Média v posledních týdnech často omílají otázku, kdo má nebo nemá být policejním prezidentem, a hlavně jakým způsobem má nebo nemá být vybrán, aby nebyla ohrožena nezávislost policie. Myšlenka, že si ministr policejního prezidenta sám nevybírá či by si jej sám vybírat neměl – což by však současně znamenalo, že za něj ani za výkony jemu podřízeného bezpečnostního sboru nenese žádnou politickou odpovědnost – je úsměvná a zavádějící.

To bychom potom vlastně nemuseli mít ani kompetenční zákon ani politicky odpovědného ministra, potažmo premiéra a celou vládu. A že jsme v minulosti už svědky takových „transparentních“ šaškáren byli. Vzpomeňme například, když ministr tvrdil, že mu policejního prezidenta vybrala nezávislá komise odborníků pod taktovkou jeho náměstka.

Dále čtěte

Týdeník FORUM: Vrátí český stát majetek Lichtenštejnům? Je tu zásadní soudní spor

Týdeník FORUM ve svém aktuálním vydání mapuje spor České republiky s Nadací knížete Lichtenštejna. Lichtenštejnové žádají navrácení svého majetku proto,…

Ano, aby policie mohla zůstat nezávislou, neměli by její příslušníci praktikovat jakoukoliv politickou činnost. Avšak nemá-li být policie státem ve státě, ale má dostávat jasná zadání, co pro občany dělat, a zároveň mít možnost někomu formulovat požadavky pro svoji práci, pak v jejím čele musí být někdo, kdo má elementární důvěru svého přímého nadřízeného, tedy politicky odpovědného ministra, který vůči němu jedná a rozhoduje jménem státu.

Ministr vnitra má být osobně zodpovědný za to, že vybere člověka, který bude svou funkci vykonávat tak, aby spolu byli schopni nacházet shodu na systému fungování policie, a policejní prezident pak za to, aby tím její nezávislost na politickém vlivu nebyla dotčena či ohrožena.

A k tomu, aby pod zástěrkou důvěry v jím vybraného kandidáta na policejního prezidenta nemohl ministr vnitra ukázat na kohokoliv z okruhu svých kamarádů, má jasně zákonem č. 361/2003 Sb. dané mantinely. Jsou stanoveny především kariérním principem, jenž je základním smyslem celého služebního zákona pro všechny nevojenské bezpečnostní sbory.

Jakýkoliv jiný postup naopak dává jasný vzkaz všem příslušníkům, že kariérní princip, trpělivé a vzorné stoupání po žebříčku jednotlivých funkcí, sebevzdělávání, vzorné plnění služebních povinností, dlouhodobé zastupování příslušných služebních funkcionářů atd. vlastně nemají význam, neb v konečné fázi rozhodne něco úplně jiného. Věřme, že ministr vnitra si je tohoto svého prvního (nebo snad druhého?) zásadního vzkazu do řad policie vědom.