Pojem „izraelizace“ má několik významů a některé z nich jsou poměrně hanlivé, někteří autoři tím myslí poizraelštění různých menšin, které se dostanou na území státu Izrael. Jistý český antisemita, který vidí židy za každým rohem, se zase bojí „izraelizace“ Česka, které bude kvůli tomu méně české.
My se však můžeme podržet nového významu tohoto slova, totiž do jisté míry vynucený, ale také dobrovolně přijatý životní styl, který souvisí s lidskou bezpečností.
Hrozí evropskému kontinentu právě taková „izralizace“, tedy pokus ubránit území před nátlakem zvenku pomocí obranných opatření, která spočívají v neprostupný hranicích, přísných kontrolách, posílení armády a specializovaných týmů policie?
Sociolog Antonín Rašek píše 29. 6. v Právu: „Bezpečnostní analytici dávají najevo, že si prostě na izraelizaci bezpečnostního prostředí budeme muset zvyknout. Jako jsme si za cenu svobody zvykli na trojnásobnou kriminalitu a za cenu tržní ekonomiky na nezaměstnanost, bezdomovce a exekuce. Trochu v duchu drsné lidové moudrosti, že člověk si zvykne i na šibenici.“
Už bylo hůř
Poslední teroristické útoky jsou zcela zjevně spojeny s ideologií islamismu. Terorismus není v Evropě nic nového, známe ho tady už od dob anarchistů v 19. století. To zcela nové je jeho spojení s jinou kulturou, respektive s temnými stránkami jiné kultury.
Mohou si lidé na něco takového zvyknout? Můžeme předpokládat, že ano, koneckonců pro nás lidi ze střední a východní Evropy (je jedno, jak k tomu budeme říkat) není omezování svobod nic nového. My, kteří jsme byli zvyklí na to, že se v podstatě nedá nikam cestovat, budeme pořád ještě vnímat jako zlepšení, když prostě budeme svobodně cestovat, byť to bude za zvýšených bezpečnostních opatření. Je přece jenom rozdíl být šikanován kvůli vlastní bezpečnosti, nebo být obtěžován příslušníky bezpečnosti totalitního státu. To je potřeba si uvědomit.
Pochopitelně na obyvatele bude působit demotivujícím dojmem, že mnohá tato opatření k ničemu nepovedou, že stejně nebudou někdy stačit. Takové věci jako vjet do zástupu lidí automobilem s úmyslem jich co nejvíc zabít nebo zaútočit nožem v restauraci je něco, proti čemu nepomohou žádné bezpečnostní rámy, žádné kontroly, není to nic, co by se dalo předvídat.
Situaci ještě komplikuje jev sebevražedných atentátníků, kdy pachatel útoku už nemusí myslet na bezpečný únik, a proto si může dovolit mnohem více.
Nové ploty
Fenomén potenciálně neprostupné hranice bude zřejmě něco, k čemu bude muset dojít. Trvá to dlouho, než se vybudují, a není to všespasitelné, jak nakonec vědí i země jako Spojené státy a Izrael. Izraelská bezpečnostní zeď, jakkoliv proklínaná různými intelektuály, kteří sami nebyli teroristickými útoky nikdy ohroženi, je ale celkem dobrým příkladem, že za příhodných podmínek na určitém typu území lze takovou obranu vytvořit.
Je vůbec možné si představit, že by Evropané většinově na něco podobného přistoupili? Na opevněnou Evropu, kde i uvnitř bude řada nepříjemných opatření? Pro mnohé lidi je velmi nepříjemné už jenom sledovat, jak se po ulicích Tel Avivu nebo Jeruzaléma prochází muži a ženy se samopaly. Dokázali bychom skousnout takovou podobu bezpečnosti? To je skutečně otázka.
Ze všeho nejdřív bychom nejspíš narazili na přebujelou politickou korektnost, pacifismus, spíše však pohodlnost převlečenou za pacifismus. Není to přece tak dávno, kdy se na Západě demonstrovalo proti raketám, nikoliv ale proti sovětským raketám, které na ně mířily, ale proti americkým raketám, které jim zajišťovaly bezpečí před sovětským impériem.
Určitě by někdo zase řekl, že nemáme stavět nové zdi mezi lidmi, což zní docela dobře, pokud venku nečíhá vlk. Aby bylo jasno, vlkem nemyslíme skutečné uprchlíky, ale profesionální teroristy, popřípadě teroristy samouky, ony „osamělé vlky“, kteří se tak těžko předem odhalí.
Bude to drahé
To všechno stojí pochopitelně mnoho peněz, které sice možná na nějakou dobu zvýší zaměstnanost, ale je to do značné míry zaměstnanost neproduktivní. Místo toho, aby se něco vyrábělo pro lidský blahobyt, je třeba utratit spoustu peněz jenom proto, aby nenastala nějaká katastrofa.
Když už jsme použili pojem „izraelizace“, můžeme si všimnout i jeho dobré stránky. Přes všechny problémy, které má moderní Izrael, vidíme zemi, kde se normálně žije, lidé pracují, jsou úspěšní ve vědě, úspěšní ve sportu a kultuře, Izrael je oblíbenou turistickou destinací, kde se chodí do kaváren a na pláž. Izraelci létají letadly izraelského národního přepravce, aniž by se jim po mnoho let stalo, že by se kvůli atentátu takové letadlo zřítilo. Za to za všechno se platí cena, jistá mezinárodní neoblíbenost, problémy sociální oblasti, jistá únava kvůli tomu, že na obzoru není žádná nová perspektiva, která by umožnila napětí kvůli bezpečnosti zmírnit.
Je ale možné žít svobodně i bezpečně, jen se pro to musí něco obětovat. Jednou delší fronta na letišti, jindy vyklizené nádraží nebo škola. To všechno se dá přežít snáz než teroristický útok.
