Lipavský stal ministrem zahraničí, protože jde o člověka s demokratickými hodnotaci, západní orientací a nikoli o bezápáteřního kolaboranta, který by sloužil totalitním režimům, které má náš naštěstí již bývalý prezident tolik rád. A když někoho odmítá Miloš Zeman, pro rozumné lidi je to automaticky dobré doporučení.
A také se to splnilo – Lipavský svoji roli zvládl výborně již od začátku. Díky zahraniční politice vlády, kterou on jako ministr reprezentuje, už Česká republika není bezcenným hadrem na okraji zájmu, který z ní udělali Zeman s Babišem. Jde o sebevědomou zemi, která brání napadenou Ukrajinu, která stojí za Izraelem, na kterou můžeme být hrdí. To je něco, co jsme nezažili nejméně od roku 2013 ani jednou až do voleb v roce 2021.
Piráti se zlobí. Bohužel se při té příležitosti chovají jako děti, kterým někdo rozkopal bábovičky. Z Jakuba Michálka na tiskové konferenci muselo být trapně snad každému a to, co ze sebe udělala jindy rozumná a slušná Olga Richterová, z toho vážně zůstával rozum stát. Ano, je to nepříjemné, ano, je těžké si přiznat, že vaše strana něco zkazila, ano, můžete být velice naštvaní na Petra Fialu.
Ale víte, milí Piráti, že v Evropě je válka? Že sice samozřejmě existuje loajalita k politické straně, ale zároveň je tady povinnost k zemi? K vlasti? Protože vlastenectví, to není žádný pojem, který patří hlupákům a dezolátům, ale těm, kterým záleží na osudu jejich státu. Náš stát stojí na správné straně i díky Janu Lipavskému. Což je evidentní z toho, jak se proruská kolaborantská scéna raduje z toho, že by měl skončit.
I kdyby Jan Lipavský skončil, je pravděpodobné, že vzhledem k nastavení Petra Fialy a k orientaci stran, které zůstanou ve vládě, bude naše zahraniční politika držet nastavený kurz. Každá změna tohoto typu ale ubere na akceschopnosti, zdržuje, komplikuje. A to je v době, kdy Česká republika potřebuje dobře fungovat navenek například kvůli muniční iniciativě pro Ukrajinu, závažné. Každý den zpoždění stojí lidské životy. A život, to je víc než funkce. Dokonce i víc než uraženost pana Michálka.
