Reportérka Zuzana Vlasatá popsala v Deníku Referendum mnoho příkladů dopadů chování premiéra Andreje Babiše k životnímu prostředí, k regionálním firmám i ke konkrétním lidem. Je spoluautorkou knihy Žlutý baron, které se prodalo 22 tisíc kusů. V rozhovoru pro Revue FORUM popsala, jak Babiš ovlivňuje nejen krajinu a přírodu v České republice, ale také žurnalistiku.

S kolegou Jakubem Patočkou jste popsala v knize Žlutý baron důsledky vlády Agrofertu nad životem na venkově a vliv na životní prostředí. Jak jste se k tomu dostala?

Vztah lidské společnosti a přírody je jedna z věcí, kterou jsme vystudovala a je to taky můj  koníček. Andrej Babiš podniká v chemickém průmyslu a v zemědělství, tedy v oblastech, jež mají bezprostřední dopad na kvalitu životního prostředí. Jeho podniky patří k velkým znečišťovatelům. Produkují toxické látky, které se dostávají do ovzduší, vody a půdy. Masivní průmyslové zemědělství ničí půdu, způsobuje její erozi a znečišťuje podzemní vodu.

Toto všechno ale vyčtete z odborné literatury. Mě coby reportérku zajímalo, jak to vypadá v Babišových firmách, když tvrdil, že chce řídit stát jako firmu. Viděla jsem konkrétní podniky a mluvila s lidmi, kteří v nich pracují, nebo s lidmi, kteří s Babišem obchodovali. Neustále se opakoval příběh o tom, jak Babiš přišel, nekalým způsobem získal firmu, zničil životy několika lidem, kvalita produkce šla dolů, zaměstnanecké poměry také. Umíte si asi představit, jaký to má vliv na celkové poměry v regionech. A v kontextu celé země to souvisí i s kvalitou demokracie. 

Pojďme si tedy říci, jak kupříkladu podnikání Andreje Babiše poškozuje zemědělskou půdu. Aby to bylo jasné, v čem je ten problém. 

Babiš je velkozemědělec a jeho podniky pěstují zejména řepku, kukuřici a pšenici. Jedná se o plodiny, které když sázíte rok za rokem na tu samou půdu, je to pro ni strašná zátěž. A když to navíc jen prolíváte chemií produkovanou Agrofertem, půda s každým větším deštěm odteče pryč, do kanálů. Z půdy mizí organická složka – humus. V přírodních podmínkách vzniká jeden centimetr půdy i mnohem déle než sto let. Zemědělství, jak ho dělá Agrofert, ale i firmy propojené se současným ministrem zemědělství Tomanem, je přežitek velikášského myšlení z minulého století. Je to slepá, destruktivní, větev, což se má ve vyspělých zemích za nesporný fakt.

V posledních letech se navíc mluví o negativním vlivu řepky na životní prostředí. Díky Babišovi se u nás pěstuje v mnohem větší míře než v jiných zemích. To také sledujete?

Řepka vyžaduje každý rok obrovské dávky pesticidů, protože je náchylná na různé nemoci. Řepka v takové míře jako u nás je prostě špatně. Navíc ji tu pěstujeme pod záminkou boje s klimatickými změnami, ale nejen odborná veřejnost už dávno ví, že produkovat biopaliva z řepky je holý nesmysl. U nás to přežívá jen proto, že si z toho Babiš vytvořil perfektní stroj na dotace.

Jinými slovy: Babiš opravdu není z hlediska životního prostředí a zdravého zemědělství příliš dobrým hospodářem. 

To opravdu není. Dělá to hlava nehlava pro okamžitý zisk.  A je důležité, že to takhle dělá se vším. Kupříkladu i s médii.

Ve vaší knize i v následném filmu jsou velmi důležité právě tyto souvislosti. Za Babišem zůstává jak toxicita půdy či toxicita životního prostředí, tak zároveň toxicita žurnalistiky i politiky.

Co udělal s médii? Nechal z nich vyplavit životodárnou složku obdobně, jako to udělal s půdou. Jako mu zemědělství produkuje řepku pro zisky z dotací, média mu produkují politické preference. Způsobuje erozi žurnalistiky a vytváří z ní nezdravou monokulturu. (směje se) A toto říkám jako člověk, který vidí média i v předbabišovské éře kriticky. Že si politik noviny nekupuje bez úmyslu, nemusíte vysvětlovat ani dětem ve školce. Mají pomáhat jeho kariéře. Ostatně jedna z kapitol naší knihy se zabývá analýzou tištěných deníků. Vyplývá z ní, že především Hospodářské noviny pracují ve vztahu k politice nesrovnatelně objektivněji než Lidovky a Mladá fronta DNES.

Je z vašeho hlediska normální, když někdo udělá z ředitele svých chemiček ministra životního prostředí? 

Vždycky když tuhle věc zmíním na jakémkoli mezinárodním plénu, posluchači nevědí, zda se smát, nebo spadnout ze židle. Richard Brabec byl také členem představenstva svazu chemického průmyslu. Ideální průprava pro okleštění ochrany přírody a krajiny v dresu Agrofertu…

Babiš o jindy spíš přehlížený resort životního prostředí strašně stál. Ostatně do jeho čela obsadil člověka, který se chlubí stranickou legitimací číslo 002, tedy prověřeného kádra. 

Babišovi tato věc prošla před veřejností bez větších problémů, a přitom je tak skandální. Novináři ji prakticky nechali být, protože je životní prostředí notoricky nezajímá a v podfinancovaných redakcích na to ani nejsou specialisté. Navíc ale i mnohé ekologické organizace naivně skočily Babišovi a Brabcovi na špek. Babiš si před vstupem do politiky připravoval dlouho terén. Pochopil mentalitu aktivistů, kampaně, které se mu hodily, účelově podporoval. Vzpomeňme na Rekonstrukci státu, která mu pomohla vyhrát první volby. O ekologických organizacích pochopil, že je předchozí vlády hodně přehlížely a že na ně bude dobře působit jakýkoliv projev náklonnosti. Pozvali si je proto s Brabcem ke kulatému stolu a nechali je vypovídat se. Vytvořili dojem, že jsou připravení naslouchat. Potřebovali „hlídací psy ekologie“, kteří jim potenciálně mohli dělat problémy před veřejností, uchlácholit. A to se také povedlo. Druhý den vyšla v Mladé frontě DNES zpráva s titulkem „Ekologové po schůzce s ministrem-chemikem otočili. Dáme mu šanci“. A problém byl zažehnán.

Jak se Brabec konkrétně projevil v rezortu životního prostředí? 

Na jeho působení je zajímavé to, co platí celkově pro Babišovo hnutí. Uvažují takhle: Cílem není veřejný zájem, ale zájem majitele hnutí. Čili pokud věc nestojí v cestě Agrofertu a navíc může posloužit pro PR účely, můžeme si být jistí, že to ministr Brabec podpoří. 

Jedním z důležitých témat, které Brabec zdědil po předchozích vládách, byl zákon o národních parcích. Pro všechny vlády to dosud bylo konfliktní téma, šlo hlavně o zacházení s lesy na Šumavě, v čemž hrají roli ekonomické zájmy místních politicko-podnikatelských kmotrů a samozřejmě ideologie. Brabec se toho chopil a využil narativu ekologických organizací, které se na téma šumavských lesů dívají jako na záchranu divoké přírody. 

Tvrdíte-li, že zachraňujete divočinu, zní to mnohem lépe než dohady o způsobu boje s kůrovcem. Přitom jde o stejnou věc. Takže najednou byl Facebook ministerstva pro životní prostředí plný divočiny, tetřevů, rysů, vlků… Tuhle se Brabec vyfotil s vydrou pak zase s divokým lososem. Prosadil tedy zákon o národních parcích, který není skvělý, ale je to mnohem lepší, než v co se dalo doufat u předchozí vlády. Mnoha lidem z oboru tím na dlouho zalepil pusu. Koupil si tak jejich loajalitu.

Absolutní důraz na marketing způsobuje citlivost na cokoli, u čeho lze v různých cílových skupinách získávat body. Tam, kde je to Babišovi jedno, nechá klidně udělat cokoli, co se někomu líbí. Není tedy vlastně Babiš v oblasti životního prostředí skvělý?

Jak se Zuzana dívá na nápad sloučit ministerstvo zemědělství s ministerstvem pro životní prostředí?

Jak  novináři uspěli v tomto tématu konfliktu zájmů, v němž se stále opakuje systém, kdy je rozhodčí zároveň hráčem?

Proč ostatní média často ani nepřeberou a necitují důležitá zjištění Deníku Referendum?

Jak je to v brněnském prostředí?

Co spolu s Jakubem Patočkou zažili kolem knihy Žlutý baron?

Čtěte v Revue FORUM, které můžete koupit ZDE nebo v dobrých trafikách.

Revue Forum Banner
Pavel Šafr
Pavel Šafr
Šéfredaktor deníku FORUM 24
Další články autora