NÁZOR / Šéfka Trikolory Zuzana Majerová se musí nějak vyrovnat s dalším krachem své politické strategie. Po halasně vytrubovaném spojenectví SPD a Trikolory nastal propad útvaru Tomia Okamury, kterému hlasy sebrali noví sekáči. Červotočivá kocábka, z které kdysi bez vysvětlení vyskočil kapitán Václav Klaus junior, nabrala další vodu a hrozí jí osud křižníku Moskva. Moskva ovšem v letech před přesunem na mořské dno aspoň vypadala impozantně, což se o Trikoloře nikdy říct nedalo.
„Tohle je ten nejdůležitější smysl života. Děti, láska, zdraví, domov. Vše ostatní je podružné…“ objevila šéfka Trikolory a podělila se o tuto myšlenku na Facebooku. Na dojemné fotografii líbá děťátko. To je nepochybně inovace, děťátka se obvykle vytahují v kampani před volbami. Každopádně by mohlo někoho napadnout, proč se tedy Zuzana Majerová tolik let věnuje podružným věcem, jako je snaha o politický úspěch.
Lidově se takovým sdělením říká kyselé hrozny (nevadí, že je nemám, stejně se to nedá jíst) nebo učeněji racionalizace (zdemoloval jsem auto o strom, ušetřím na přezutí gum na zimu).
Snaha neúspěšného podniku nalepit se na úspěšnějšího politického podnikatele byla logická, to nemůžeme popřít. Ne všechno logické ale vede k celkovému úspěchu. Na potápějící se lodi je logické nesušit na palubě prádlo, ale nic to nezmění na tom, že se horizontální pohyb plavidla změnil ve vertikální, a to směrem dolů.
Snaha vytvořit jakousi „alternativní ODS“ skončila jako parodie. Podobá se to pokusům Jiřího Paroubka zakládat pořád kolem dokola alternativní sociální demokracie. Paní Zuzana a pan Jiří nejspíš nepochopili, že za jejich minulými pomíjivými úspěchy stála relativní síla stran, kde se vyskytli. Bez nich jsou jako Robinsoni, co ztroskotali na březích české politiky.
Fanoušci Trikolory zjevně taky nepochopili, co se děje, jak je vidět z jejich reakcí (jazykově neupravujeme).
„Zuzanko, je mi to líto, spoléhala jsem na Vás, jak jim tam provětráte ty jejich směrnice… Není jiné cesty než se spojit! Jsou tu Svobodní, je tu PRO a další strany…Je s kým se spojit. Musíte o tom pana Okamuru přesvědčit, jinak nás tady rychle brzy udusí Pětihnus a nebo pomalu a jistě Babišovo,“ pláče například paní Lenka.
„Průšvih SPD rozhodně není vaši vinou, paní Majerová. Ten jde jen a jen za Okamurou a jeho otřesným chováním. Vy spolu s panem Davidem, Radimem Fialou a Jardou Foldynou jste úplně jiná liga,“ míní pan Luboš.
Přesvědčovat o něčem „pana Okamuru“ nemá ovšem žádný smysl. Ten ví, že jeho potenciál hlasů má horní strop a jediné, co ho zajímá, je záchrana vlastní kůže. Noví drsňáci i nádoby tvárného slizu z fašistoidní kolaborantské scény mu budou procenta ubírat a znamená to i nemilou finanční ztrátu. Tubusová vila jistě ještě není uvnitř zcela vybavena. Píchnout si posilovací dávku tváří z jiných útvarů zjevně nezabírá. Nejspíš bude lepší hodit „externí spolukandidáty“ přes palubu, nebo je spolknout.
Zatím se vůdce SPD ještě neodhodlal propad svých lidí okomentovat. V posledních příspěvcích bojuje proti islamizaci Evropy, chválí Orbánovy výroky proti NATO a připomíná, kdo nás v roce 1945 „osvobodil“. Debakl je nejlepší vymlčet a zakrýt náhradními tématy. Na to už Trikoloru ani Zuzanu Majerovou nepotřebuje.