
Premiér Petr Fiala (ODS) a ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) FOTO: Úřad vlády ČR
FOTO: Úřad vlády ČR
KOMENTÁŘ / Debaty o platech politiků vždy vzbuzují emoce. Společnost často naskakuje na populistické nesmysly o průměrných platech. Historie nám ukázala, co se stane, když se do vládních funkcí dosadí lidé bez potřebného vzdělání, kvalifikovaní jen dělnickým původem. Nechceme opakovat chyby minulosti. Potřebujeme lidi vzdělané a schopné. Pokud už od něčeho chceme platy politiků odvozovat, pak by to mělo být od manažerských platů ve velkých korporacích.
Mýtus o průměrné mzdě poslanců se v Česku pevně usadil. Není to nic tradičního, ale pozůstatek z komunistického režimu. Tehdy se ale nerozhodovalo v parlamentu, ale na Ústředním výboru Komunistické strany Československa. Plat generálního tajemníka ovšem rozhodně nebyl průměrný. Kdybychom tehdejší platy Milouše Jakeše a Gustáva Husáka přenesli do dneška, adekvátní odměna premiéra by měla být kolem 450 tisíc a prezidenta 500 tisíc korun. Ale nejen proto je současné zvýšení zcela nedostatečné.
Je dobře, že politici našli odvahu zvýšit si platy, ale je to stále málo na to, aby to motivovalo ty, kteří tuto práci skutečně zvládnou. Současná vládní koalice ale nezvolila nejvhodnější dobu. Debata těžko proběhne racionálně, blížící se volby přinášejí spíše populistické lži a nesmysly.
Politik je vysoce postavený manažer. Nikoli obyčejný zaměstnanec
Politici nejsou zaměstnanci. Jsou to najatí manažeři, kteří nesou odpovědnost za miliardy korun a rozhodují o osudu celé země. Manažeři na podobné úrovni často berou i několikanásobně vyšší platy. Premiér spravuje zemi s 11 miliony obyvatel, což je úkol, který vyžaduje konkrétní schopnosti a dovednosti. A není jich právě málo.
Politici totiž nemají za úkol „rozumět obyčejným lidem“ a zařizovat, „aby se měli dobře“. Jejich úkolem je zajistit prosperitu země, ekonomický růst a také svobodný trh, na kterém se mohou firmy rozvíjet. Pak budou mít „obyčejní lidé“ šanci postarat se, aby se měli dobře. Protože bez práce to opravdu nejde. Stát není maminka.
Nároky, které klademe na politika, jsou zcela odlišné od nároků kladených na běžné zaměstnance. Politik by se měl orientovat v makroekonomii, mezinárodních vztazích, geopolitice, ale i v právu. V parlamentní demokracii je navíc nutné přesvědčit ostatní zákonodárce, i to vyžaduje dovednosti, které nemá každý. Protože to je to, co má politik dělat. Ne objíždět vesnice s obytňákem. Je mu naprosto k ničemu, když bude umět vysoustružit šroub. To ve své práci nevyužije.
Pokud se ve volbách objeví sliby „dělnických kádrů“, nebuďte naivní. Zedník Franta, i když není hloupý, nemá zkušenosti potřebné k politickému rozhodování. Politici, kteří mají odpovídající dovednosti, musejí být také adekvátně ohodnoceni. I po zvýšení činí plat řadového poslance 109 500 korun, což je stále méně než mzda průměrně zkušeného programátora, která dosahuje 150 tisíc a více.
Plat premiéra se přibližuje 300 tisícům, což je stále spíše směšné v kontextu náročnosti jeho práce. Manažeři na úrovni premiérské funkce (například špičkoví manažeři v nadnárodních firmách) berou běžně miliony měsíčně. Jistě, takový manažer musí „něco“ umět, vyznat se ve své práci. Jeho práce ovšem také není řídit výrobu, ale řídit chod pobočky. To je něco trochu jiného. Takže bychom měli trvat na tom, že i kandidát na politika by měl mít zkušenosti s tím, co bude dělat. S politikou. Aby se to povedlo, musí být jeho plat blíže špičkovým manažerům.
Koalice si měla pospíšit. A také zvládnout komunikaci
Kdo nabízí nižší platy, podceňuje hodnotu odbornosti, kterou političtí reprezentanti musejí mít. Je načase, aby platy politiků odrážely odpovědnost, kterou nesou. Ke zvýšení platů byli politici vlastně tak trochu donuceni rozhodnutím Ústavního soudu. Nicméně buďme rádi, že to tak je. V politice jsou užiteční lidé s univerzitním vzděláním, ideálně spíše ve společenských a sociálních vědách. Současná vládní koalice si byla dobře vědoma toho, že něco takového vyvolá vášně. Tomu se zabránit nedalo.
Co ale opravdu mohli udělat lépe, je plánování. Nechat podobnou úpravu zákona na období těsně před volbami není rozhodně strategické. Takové zákony se projednávají na začátku volebního období, ne na jeho konci. Navíc pokud je předkládáme, musí tomu předcházet odpovídající komunikace. Tak, aby kroku rozuměla i veřejnost.
Je to vlastně krásný příklad toho, jak politikům trochu chyběly dovednosti politika. A jak to pak dopadá. Takže teď můžeme jen doufat, že si my všichni u voleb uvědomíme, že v čele země má stát manažer. A to opravdu schopný manažer se znalostí práce politika. Třeba se jednou dočkáme toho, že platy budou takové, aby ti nejlepší a nejschopnější museli obětovat třeba jen půlku svého platu. Ne celý.