Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová (ČSSD) nedávno představila návrh, který by měl zvýšit alokaci peněz ze státního rozpočtu na důchody. V případě, že její návrh sněmovna schválí, dostanou penzisté od léta přidáno 750 Kč namísto plánovaných 450 Kč určených zákonnou valorizací. Již minulý rok prošlo sněmovnou tzv. rouškovné, které každému důchodci k prosincovému důchodu zajistilo přídavek ve výši 5000 Kč.

Tento návrh se kvůli své bezkoncepčnosti setkal s kritikou ze strany opozice i expertů, jelikož na základě racionální ekonomické úvahy nedával smysl. Argumentace vládních představitelů působila přinejmenším pochybně. Tvrdili například, že důchodci během lockdownu trpěli velkým stresem a tím pádem si mimořádný příspěvek zaslouží. Ze studií však jasně vyplývá, že to byli právě penzisté a státní zaměstnanci, kteří se jako jediní nemuseli během celostátních uzávěr strachovat o své příjmy.

Další argumentace ministrů Babišova kabinetu byla ještě pochybnější. Ospravedlňovali tento bonus tím, že důchodci za přidaných pět tisíc nakoupí svým příbuzným dárky na Vánoce. Jakkoliv opodstatnitelný přídavek byl, pravdou zůstává, že reálný problém penzijního systému podobně jako nynější návrh nevyřešil. Ten tkví v nastavení celého důchodového systému, který působí jako průtokový ohřívač.

Zvýšení penzí o 300 Kč nad rámec zákonné valorizace však s dlouhodobou koncepcí taktéž nemá nic společného.

Potřebný krok, nebo populismus?

Dle výpočtu ministerstva financí stojí každé zvýšení penzí o 100 Kč státní kasu zhruba 3 miliardy. V tomto případě by tak návrh znamenal navýšení výdajů na důchody o 9 miliard. To je za situace současného zadlužení částka, kterou si z rozpočtu pouze těžko můžeme dovolit odebrat. České vládě totiž reálně hrozí přehodnocení ratingů jejích dluhopisů, které by znamenalo značné zvýšení jejich úrokové sazby. V konečném důsledku z toho vyplývá nutnost přesunout stále více prostředků na obhospodařování dluhu.

Obavy ohledně současného zadlužení jsou bezesporu oprávněné i z toho důvodu, že Národní rozpočtová rada předpokládá, že současným tempem utrácení narazíme na dluhovou brzdu ve výši 55 % k HDP již v roce 2024. Po překročení dluhové brzdy budou muset jak vláda, tak územní samosprávy předložit vyrovnaný či přebytkový rozpočet. Schodkový rozpočet bude možné schválit jen v případě, pokud jej bude možné uhradit z minulých let. Toto 9-miliardové navýšení je zdánlivě pouze kapkou v moři. Bohužel se však zdaleka nejedná o ojedinělý příklad neodůvodnitelných výdajů, které stojí státní rozpočet miliardy a dále roztáčí dluhovou spirálu. Ta se roztočila až příliš už nyní.

Je důležité dodat, že finanční pomoc primárně nepotřebují penzisté, nýbrž podnikatelé, kteří se kvůli krokům vlády v první polovině letošního roku ocitli ve volném pádu. Na jedné straně neustále pozorujeme diskuze vedené především premiérem a ministryní práce o přídavcích pro důchodce, kterých se pandemie z ekonomického hlediska dotkla relativně méně než ostatních skupin obyvatel.

Na straně druhé ale vidíme, že na podniky se zapomíná. Situaci dokumentuje statistika společnosti A Dun & Bradstreet company o vyplácení pomoci firmám, dle které k lednu 2021 doputovalo do firem bezmála 25 % z vládou slíbených 1200 miliard. Pomalé a špatně administrované státní intervence v covidové době zapříčinily, že se počet přerušených živností vyšplhal letos v lednu na číslo 100 000. Pro srovnání, tento počet byl dosažen za celý uplynulý rok.

Důchodová reforma

Změna důchodového systému je ale potřebná. Již minulý rok tvořily penze více než čtvrtinu výdajů státního rozpočtu. Reforma je žádoucí hlavně z důvodu narůstajícího počtu občanů ve věkové skupině 65+. Těch má být podle Českého statistického úřadu v roce 2050 o milion více než současných 1,7 milionu. V případě, že se tento problém řešit nebude, může se celý důchodový systém pod náporem narůstajících výdajů zhroutit. Za současného stavu je jasné, že narůstající výdaje na důchody budou odsávat prostředky z ostatních položek výdajové strany rozpočtu. Trpět pak budou například školství či infrastruktura. Změna však musí přicházet v podobě racionálního řešení a ne pouze coby neustálé bezhlavé přidávání právě důchodcům, což s koncepcí nemá nic společného.

Akademici zmiňují hned několik návrhů. Mezi ty nejskloňovanější patří zvýšení příjmů důchodového účtu zavedením dodatečných daní, zvýšení věku odchodu do důchodu či snížení státních příspěvků na stáří a jejich nahrazení větší podporou spoření občanů. Hlavní slovo v důchodové reformě však stejně budou mít politici, kteří určí, jakým směrem se náš důchodový systém a s ním i naše veřejné finance budou dále vyvíjet.