O něco vás teď poprosím. Zavřete oči a vzpomeňte si na konec srpna loňského roku. Měli jsme tehdy za sebou intenzivní půlroční strašení ze strany opozičních politiků, ale také různých pseudoodborníků i podnikatelů, že zimu bez ruského plynu nezvládneme. Tehdy se navíc naplno začaly projevovat důsledky ruského zneužívání energetiky jako zbraně.

Rusko dodávky plynu do Evropy začalo omezovat už dlouho před invazí na Ukrajinu, což vedlo k tomu, že zásobníky s plynem byly na konci loňské topné sezóny poloprázdné. A Rusko nás v tu chvíli mělo na lopatkách.

Představa, že by Evropa dlouhodobě zvládla ukončení dodávek plynu z Ruska, nevypadala příliš reálně. A Rusko toho využívalo. Týden co týden si vymýšlelo zástupné důvody ke snížení dodávek plynu do Evropy. A právě na konci léta vše vyvrcholilo.

Trhy na ruské manipulace reagovaly nárůstem ceny. A ten byl o to intenzivnější, jak se blížilo ukončení dodávek plynu do Evropy. Strach z toho, že Evropě dojde plyn, vyhnal jeho cenu na do té doby jen těžko představitelnou úroveň.

Kdybych tehdy veřejně tvrdil, že přes ukončení ruských dodávek přes plynovod Nord Stream 1 bude cena plynu na konci února skoro sedmkrát nižší a cena elektřiny šestkrát nižší než v srpnu, opoziční politici, odborníci, ale i média by mě ukamenovali, že jsem úplně odtržený od reality.

Přesto se právě to stalo. Cena plynu spadla pod hranici 50 EUR/MWh, kde byla naposledy v listopadu 2021. Jedna MWh elektřiny stojí okolo 150 eur, což je úroveň, kde její cena naposledy byla v době zahájení ruské invaze.

Důvody tohoto cenového vývoje jsou stejné, jako byly v létě. Zatímco loni v létě trhy nevěřily tomu, že se Evropa dokáže obejít bez dodávek ruského plynu přes plynovod Nord Stream, nám se je postupně podařilo přesvědčit, že to zvládneme.

Jak se nám to povedlo? Ty důvody jsou tři ⁠– zaprvé zásoby. Naše startovní pozice byla opravdu tristní. Na jaře 2022 skutečně dosahovaly zásoby plynu napříč celou EU velmi nízké úrovně. Zatímco v letech 2019–2021 byly k 1. 4. zásobníky napříč EU v průměru naplněny na 43 procent, loni to ke stejnému datu bylo jen na 26,5 procenta.

K 1. 11. už však loni byly zásobníky v EU naplněny v průměru na 94,9 procenta, v letech 2019–2021 to přitom průměrně bylo jen 88,4 procenta. To samé platilo i pro nás – zásobníky v Česku byly k 1.11.2022 naplněny dokonce na 96,5 procenta. 

K tomu, že se povedlo zásobníky takto naplnit, výrazně přispěla i naše vládní opatření. Skoro čtvrt miliardy kubíků plynu jsme nakoupili za stát, s nákupem dalších více než 400 milionů metrů krychlových jsme pomohli obchodníkům finančně, za což jsme získali vliv na další vyskladňování tohoto plynu. 

Díky našemu opatření Use it or lose it se povedlo odblokovat a následně zaplnit také kapacitu zásobníku, který blokoval Gazprom. Šlo o další skoro čtvrt miliardu kubíků.

Zadruhé infrastruktura. Jak jsem říkal celý minulý rok – plynu je na planetě dost, důležité je ho ale dostat do potrubí v České republice. Právě proto jsme si ve spolupráci se skupinou ČEZ zajistili podíl na kapacitě v LNG terminálu v holandském Eemshavenu. Díky němu budeme moci do země ročně dopravit až 40 procent loňské spotřeby plynu.

A je to právě LNG a navýšení jeho dodávek do Evropy, co hraje velmi zásadní roli v tom, že zvládáme zimu i bez dodávek plynu z Ruska. Dodávky zkapalněného zemního plynu totiž loni meziročně vzrostly o 65 procent.

Nejlépe je jejich vliv vidět na konkrétním případu Německa, odkud k nám teče téměř veškerý plyn. Dodávky LNG se v posledních měsících více než ztrojnásobily oproti předešlému roku a v kombinaci s navýšením dodávek plynu z Norska téměř stačí na pokrytí výpadku dodávek přes plynovod Nord Stream.

A zatřetí energetické úspory. Já jsem o nich jako o nejlevnější a nejúčinnější obraně proti ruskému zneužívání energetiky jako zbraně začal mluvit již loni na jaře a z pro mě nepochopitelných důvodů jsem se setkal s kritikou, či dokonce výsměchem opozice – energetické úspory podle opozičních politiků s ničím nepomohou.

Dnes už jasně vidíme, jak moc se opět mýlili. Česko v roce 2021 meziročně snížilo spotřebu plynu o 20 procent, ušetřili jsme skoro 2 miliardy kubíků plynu, což odpovídá spotřebě dvou zimních měsíců. A právě úspory nejen nám, ale celé EU pomohly připravit se na tuto zimu, pomáhají nám během ní udržovat výrazně nadprůměrné zásoby plynu a pomohou nám tak s přípravou i na tu další.

Nemáme ještě vyhráno a je před námi spousta práce. Především musíme zajistit, aby se snižující se ceny co nejdříve propsaly do ceníků pro koncové odběratele. Musíme také pokračovat v posilování energetické bezpečnosti České republiky – zvýšit energetickou účinnost, zvýšit úspory, musíme dále rozvíjet obnovitelné zdroje, samozřejmě je nutné pokračovat s jadernou energetikou a také se nadále snažit zajistit dodávky plynu z alternativních zdrojů.

Od začátku ruské invaze ale uplynul rok. A za ten rok jsme toho dokázali neuvěřitelně moc. Tehdy jsme byli téměř úplně bezbranní a jen těžko jsme si dokázali představit, jak budeme ruskému zneužívání energetiky jako zbraně čelit. Ale zvládli jsme to. A dnes vidíme, že se dokážeme obejít i bez dodávek plynu z Ruska.

Od září, kdy definitivně skončily dodávky plynu z Ruska přes plynovod Nord Stream, je jediným místem, kudy k nám může téct plyn z Ruska, stanice Lanžhot na hranici se Slovenskem. Z celkového dovozu plynu se k nám tudy od září dostala jen 2 procenta celkových dodávek plynu. V lednu to dokonce nebyl ani kubík.

Díky snížení spotřeby plynu je tento obrovský úspěch společným dílem nás všech. A já každému, kdo ke spotřebě plynu přistupuje zodpovědně, chci velmi poděkovat.

Autor je ministrem průmyslu a obchodu.