Analytik a expert na energetiku Oldřich Sklenář z Asociace pro mezinárodní otázky FOTO: Asociace pro mezinárodní otázky / se souhlasem
FOTO: Asociace pro mezinárodní otázky / se souhlasem
Očekávám, že ceny energií poklesnou, nicméně jejich zvýšení bude obecně novým normálem. Neočekávám, že se vrátí na úroveň před rokem, kdy stály méně než jednu desetinu dnešní ceny, popisuje analytik a expert na energetiku Oldřich Sklenář z Asociace pro mezinárodní otázky. V rozhovoru pro deník FORUM 24 mluví také o tom, jaký vliv na ceny energií mají emisní povolenky a proč ceny elektřiny v poslední době letí nahoru.
Ceny elektřiny v poslední době letí nahoru. Aktuálně stojí 1 MWh okolo 650 eur. Proč jsou ceny elektřiny tak vysoké?
Je to dáno kombinací faktorů, ale největší vliv na to mají obavy z dalšího omezení dodávek ruského plynu do Evropy, což zvyšuje jeho cenu, a tím pádem i cenu elektřiny z plynových elektráren.
Výslednou cenu elektřiny v rámci obchodování na burze poté určuje tzv. závěrný zdroj. Pokud jsou jím provozně drahé plynové elektrárny, znamená to i vysokou cenu elektřiny. Jejich vyššímu využití nyní nahrává i současné omezení výroby ve francouzských jaderných elektrárnách. To je dáno dvěma hlavními důvody. Prvním z nich jsou odstávky z důvodu problémů s korozí a trhlinami, které vyžadují opravy na primárním okruhu reaktorů. K nim se poté přidávají omezení způsobená suchem, resp. nedostatečným průtokem řek, jejichž voda je využívána k chlazení těchto elektráren.
Sucho se podepisuje také na nižší výrobě z vodních elektráren a v neposlední řadě komplikuje i dopravu uhlí do elektráren uhelných. To jsou všechno faktory, které přispívají aktuální situaci. Kořeny energetické krize ovšem sahají až do loňského podzimu.
Takže se nedá říct, že za vysoké ceny elektřiny může primárně válka na Ukrajině?
Souvisí to, protože ve chvíli, kdy Rusové omezují dodávky plynu, zvyšuje to napětí na trhu, což přináší i vyšší ceny této komodity, které se následně promítají i do cen elektřiny.
Jednou z příčin vypuknutí energetické krize vloni na podzim byla v Evropě mimo jiné i strategie ruského Gazpromu. Ten záměrně udržoval nízké naplnění zásobníků, které měl pronajaté na území Evropské unie, což přispělo k růstu ceny plynu. Ve finále na tom Gazprom vydělal, protože sice prodal snížené množství komodity, ale za výrazně vyšší cenu.
Stejně tak, kdyby nyní nedocházelo k záměrnému omezování dodávek, znamenalo by to nižší cenu plynu, a tím pádem i elektřiny.
V poslední době se mluví o zastropování cen elektřiny na celoevropské úrovni. Je to podle vás reálné?
Kdyby byl v České republice stanoven cenový strop, za který by například ČEZ jako polostátní firma mohl prodávat elektřinu, tak by to znamenalo hrozbu ze strany drobných investorů, kteří drží jeho akcie. Stát by jim prostřednictvím regulace de facto znemožnil zhodnocení jejich podílu, proto by se v tomto případě daly očekávat hromadné žaloby. Někteří ekonomové proto navrhují kompenzace pro tyto akcionáře, protože podle jejich názoru by to bylo ve výsledku stále levnější než dopady stávající situace na trhu.
Kdyby se ceny zastropovaly na celoevropské úrovni, tak by to znamenalo výrazný zásah do trhu, což by musel ve finále někdo zaplatit. Situace je komplikovaná v tom, že současný systém trhu s elektřinou fungoval dlouhá léta relativně spolehlivě, ale nyní ukazuje své slabiny. Jsme v situaci, kdy je množství odběratelů, ať už jsou to domácnosti, nebo firmy, ohroženo vysokými cenami, zatímco energetické firmy zaznamenávají rekordní zisky. Teď jde o to, jakým způsobem přerozdělit zisk od energetických firem tak, aby byly dostatečně kompenzovány zvýšené náklady spotřebitelů. Samozřejmě je otázka, jak tu kompenzaci provést, jestli to udělat změnou tržního mechanismu, nebo vyplácením podpory. Ať už formou plošných opatření, nebo cílené pomoci, která se soustředí na ty nejohroženější tak, aby se nedostali do platební neschopnosti.
Ve veřejné debatě se často objevuje názor, že Česká republika má ve výrobě elektřiny přebytky, a to, že ji vyrábí levněji, než nakupuje. Je to pravda?
ČEZ jako největší výrobce elektřiny v České republice prodává největší podíl své výroby na domácím trhu, buď na bázi dvoustranných dohod, nebo přes elektronickou obchodní platformu. Vývoz je realizován až v případě, že vyrobenou elektřinu nelze v Česku uplatnit. Zástupce ČEZu naposledy mluvil o tom, že v České republice je takto prodáváno 95 procent jejich produkce. Nicméně cena takto prodávané elektřiny je dána poptávkou a nabídkou a odpovídá ceně obvyklé v daném regionu, což znamená, že se odvíjí od ceny na energetické burze v Lipsku. Tamější ceny jsou poté ovlivněny častým zapojením provozně drahých plynových elektráren.
I díky tomu má ČEZ relativně vysoké zisky, protože velkou část elektřiny vyrábí v jaderných elektrárnách, které mají relativně nízké provozní náklady. Jejich palivo je totiž výrazně levnější než například u zmíněných plynových zdrojů, navíc nemusí platit emisní povolenky, tak jako fosilní elektrárny.
Existují různé návrhy, jak oddělit cenu produkce ČEZu od cen na burze. Například je diskutováno jeho možné rozdělení a zestátnění provozovaných elektráren. To sice je teoreticky možné, ale jedná se o poměrně komplikovaný krok, který by vyžadoval mnoho času a energie. V každém případě to není něco, co by se dalo udělat v letošním roce. Neřešilo by to tedy aktuální situaci.
Vy jste zmínil Evropskou energetickou burzu v Lipsku. Často se mluví o tom, že bychom z ní možná měli vystoupit. Jaký na to máte názor?
K ničemu by to nevedlo. Jde o to, že cena elektřiny je odvozována od ceny na burze i v případě mimoburzovních transakcí. I kdyby ČEZ přestal prodávat na burze, trh by se řídil obvyklou cenou v regionu, která je právě tou v Lipsku. Vystoupení z burzy by tedy na cenu nemělo vliv.
A mohlo by se nám ten případný odchod vymstít? Ministr průmyslu Jozef Síkela na jednom setkání řekl, že pokud by k vystoupení skutečně došlo, tak by Českou republiku mohly ostatní státy například ignorovat v situaci, kdy by v případě nedostatku potřebovala třeba plyn.
Je to tak. Kdybychom odmítli obchodovat naše přebytky na burze a uzavřeli bychom náš trh pro vývoz, tak by to stejně nemělo vliv na ceny prodávané elektřiny. Současně by tento projev nesolidarity mohl znamenat problém ve chvíli, kdy bychom potřebovali plyn, pokud by k nám přestal proudit z Ruska.
Jedinou možností by v tom případě byla solidarita ostatních evropských států, které by se musely uskromnit tak, aby se k nám vůbec nějaký plyn dostal. Jde o to, že nyní v Evropě proudí plyn z východu na západ, ale v případě, že by byly přerušeny dodávky z Ruska, tak by s využitím LNG terminálů musel začít proudit ze západu na východ. Kdyby poté ostatní státy udělaly to co my, tedy uzavřely svůj export do zahraničí, měli bychom problém, protože z principu žádnými vlastními LNG terminály nedisponujeme.
Je tedy v našem vlastním zájmu na burze zůstat. Vystoupení by navíc bylo bezprecedentním krokem, protože veškerý dosavadní vývoj v rámci Unie směřoval opačným směrem – k budování společného trhu. Teď se ukazuje, že daný systém má svoje limity, nicméně vystoupení z burzy nic neřeší a musíme hledat jiné cesty.
Kdy růst cen elektřiny skončí? A na jaké hodnoty se můžou ceny vyšplhat?
Ceny jsou teď na rekordní úrovni a jsou více než desetinásobné oproti loňskému roku, kdy nikdo nic podobného nečekal. Je otázka, jak se bude vyvíjet situace přes zimu, resp. jak se budou vyvíjet dodávky z Ruska na straně jedné, a na straně druhé, jak se nám podaří zajistit dodávky z jiných zdrojů.
Mluví se o tom, že česká vláda rezervovala kapacitu LNG terminálů v Holandsku, ale zatím nevím o tom, že by byly podepsány konkrétní kontrakty na dodávky zkapalněného plynu. Bude záviset i na tom, z jakých zdrojů a za jakou cenu se podaří tento plyn zajistit. Potom je to opravdu o celoevropské spolupráci, o sdílení problémů a vzájemné solidaritě. To potvrzují i scénáře Mezinárodního měnového fondu, které ukazují, jak by se vyvíjely ekonomické dopady v případě přerušení dodávek z Ruska. V případě solidárního přístupu jsou tyto dopady výrazně nižší než při scénáři, kdy by jednotlivé státy jednaly na vlastní pěst.
Česká republika společně s dalšími zeměmi středoevropského regionu patří mezi země, které jsou nejvíce ohroženy. V případě, že by zmíněné solidarity nebylo dosaženo, mohli bychom ztratit výrazně více, než kolik bychom získali odstřihnutím se od evropského trhu.
Dá se tedy říct, jestli se ceny elektřiny vrátí na hodnoty, na které jsme byli dříve zvyklí?
Osobně očekávám, že poklesnou, nicméně relativně vysoké ceny se stanou novým normálem. Určitě si nemyslím, že se vrátí například na úroveň před rokem, kdy elektřina stála méně než jednu desetinu současné ceny, alespoň ne v dohledné době.
Jaký vliv na ceny energií mají emisní povolenky? Vedlo by jejich zrušení ke snížení cen?
Zrušení by vliv mělo, ale relativně malý. Když srovnáme cenu povolenky a to, kolik jich potřebuje závěrný zdroj, tedy plynová elektrárna, tak je cena povolenky kolem 10, maximálně 15 procent výsledné ceny elektřiny, která je dána cenou především spalovaného zemního plynu.
Současně se nacházíme v mimořádné krizové situaci, a proto například česká vláda přistoupila k tomu, že zrušila příspěvek na obnovitelné zdroje. Na druhou stranu si nemyslím, že je rušení povolenek žádoucí. Všechno souvisí se vším a povolenky pomáhají redukovat zapojení fosilních zdrojů, což směřuje ke snížení emisí, které jsou příčinou změny klimatu, která se projevuje mimo jiné tím, že máme sucho, které nám způsobuje problémy, které už jsem popsal. Nemyslím si proto, že je moudré povolenky rušit, byť by to nějaký omezený efekt mít mohlo.
Můžete popsat jak vůbec emisní povolenky fungují?
Jedná se o uplatnění principu „znečišťovatel platí“. Jde o to, že emisní povolenky mají umožnit internalizaci negativních externalit, které souvisí s provozem fosilních zdrojů. Podle toho, kolik daný zdroj vypouští emisí skleníkových plynů, musí nakupovat příslušné množství povolenek. Jde tak o zásah do tržního mechanismu, který by měl zohledňovat dopad, jaký má provoz daného zdroje na klima.
Je tady samozřejmě spousta otázek, na kolik je tento mechanismus efektivní a nakolik se například obchodování s povolenkami stává předmětem finančních spekulací. Obecně se ale jedná o prostředek, který má snížit využívání těch nejšpinavějších zdrojů, které stojí za současnou změnou klimatu.
Podle vlády má Česká republika naplněné zásobníky plynu na zhruba 80 procentech kapacity. Jak důležitá je naplněnost zásobníků?
Pro nás je docela zásadní. Jde o to, že kdyby došlo k zastavení dodávek z Ruska, tak začíná čerpání ze zásobníků. Zásobníky jsou jakýmsi polštářem, který nám umožní získat čas na zajištění náhradních dodávek. Funguje to i vzhledem k tomu, že výrazně vyšší spotřeba zemního plynu je v průběhu zimní sezony.
Jejich naplněnost je nyní vysoká především díky zásahům na evropské i státní úrovni. Ty umožnily jejich vysoké naplnění i přes přetrvávající vysoké ceny.
Současně to ale neznamená, že se obejdeme zcela bez energetických úspor. EGÚ Brno udělalo výpočet toho, na jak dlouho plyn v zásobnících vydrží v případě ukončení ruských dodávek. Výsledkem bylo, že bude nutné řešit úspory v rozsahu cca 16 až 60 procent v závislosti na tom, nakolik se nám podaří náběh alternativního zásobování.
Jak zásadní by bylo zastavení dodávek plynu z Ruska pro český průmysl?
Jde o to, že ve chvíli, kdy by nebylo možné zajistit dodávky plynu, které by odpovídaly předpokládané spotřebě, tak by provozovatel přepravní soustavy, firma Net4Gas, vyhlásil stav nouze. Následně by se začalo řešit čerpání ze zásobníků a omezení spotřeby. To je upraveno příslušnou vyhláškou. Jako první by tak byla omezena spotřeba u velkých odběratelů s možností úplného nebo částečného přechodu na náhradní palivo. Pokud jde tedy například o výrobce elektřiny, tak dojde k odstavení plynových zdrojů a výroba je realizována v uhelných elektrárnách. Tak to postupuje k čím dál menším podnikům a odběratelům. Na konci té řady jsou domácnosti a prvky kritické infrastruktury.
Z tohoto důvodu se vláda snaží apelovat na solidaritu ze strany domácností, aby pomocí úspor pomohly předejít odstavování podniků. V tom případě by totiž následky, například v podobě propouštění a zvýšené nezaměstnanosti, nesla celá společnost. Jinou věcí je, že tyto výzvy nejsou vždy komunikovány úplně nejlépe, viz kauza svetr.
Velkou roli při úsporách samozřejmě hraje i vysoká cena komodity. Podle dostupných dat došlo v prvním čtvrtletí k meziročnímu poklesu o 18 procent, a to bez jakýchkoliv regulatorních zásahů, pouze vlivem zvýšených cen.
Vláda schválila takzvaný úsporný tarif. Když se díváte na rostoucí ceny energií, myslíte si, že toto opatření pomůže?
Určitá pomoc to samozřejmě bude, nicméně zdaleka nemusí stačit. Podle studie PAQ research z konce loňského roku byly vícenáklady domácností spojené s růstem cen energie odhadovány na průměrně 940 Kč měsíčně, což je něco málo přes 11 tisíc ročně. To přibližně koresponduje s výší státní podpory, problém je ale v tom, že situace se vyvíjí a výsledné vícenáklady mohou být výrazně vyšší.
Ve výsledku se zdá, že úsporný tarif nebude kompenzovat celé navýšení. Navíc ho vnímám jako snahu o rychlé poskytnutí podpory, což ale z principu není úplně efektivní. Takto navržená plošná podpora sice umožňuje rychlejší zprocesování ze strany státu, na druhou stranu jsou podpořeni i ti, pro které zvýšení cen energie nepředstavuje zásadní problém. Bohaté domácnosti totiž vynakládají na nákup energie násobně menší podíl svých příjmů v porovnání s těmi nejchudšími.
